The Gingerbread House
Obsahy(2)
I děti v přetechnizované civilizaci potřebují pohádkové příběhy a paní Pohádka je zve do svého světa. Drvoštěp jde se svými dětmi, Jeníčkem a Mařenkou, do lesa. Zatímco otec pracuje, děti sbírají jahody. Zabloudí však hluboko do lesa a ztratí cestu zpátky. Po zlověstné noci se ocitnou před chaloupkou z medových perníčků. Při olupování perníku je přistihne ježibaba: hubeného Jeníčka zavře do klece, aby si ho vykrmila, a z baculaté Mařenky si udělá pomocnici. Nad oběma dětmi však bdí dobrotiví andělé, zjevují se jim ve snu a vzbuzují naději na záchranu. Když se ježibaba rozhodne děti upéci, Mařenka s Jeníčkem ji obratně strčí do pece místo sebe. Pec exploduje a ze zrůdných babic, které se dosud točily kolem čarodějnice, se stanou děti. Mařenka jim vrátí jejich srdíčka, zakletá ježibabou v perníčcích. Všichni radostně tančí na palouku před chaloupkou, když se objeví zoufalí rodiče, kteří Jeníčka a Mařenku po celou dobu hledali.
Perník na chaloupku dodala firma Pulchart, Praha - Libeň. Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem v roce 1927.
(oficiální text distributora)
Recenze (41)
Hrubě srovnáno jde o český Plan 9 from outer space, který by vlastně stálo zato dostat na světlo a zuřivě propagovat, protože má velký potenciál stát se svého druhu kultovním hitem. Co do filmařského diletantismu nabízí totiž mnohem perverznější soubor do očí bijících filmařských nedostatků než všechny pozdější americké filmy proslulého Eda Wooda. Jen musíte přežít ty baletní scény... a anděly... mnoho andělů. (Právě andělé vám totiž pomohou poznat peklo.) ()
Český film má svého Eda Wooda, jmenuje se Oldřich Kmínek. V jeho opusu magnum, "prvním českém zvukovém pohádkovém baletu" Perníková chaloupka, si neskrývané lemplovství podává ruku s fantasmagorickými ambicemi, aby dalo vzniknout čistě psychedelické férii. Kmínek se ve své vizi nenechá zastavit takovými banalitami jako zákonitostmi filmové řeči či jednotou místa a času v rámci záběru a protizáběru. Stejně tak ve svém zjevném okouzlení vlastní tvůrčí nespoutaností neřeší, že jeho dceruška, kterou neváhal obsadit do ústřední role Mařenky, nemá pražádný herecký talent a občas kouká na tatínka za kamerou místo, aby se dívala domnělým směrem akce. To vše ale naopak stupňuje psychedelický prožitek z jeho dílka, který naplňuje všechny definiční body nejvyšší páté úrovně psychedelické zkušenosti. Můžeme sice litovat, že Kmínkův trip nevznikl na baravený film, protože, to by se nějaký "Čaroděj ze země Oz" mohl jít zahrabat, ale zase se tím "Perníková chaloupka" o to více přibližuje undergroundovému camp kultu "Forbidden Zone", který podobně vyráží dech coby řetězec kreativně bláznivých WTF momentů. ()
"Poslyšte, osobo, ptám se Vás, jestli tudy nešly dvě děti?" Tak toto je jen malý úlomek (replika) a asi i ten nejznámnější dialog z celé této klasické pohádky v režii zatracovaného režiséra Kmínka. Nic víc si z toho nepamatuji, pamatuji si že jsem to v dětství viděl, ale to už je nějaký ten pátek:-) Oblíbená, nejklasičtější a že by i "právem" zapomenutá československá pohádka? To se mi nechce věřit.. ()
Zapomenutý klenot, který by se měl povinně pouštět každý rok na Silvestra, ale Česká televize by na to stejně byla moc měkká. Ať žije Oldřich Kmínek, Ed Wood české kinematografie. ()
Patrně to jediné, s čím lze srovnávat tyto pohádky, je divadelní záznam Prodané nevěsty z téhož roku. Nejedná se o čisté filmy, ale z dnešního pohledu o scénickomediální archeologii. Někteří již poznamenaly důležité postřehy, účast baletu ND, hudební pasáž z Louskáčka a prvorepublikový katechismus, jiní se jako již tradičně předhánějí v nepochopení a v ostrovtipu. Kmínkova Perníková chaloupka je vpravdě ojedinělý zážitek a řadit ji mechanicky mezi české hrané filmy je samostatným tématem do debatního kroužku. ()
Slušná jízda na tripu s vycpaným kocourem. na rameni...¨ Ve srovnání s mistrovým druhým opusem - Sněhurkou, ale příliš utahané a utancované. Nekonečné záběry na tančící stvůry a pochodující anděly jsou ubíjející, na druhou stranu, finálních 20 minut je fenomenálních, taková koncentrace entuziastického diletantismu ruku přesahuje myslitelná měřítka. Jen bych si nepřál mít režiséra za otce, chudák Dáďa, nemusel jí tolikrát opakovat, že je prostorově výrazná... P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii. ()
Umělecké zpracování klasické pohádky, které mě velmi mile překvapilo. Jak scéna a kostýmy, tak i choreografie a hudba velice pečlivě vybírány a sladěny dohromady. I po letech pastva pro oko a potěšení pro ucho. :o) ()
V ranějším mládí jsem měla pomyslný seznam filmových met, jejichž nedostupnost mě nezvladatelně frustrovala. A jedna taková velká touha mi zůstala do dospělosti – Kmínkova Perníková chaloupka. Neuvěřitelné se stalo skutkem a mám to za sebou. A je to fakt strašný. Ale přece jen jsou tam hudební motivy a momenty, které člověka vytrhnou ze stavu totální otupělosti. "Tebe si však nemusím vykrmovat." ()
KINO Scala/// Obsazení 7/10 Děj 9/10 Atmosféra 10/10 Efekty 1/10/// PLUS: tak špatné až je to vlastně dokonale skvělé a minimálně za tu atmosféru v sále, kterou dokáže tento film vytvořit, si Perníková chaloupka svoje hodnocení zaslouží MÍNUS: řekl bych, že technická stránka už v době vzniku byla velice slabá a opravdu by mě zajímalo jak to tehdy na diváky působilo, dnes to má kupodivu efekt opačný./// Shrnutí: Snímek, který měl snad největší odezvu u diváků...kladnou...a i já se velice bavil a smál společně s ostatními. Určitě stojí za vidění./// Celkem 73%/// ()
Takhle nějak by to asi vypadalo, kdyby se dílem bratří Grimmů inspirovaný Ed Wood pokoušel kopírovat George Mélièse a vyšel mu z toho obskurní laciný psychedelický pohádkový polo-balet. Perníková chaloupka je festivalem autorské nesoudnosti a takřka až okouzlujícího filmařského diletantství, z nějž však okázale toporné výkony dětských představitelů hlavních rolí, brutálně přehrávající čarodějnice s vycpanou kočkou na rameni a imaginativní snové pasáže s vílami a anděly činí vskutku nezapomenutelný zážitek. ()
Křepčící ježibaba, otylá Mařenka a andělé. Přemíra technických, scénáristických i hereckých nedokonalostí je, bohužel, nepřehlédnutelná a i v rámci soudobé tvorby zcela neomluvitelná. Oldřich Kmínek i jeho malá, nesympatická dceruška dokázali jednu z nejpopulárnějších českých pohádek proměnit v děsivý horor. A to doslova. ()
Musel jsem se podívat, v kterém roce vznikly filmy jako Funebrák, Hadimrška, Lelíček, Kantor Ideál... Chápu, že v dřevních dobách udělat slušný zvuk a dokonce ho pořádně nasynchronizovat muselo dát pěknou fušku, jenže tady nefunguje nic - střih je zcela zmatený a občas připomíná současné zpravodajské šoty, kdy se kus věty mluvícího vystřihne, ale obraz se mezitím samozřejmě pohne; masky jsou jak z posledního dětského karnevalu; ježibabě byl vnucen skřípavý smích, který už mne po sto prvé skutečně jen hodně rozčiloval, abych to řekl kulantně (přitom herečka ježibaby jediná tady něco hraje); dialogy psal dement ("půjdeme tudy", " tak jo"); a ta úvodní socialistická scéna (ve 30. letech!) dokonce s Masarykem měla znamenat co? Ale už tak nějak chápu, proč Voskovec s Werichem měli hru a film Hej rup!, bo taky tíhli v té době k socialismu. A co jsem nepochopil, pořád se tam někdo modlí, dokonce andělé sestoupí v hojném počtu (naprosto únavné defilé postav, kterému se vyrovná jen následný měsíční tanec pravděpodobně barové striptýzové tanečnice, podle vzhledu), ale nakonec jen uloží děti do mechu? A pak koukají z nebeského okna dalekohledem, jak to děcka sama zvládla? A kde mankote je v původní pohádce to o zachráněných (pravděpodobně předtím sežraných) dětech (ačkoliv tady moc o děcka nešlo), kterým chybí srdíčka a ta jsou v perníku? Ale kdo mě nejvíc iritoval, byla tlustá a naprosto hnusná i na holčičku Mařenka. Ach, ten nepotismus. Jinak ale jo, oceňuju snahu natočit něco, co se vymykalo, pokus dostat balet do filmu a že se natáčelo chvílemi fakt v reálech, což muselo dát fušku. ()
Kmínkovo umělecké pojetí klasické pohádky mě poněkud zaskočilo a až samotný závěr se srdíčky mě částečně usmířil. Velice by mě zajímal názor ku příkladu bratří Grimmů či Boženy Němcové, no nic, to už se nedozvím a já zůstávám na rozpacích, nenabyla jsem dojmu, že sleduji pohádku pro děti.. ()
Takže som práve videl najhorší československý film v dejinách? Ale aký Ed Wood? Ten málokedy videl exteriéry. Čo zhadzuje film, je jeho neskutočne odfláknutý postsynchron. Mimo to ide o výpravný snímok, ktorý trpí kŕčovitosťou a dobovosťou. To sú mínusy. Rád by som ale v tejto dobe videl rozprávku, ktorá by bola lepšia, ako toto. Plusy. ()
Tohle je opravdu bizarní. Po státotvorném začátku s takřka budovatelským étosem nastupuje dosti neobvykle zpracovaná klasická pohádka. Po pravdě řečeno, nejpitomnější je na tomto zpracování to, co je z té původní pohádky převzato. Děti jsou otravné, zvláště ta obtloustlá Mařenka, čarodějnice hrubě přehrává a její výkon spolehlivě doráží vycpaný kocour. Ale ty snové a fantazijní scény s baletícími zvířaty a bájnými figurami v magicky nasnímaném lese mají své své kuriózní kouzlo popř. jsou pěkně děsivé. Nebýt ten film z r. 1933 podezříval bych režiséra, že experimentoval s LSD. ()
První český zvukový pohádkový balet je určen milovníkům vpravdě nevšedních filmových zážitků 1) Spoiler. Hladová čarodějnice s vycpanou kočkou na rameni vyhlíží v magické kouli potravu. Uvidí vychrtlého Jeníčka a obézní Mařenku. Pak letí na koštěti (zážitek jen pro otrlé). Jeníček a Mařenka potkají žáby lidské velikosti, víly a pak celé procesí andělů. Mezitím se ladné víly převléknou za odpudivé čarodějnice (zvané dívenky) a pod vedením Smrtky trhavě poskakují, čímž snad demonstrují vládu nečistých sil. 2) Abych nezapomněl: úvodem filmu promluví Tomáš Garrigue Masaryk (ano, čtete správně). Zatím jste jenom děti. Jaro vašeho života je krátké... 3) 41letý Oldřich Kmínek si svůj čtrnáctý film vymyslel, napsal, režíroval a produkoval. V této době je již devět let soudním znalcem pro obor film. Ještě ho čekají další čtyři snímky. 4) Roli Mařenky nabídl režisér své 5leté dceři Dádě, která ji s povděkem přijala. 45letá působivá Milka Balek-Brodská se laskavě ujala role ježibaby. 5) Perník na chaloupku dodala fa Pulchart, Praha - Libeň! ()
Když jsem před nějakými čtyřmi lety do své bakalářky o filmových adaptacích českých pohádek napsala větu, že ve třicátých letech nevznikla žádná kvalitní pohádková adaptace, netušila jsem, na jaké klenoty o několik let později narazím. Národní filmový archiv totiž nedávno zpřístupnil dva pokusy o zfilmování grimmovských klasik. Stačí, když se podíváte na kousek, a pochopíte, že tady neměl soudnost vůbec nikdo - přes všechny bizarní scény mi ale ve výsledku nejvíce vadily prkenné herecké výkony hlavních představitelů, zejména Mařenka byla vážně "libová". ()
Kam se hrabe KarCOOLka😎!!! Tolik filmařského barbarství a zárovné něhy se dnes již v kinematografii ve spojení nenajde. ()
Dal bych klidně plný počet, ale to by se tam nesmělo furt tancovat. Jinak je to guilty pleasure zábava přesně podle mého gusta, u které jsem se nad vší tou špatností neustále smál - až na to tancování a chození andělů po schodech, tam jsem se naopak modlil, aby už to skončilo. Jinak je to ale geniální a takovou pohádku člověk jen tak neuvidí. Začne to jako nejtvrdší budovatelský film, plný záběrů na dělníky a letadla, kde tomu odpovídající hlas vykřikuje o dospívání takovým způsobem, jako by prezident mluvil k lidu a postupně (díly uvedení Paní Pohádky, která se zjeví úplnou náhodou) začne ta Perníková chaloupka, přesně tak, jak ji všichni znají. Až teda na to, že tady vystupují i tancující žáby, úchylný vodník, obří pavouk, miliony andělů, tři tucty druhů víl a u ježibaby žije smrtka, ke které se ježibaba až podivně moc má. A všichni aspoň jednou zatancují, až teda na rodiče Jeníčka a Mařenky. Jejich děti se o to ale pokusí a vypadá to skoro tak dokonale, jako kdybych se o tanec pokoušel já (chápej příšerně). Nad čímkoli tu přemýšlet je jako vykopat si hrob, protože tu absolutně nic nedává smysl, všichni jednají jak po několika lobotomiích a to hlavně Jeníček s Mařenkou (ale i ježibaba, co si budem), kteří vždycky čekají na dramatické situace, než aby prostě zdrhli nebo jeden osvobodil druhého. Sourozenecké pouto ale mají asi pevné, když se jim zdají naprosto stejné sny - jen teda mimo tuhle scénu to nevypadá, že by jim na sobě bůhvíjak záleželo. Za to ale může hlavně Dáďa Kmínková, dcera režiséra a představitelka Mařenky, která má problém zapamatovat si holou větu, natož jí nějak zahrát. Na Mařenku je taky pěkně tlustá a její táta si z toho neměl problém udělat srandu, když se Jeníček s Mařenkou poprvé přímo setkají s ježibabou. By mě zajímalo, jak to Dáďa chudák holka jedna nesympatická brala, ale třeba tu hlášku na její váhu sem dotáhla Milka Balek-Brodská v roli ježibaby, která na rozdíl od Dáďi strašně přehrává a občas není poznat, jestli zaklíná, nebo říká souvislá slova, každopádně ona vypadá, že si to užívala a aspoň si z toho byla schopná udělat srandu. Že jí ale nebylo rozumět nebyl vůbec její problém jako spíš zvukaře, protože tu všechno zní, jako by ty dialogy nahrávali v koupelně a občas při tom nechali puštěnou vodu. No a kdo vydrží až do konce, dočká se šílené pointy a skandálního odhalení původu perníku z perníkové chaloupky! Tož ve zkratce - miluju to. Miluju a potřebuji toho od Oldřicha Kmínka vidět víc, jelikož je to Ed Wood před Edem Woodem a dokonce z Česka! 4* ()