Režie:
Pavel KřemenScénář:
Pavel KřemenHrají:
Boris Hybner, Petr Oliva, Jiřina Šiklová, Martin Kratochvíl, Pavel Neškudla, Martin Finger (vypravěč), Miloš Vojtěchovský, Ivo Medek, Jiří Anderle (více)Obsahy(1)
Jak se komunistické Československo stalo světovou velmocí ve výrobě LSD? Jak je možné, že hluboko za železnou oponou, v prostředí totalitního státu, probíhaly svobodné experimenty s halucinogeny, kterých se zúčastnily tisíce lidí? Dokumentární pátrání po českých stopách silného halucinogenu, který pod názvem Lysergamid vyráběla továrna Spofa. Svědectví podává trojice psychiatrů, kteří výzkum vedli – Stanislav Grof, Miloš Vojtěchovský a Jan Srnec. Pomocí experimentů s LSD chtěli psychiatři pochopit, jak fungují duševní poruchy. Věřili, že najdou lék na schizofrenii, deprese, závislosti a neurózy. Vlastní pokusy prováděli i vojáci, kteří v LSD viděli moderní zbraň hromadného ničení. Dobrovolníky pro výzkum se stávali nejenom studenti medicíny, psychologie či filosofie, ale hlavně umělci, dnes často známé osobnosti – např. herci Boris Hybner a Petr Oliva, malíři Jiří Anderle a Ivo Medek, socioložka Jiřina Šiklová, Martin Kratochvíl nebo japonolog Martin Vačkář. Dokumentární film Pavla Křemena umožňuje nahlédnout do duše intoxikovaného člověka nejen díky osobním příběhům účastníků pokusů, kterým zážitek změnil život, ale i speciálním vizualizacím. (Česká televize)
(více)Recenze (41)
Výborný dokument, jenž mapuje výzkum nejznámnější psychoaktivní látky u nás, poměrně objektivním způsobem, včetně celkového vyznění co do její schopnosti ovlivnit či být přínosem. Je opravdu velká škoda, že výsledky dnes leží v archivu bez dalšího využití, bohužel zřejmě hlavně kvůli značné míře neuvážlivého užívání tohoto "problémového dítěte" doktora Alberta Hofmanna. 90 % ()
Boris Hybner si před 50ti lety dal LSD a od té doby jede nepotrvzenou teorii, že Jimi Hendrix možná, ale jen možná, natočil svoje alba pod vlivem halucinogenů. Ale kdo to ví jistě? Můžeme o tom s Borisem jen spekulovat. ()
Byly chvíle, kdy mě nějaká informace pobavila. Například zmínka o panu prezidentu z Vysočiny a jeho zkušenosti s LSD nebo sjetý vojenský štáb a nebo taky zmínka, že by tuto halucinogenní látku papaláši rádi rozprášili po nepříteli a bez boje tak zrekvírovali jeho území. Já jsem třeba doteď netušila na jaké špici ve výrobě a výzkumu LSD naše republika byla. V Americe ji zakázali pod vysokými tresty, v komunistickém Československu se na jejím výzkumu pracovalo dál. Co mi ovšem vyvolalo dávicí reflex, byly záběry z bývalé dětské psychiatrie, kdesi na polozapomenuté samotě a zmínka o pokusech na dětech. Ideální námět na horor. Na konci dokumentu mi ten pán s detektorem vykouzlil na rtech úsměv. Předpokládám, že zakopané skleněné ampulky v krabičkách zas tak moc nepípají. ()
Konecne chapu ty reci, ze za komunistu bylo lip. "Kdyby se nekdo z pracovniku tovarny omylem intoxikoval LSD, byla pripravena specialni relaxacni mistnost, kde zamestnanec mohl v klidu halucinovat" ()
Naprosto ukázkově zpracovaný dokument. Obraz neskutečného paradoxu. Plán Bolševiků, zamořit nepřítele místo střepinami notnou dávkou halucinogenu, je snad nejfantastičtější vize vládnoucí garnitury v dějinách lidstva. Nenaplněná, pochopitelně. To by to na této planetě vypadalo trochu jináč, neb opustit své tělo a prozkoumat těžko pochopitelné funkce mozku, je zážitek, na který se nezapomíná. Spíše naopak, vzpomíná. Toto je jen jeden ze zmíněných případů, ovšem tyto socialisticko-tripózní výlety, doživotně zapůsobily i na ty dobrovolníky, kteří si nezalétali. Nechybí ani odvrácená strana používání látky a její historie i celospolečenský vývoj ve světě. V dokumentu je skutečně vše. I odkaz. Zbývá jen závidět množství, a hlavně kvalitu krásně zabaleného Lysergamidu, který drželi zúčastnění kdysi dávno ve vlastních rukách nebo koupit detektor kovu a jít do Bohnic na zahradu. ()
Informační hodnota byla pro mě obrovská. Přiznám se, že jsem dobu komunistického Československa nezažil, alespoň ne přímo, v té době jsem se potuloval v tátově šourku. Ani jsem neměl nejmenší tušení, že se zde s LSD tolik experimentovalo. Dokonce zatím ani nemohu machrovat a hodnotit důvěrnost video efektů. S LSD mám nulovou zkušenost, takže jsem to zatím nedotáhl ani na toho prezidenta, jako třebas takový Miloš. Vtipných pasáží je v dokumentu ale určitě více. Také bylo zajímavé sledovat, s jakým zaujetím pánové a dámy o LSD povídali. Občas vás dokument šokuje. Třebas takové drogové pokusy na dětech jsou dnes asi těžce nepředstavitelné. Úplně mě to teda nevytrhlo, ale určitě se jedná o velice zajímavý dokument, který je velmi slušně zpracován. ()
Skvělá ukázka toho, jak drogy působí na každého jinak. Navíc celkem překvapení, že jsme byli takový mistři v pokusech s LSD. A Milošek aby někde nechyběl, žejo. ()
Ze začátku originální dokument, ale postupem času pořád to samé, tak by to šlo zkrátit. ()
Jestli to mělo fungovat jako kritika oné drogy, pak to moc nevyšlo. Jdu hledat dealera... ()
Měl jsem z toho trochu obavy, ale nakonec z celé věci vylezl docela dobrý, zábavný a zajímavý dokument. Hlavní zbraní filmu je ten uctihodný zástup zpovídaných osobností většího či menšího významu. Od psychedelické superstár světového formátu (a jeho méně známé, přesto však ve své době neméně významné kolegy), přes známého (teda v ČR) mima až po úplně řadové účastníky experimentů. Film taky zvedá fakt, že jde o český dokument o čistě českém (hmm-sorry-československém) fenoménu a tak asi jakási vlastenecká pýcha dotlačila tvůrce k opravdu svědomitému výkonu. Až na pár drobností bych výrazněji vytknul snad jen ty přiblblé kolotočářské, pseudopsychedelické efekty. O kolik serióznější a pro diváka přínosnější by bylo místo křečovitých videotriků ukazovat třeba obrazy testovaných výtvarníků.? ()
Tak tady šel potenciál úplně do kopru. Dokument o klíčové látce, která umožňuje transpersonální a spirituální zážitky, ale která je zde, jak jinak, presentována spíše jako halucinogenní droga. Takže pochopitelně zde dostali prostor lidé, kteří jsou naprosto nekompetentní o tomto tématu mluvit, zatímco světová kapacita v oboru Stanislav Grof zde dostane jen pár chvil. Československo, jakožto velmoc na výzkum LSD je zde prezentována jako komunistický aparát s vlastními zájmy, ale nikdo se již nezabývá potenciálem, který tato látka nabízí, takže se člověk logicky musí vracet čerpat do knih. Obrovská škoda. ()
Tak, zajímavé i pro našince, který má zkušenost jen s intoxikací tou nejobyčejnější drogou naší kultury, tedy alkoholem. Zdá se, že zážitek s LSD je velice individuální, ale konec konců i opičku má každý jinou. Byl jsem překvapen jak masivní ten výzkum byl. Nejzábavnější byla ta stará stopáž s intoxikovaným vojenským štábem. Pamatuji si, že na vojně nám vyhrožovali, že nás imperialisti budou postřikovat LSD, abychom zapomněli na vojenskou přísahu. Všichni jsme se na to těšili, ale prd. Ovšem ty pokusy na dětech, to je teda humus... ()
„Nejen českým pivem jsme světoznámí, ale ještě dvěma dalšími fenomény jsme dobyli celý svět ! Výbušninou semtex a velmi kvalitní LSD „ V 60 letech minulého století českoslovenští psychiatři testovali LSD na vybrané skupině lidí. Patřili mezi ně sami lékaři, umělci, ale třeba i postižené děti. Vzpomínky na prožitky hlavně v umělecké skupině (herci, hudebníci, malíři) byly velmi intenzivní a převážně pozitivní, že člověk dostal chuť to zkusit Někteří tyto zážitky považovali za zásadní, klíčové zkušenosti….Naopak pro lidi striktně racionálně myslící nebyl prožitek nijak zásadní . Nicméně z laboratoří se látka dostala do ulic a následkem bylo v USA hnutí hippies a to byl začátek konce…. ()
Pavel Křemen je jeden z našich předních dokumentaristů a dokazuje to svým precizním zpracování o látce zvané LSD. Spousta osobností vypráví o účincích této látky a dojde i na zmínku o dnes již opuštěném oddělení dětské psychiatrie, kde se prováděli pokusy LSD na dětech. Výborné jsou i ukázky z filmových materiálů, kde látku zkoušeli přímo na vojenských šaržích. Dokonale a poutavě zpracované téma. Po dlouhé době konečně kvalitní dokumentaristická práce. ()
Od Grofa jsem už něco přečetl, vyzkoušel holotropní dýchání a tento dokument mi doplnil mozaiku vědomostí. ()
-5* Tady přes stránky České televize se mi podařilo dostat k tomuto zajímavému dokumentu o výzkumech LSD - droze, která je stále zakázána a tudíž nelegální. Dokument dobře ukazuje všechny stránky tohoto fenoménu, jeho vliv na psychiku a zajímavé experimenty, které od šedesátých let v naší zemi probíhali. Myslím, že má dobrou vypovídací hodnotu, za kterou se mu nebráním dát plný počet hvězdiček. Nejspíš jako léčivo na psychické poruchy nebude fungovat nikdy, ani nikdy nebude volně na pultech lékáren, ale pod odborným dohledem by mohla být prostředkem cesty do vlastního podvědomí. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Na tripu jsem byl nekdy v roce 1998 a dodnes si rad vzpomenu.-). LSD je natolik zajimavy halucinogen, ktery je s nasi republikou natolik pevne spojen, ze i pres silny namet, pusobi tento padesatiminutovy dokument velmi stroze... Ale diky za nej. ()
Chyběl mi jasnější závěr co lsd umí... ()
Čekal jsem, zda dokument zmíní i nějaké vojenské pokusy v 50. letech tehdejší ČSR. Ten se ale zaměřuje na lékařské využití a zmiňuje až onen Experiment z roku 1968. ()
Pokusy s LSD ako výsada intelektuálov, študentov, disidentov a pacientov psychiatrie? Vyvolení v režime preferujúcom rovnostárstvo? Komunita vopred vybraných pokusných objektov. Každý pod dohľadom lekára. Všetko kontrolované, zaznamenávané a inak dokumentované. Krabice so šanónmi o pokusoch čakajú dodnes v archíve na spracovanie. Rozdeľovanie dávok mala na starosti trojica medicínskych guruov - psychiatrov. Nimi strážené brány psychedelického osvietenia zrejme neboli tak nepriepustné, čo naznačuje aj dokument. 1954-1974. 20 rokov. Obdobie kedy pokusy s LSD, vyrábaným v Československu ako liek s názvom Lysergamid, prebiehali. Začali v ére najtvrdšieho implantovania sovietskeho psycho - paranoidného boľševizmu do strednej Európy (bývalý socialistický tábor sa tejto infekcie dodnes celkom nezbavil). Končili v ére normalizácie pomerov po ruskej invázii. Všetko na popud vojenského výskumu. Jeho cieľom bolo nájsť látku ovládajúcu nepriateľa. No nelikvidujúcu fyzické telo. Vojaci neskôr prešli k iným látkam. Vedecké pokusy s LSD však fičali ďalej. Mlčky tolerované komunistickou verchuškou. Intoxikovaní vchádzali do iných svetov. Realitu sveta vnímali zmeneným vnímaním. Eštébackym veliteľom, ich kágebáckym nadriadeným a členom ÚV KSČ ich svet nekradli. Zatiaľ. Navyše jeden z trojice psychiatrov bol agentom ŠtB. Takže informácie zabezpečené boli. Až raz. Boľševici sa dozvedeli, že ak by sa masovo pristúpilo k aplikácii... ...tak by veľa ľudí mohlo mať ich vládu na háku... ...veď aj bezpečnostné zložky Ameriky masové užívanie látky vyhodnotili ako nebezpečné pre vládu.. ...v USA už bolo LSD zaradené na prohibičnú listinu. Moc ako moc. Aj tá ideologicky opačne orientovaná môže byť ohrozená.. Tak sa LSD šuplo na index zakázaných látok. Zásoby Lysergamidu likvidovali. Dokument s príbehom. Šťavnatým. Pokrytým aurou zakázaného ovocia. Povoleného len na určitú dobu. Pár vyvoleným umelcom (zoznam v diskusii k filmu) a bláznom sa poskytlo ako božská manna. Osvietenie zážitku z inej reality. Boli aj bad tripy. Ako z hororu pôsobia zábery bývalej detskej psychiatrie a správy o pokusoch na deťoch, aj trojročných. Hoci väčšina infoí bola známa aj pred pozretím, súhrnné a príťažlivé spracovanie zaujme. Možno aj prognostika a prezidenta Miloša Zemana s hrošou kožou. S hrošou preto, lebo údajne na ňom požitie Lyseragmidu nezanechalo žiadne viditeľné účinky. Kvapka bulváru sa vždy zíde, osvieži film. A podobne, ako kolujú na dedinách storky o na záhrade zakopaných historických slivoviciach a iných ovocných destilátoch, tak aj záhrada bohnickej psychiatrie vraj ukrýva jedno vzrušujúce tajomstvo pre hľadačov - psychonautov. Poznámka: Škoda len, že dnes sa - podobne ako z veľa iných, pôvodne dobre myslených vecí - z LSD stala len rekreačná disko droga mládeže. Mladí ju užívajú ako čokoľvek iné, čo dokáže zmeniť myseľ. Väčšinou sa kašle na znalosti o sile a slabosti látky, na lekársky dohľad aj na odporúčania psychiatrov, či je pre nich vhodné látku užiť, či nemajú predpoklady rozvinutia inej choroby vplyvom intenzívneho zážitku. Ale toto posledné už film nemá ambíciu riešiť. Čo je aj dobre. Pretože intenzívny je aj tak dosť. Hoci, ako spomína aj užívateľ Splasher, detailnejšie informácie o vojenských pokusoch a ich praktickom využití by boli nepochybne ďalšou bombou, len zvyšujúcou príťažlivosť diela. () (méně) (více)