poster

Za rodnou hroudu

Drama

Československo, 1930

Předloha:

I. Humhalová (kniha)

Scénář:

Oldřich Kmínek
  • Pacco
    odpad!

    „Je to „zvukový a mluvený“ snímek. Ve skutečnosti to ovšem vypadá tak, že na nekonečné metráži scenerie, zabírané z jediného zorného úhlu otevírají herci za doprovodu synchronizované hudby ústa a divák si ze vzletných titulků přečte, co si právě povídají. Poněvadž si pak vypravují o tom, co se událo, nebo udá, doví se tak i něco o ději. Válečný film nemůže být bez válečných scén. Jsou ovšem dublovány z filmů amerických a technická kvalita těchto dublet je tak špatná, že by asi bratři Lumiérové nebyli nikdy vynalezli kinematograf, kdyby jejich prvé filmy měly technickou úroveň těchto dublet. […] Film Za rodnou hroudu je odstrašujícím příkladem, jak se filmy u nás dělat nemají, nemá-li být naprosto podlomeno domácí filmové podnikání.“ Za rodnou hroudu (1930). Rozpravy Aventina, roč. VI., č. 7, str. 81-82.(13.12.2008)

  • Véča
    odpad!

    Film sám o sobě stojí opravdu za... za nic. Oldřich Kmínek byl umělecký impotent, což dokázal také některými svými jinými filmy. Ve filmu pravděpodobně velice stěží uslyšíme zaznít píseň "Kde domov můj?", jak zmiňuje Karlos80, protože předpokládám, že kopie, kterou nfa zapůjčí pro promítání bude ta jakou zapůjčila i pro promítání, jehož jsem se zúčastnil já, tzn. němá verze bez hudebního doprovodu a jakékoliv synchronizované zvukové vložky, pokud opominu občasné kýchání, smrkání v sále a vycptákanku hrající za mými zády. Dokumentární záběry, navíc použité z jiných filmů, by ve filmu vůbec být nemusely a naopak ještě celý film definitivně pohřbívají. Socha svobody je vidět pouze v pozadí v miniaturní velikosti přibližně pět vteřin a jejich obrazová a technická kvalita ani neodpovídá krátkým prvním filmům z 90. let 19. století. Pokud by se ony zmíněné "skvělé" dokumentární scény vystříhaly, mohl by vzniknout krátkometrážní film lehce podprůměrné kvality, relativně snadno stravitelný s velmi pěknou herečkou československého němého filmu Anitou Janovou. Čeští filmaři se neučili, to pouze Kmínek a jeho naprosto nezvládnutá režie dodala většině filmů punc filmového díla opravdu nízké kvality, ať už to byl film zvukový nebo němý.(12.12.2008)

  • Karlos80
    odpad!

    První zvukový film režiséra scénáristy a příležitostného herce O. Kmínka který později režíroval celkem úspěšné snímky jako Manželství na úvěr či Žena na rozcestí v hlavní roli se Z. Kabátovou. Film Kmínka nijak zvláště neproslavil a nebylo to ani něco extra co by člověku mělo utknout v paměti. Scénář napsal rovněž O. Kmínek. Ve filmu podobně jako třeba ve Fidlovačce téhož roku zazněla československá národní hymna ale tentokráte v podání J. Rovenského který ve filmu vytvořil roli a to rovnou tu hlavní Jana Svozila. Taková malá zajímavost na konec: ve filmu jsou použity četné dokumentární záběry z 1. Světové války. Film jsem viděl částečně ozvučen (synchronizovaná hudba, kde herci za jejího doprovodu a mezitit. otvírají ústa) jediná zvuková scéna byla v lazaretu kde J. Rovenský zpívá Kde domov můj. Pokud chcete vidět jeden z prvních našich filmových záběrů v českém filmu přímo na New York či Sochu svobody nebo španělského krále tak tento film vám to přímo nabídne alespoň na chvilku. Touto částí ve filmu jsem byl upřímně řečeno celkem unesen a mile překvapen. Mé hodnocení je ale přesto za 1,5*. Film po technické stránce naprosto nezvládnutý a místy působící opravdu velmi směšně, holt někteří čeští filmaři se teprve učili a nebo neměli prostředky které by také dost ze začátku pomohli...(3.7.2006)

  • - Film je původně němý. Až dodatečně byl pro pražskou premiéru doplněn jednou scénou dialogu a písní "Kde domov můj". (Rugero)

  • - Film produkovalo štúdio A-B, ktorého majiteľom bol Miloš Havel, strýko bývalého českého prezidenta Václava Havla. (Raccoon.city)

  • - Metráž filmu bola 1 639 metrov. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace