Obsahy(1)
Záznam představení Národního divadla v Praze v roce 1985. Píseň o svobodě, věrnosti a přátelství, které je nutné hájit i za cenu ztráty vlastního života, to jsou základní idee, naplňující třetí Smetanovu operu. Významný podíl na spolupráci s libretisty, zejména Janem Wenzigem měla i doba – značná část vzdělanců se radikalizovala – bylo to prakticky rok po rakousko-uherském vyrovnání - potřeba národní svébytnosti se stala hybnou silou společenského vývoje. Navíc – premiéra Dalibora se uskutečnila 16. května 1868 v Novoměstském divadle – v den, kdy byl slavnostně položen základní kámen pro stavbu Národního divadla.
Přesto, že první provedení bylo přijato s nadšením, čekal Smetanu prudký odpor malodušných konzervativních utrhačů, kteří čekali další „Prodanou nevěstu" a dostalo se jim hrdinského dramatického obrazu naplněného novými hudebními principy, které přinesla Wagnerova operní reforma. Nepochopili, že skladatel jich používá zcela osobitým způsobem a že melodika díla je sice odvážná a nezvyklá, ale naprosto původní a ryze česká. V průběhu několika let provedl Smetana v Daliborovi několik změn – převážně po stránce deklamační, textové i dějové – naposled 17. řijna 1879. To vše opeře svědčilo a skladatel tak dokázal, jak dovede uzrát dílo, na jehož kompozici pomýšlel již za předchozích pobytů ve Švédsku: „Bůh ví, jaké to podivné kouzlo ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných a při jiných vstane ze sedadla svého... Finále je tak mohutné, pne se výš a výš jako štíhlé vznešené sloupy gotického chrámu..." Záznam představení Národního divadla v Praze Vás jistě o tom přesvědčí. (Česká televize)
(více)Recenze (1)
Vcelku pěkná klasická operní inscenace této krásné české opery (snad jen závěr bych si představoval méně statický). Takové už žel dnes pražské Národní divadlo nedělá, že pane Kofroni... :-( No škoda. Stejně jako škoda, že Dalibor zde nebyl inscenován již nějakých 15 let. No snad se ho dočkáme aspoň do toho velkého Smetanova výročí v roce 2024. Jinak tedy by to chtělo doplnit mezi účinkující minimálně nedávno zesnulou Evu Děpoltovou, díky čemuž jsme se dnes na CT Art dočkali uvedení tohoto záznamu. Kolik dalších takovýchto skvostů dlí zbytečně v televizních archivech. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
