Obsahy(1)
Petr Svozil chodí s Annou, děvčetem z kovárny. Celé okolí pokládá jejich vztah za nerovný, protože Petr je studovaný člověk. Bratr Jan raději Petra vyplatí, aby ostuda nepadla na celou rodinu. Petr s Annou se vezmou a odjedou do Prahy. Petr však marně shání práci a na radu domácího odjíždí do Ameriky. Anna zůstává a přivydělává si šitím, aby uživila sebe i syna, který se narodil po Petrově odjezdu. Od manžela přicházejí povzbudivé dopisy, ale vypukne válka a Anna se ocitne v bídě. V zoufalství hledá útočiště u Jana. Ten, pronásledován výčitkami svědomí, ji přijme ve svém hospodářství. Anna i dítě se brzy zotaví. Jan, který Annu tajně miluje, je povolán do zbraně. Ve Francii se v lazaretu setkává s bratrem Petrem, který bojoval jako dobrovolník v americké armádě. Těžce raněný Jan z posledních sil vypráví o všech událostech Petrovi a naposledy zazpívá svou milovanou píseň Kde domov můj. S koncem války se Petr vrací domů, aby společně hospodařil s Annou.
Původně němý film byl pro pražskou premiéru dodatečně doplněn jednou dialogovou scénou a písní "Kde domov můj", kterou zpíval Josef Rovenský. Ve filmu jsou použity četné dokumentární záběry z I. světové války.
(oficiální text distributora)
Recenze (2)
První zvukový film režiséra scénáristy a příležitostného herce O. Kmínka který později režíroval celkem úspěšné snímky jako Manželství na úvěr či Žena na rozcestí v hlavní roli se Z. Kabátovou. Film Kmínka nijak zvláště neproslavil a nebylo to ani něco extra co by člověku mělo utknout v paměti. Scénář napsal rovněž O. Kmínek. Ve filmu podobně jako třeba ve Fidlovačce téhož roku zazněla československá národní hymna ale tentokráte v podání J. Rovenského který ve filmu vytvořil roli a to rovnou tu hlavní Jana Svozila. Taková malá zajímavost na konec: ve filmu jsou použity četné dokumentární záběry z 1. Světové války. Film jsem viděl částečně ozvučen (synchronizovaná hudba, kde herci za jejího doprovodu a mezitit. otvírají ústa) jediná zvuková scéna byla v lazaretu kde J. Rovenský zpívá Kde domov můj. Pokud chcete vidět jeden z prvních našich filmových záběrů v českém filmu přímo na New York či Sochu svobody nebo španělského krále tak tento film vám to přímo nabídne alespoň na chvilku. Touto částí ve filmu jsem byl upřímně řečeno celkem unesen a mile překvapen. Mé hodnocení je ale přesto za 1,5*. Film po technické stránce naprosto nezvládnutý a místy působící opravdu velmi směšně, holt někteří čeští filmaři se teprve učili a nebo neměli prostředky které by také dost ze začátku pomohli... ()
Film sám o sobě stojí opravdu za... za nic. Oldřich Kmínek byl umělecký impotent, což dokázal také některými svými jinými filmy. Ve filmu pravděpodobně velice stěží uslyšíme zaznít píseň "Kde domov můj?", jak zmiňuje Karlos80, protože předpokládám, že kopie, kterou nfa zapůjčí pro promítání bude ta jakou zapůjčila i pro promítání, jehož jsem se zúčastnil já, tzn. němá verze bez hudebního doprovodu a jakékoliv synchronizované zvukové vložky. Dokumentární záběry - navíc použité z jiných filmů, by zde vůbec být nemusely a naopak ještě celý film definitivně pohřbívají. Socha svobody je vidět pouze v pozadí v miniaturní velikosti přibližně pět vteřin a jejich obrazová a technická kvalita se pohybuje někde jinde než hrané scény - ale co chtít, když použijete materiály x-té generace. Pokud by se ony zmíněné "skvělé" dokumentární scény vystříhaly, mohl by vzniknout krátkometrážní film lehce podprůměrné kvality, relativně snadno stravitelný s velmi pěknou herečkou československého němého filmu Anitou Janovou. Čeští filmaři se neučili, to pouze Kmínek a jeho naprosto nezvládnutá režie dodala většině filmů punc díla kvality, které dokáže prorazit to nejhlubší dno. ()