• Marthos
    **

    Původní Čapkova divadelní hra, napsaná na počátku dvacátých let, patřila k reprezentativním repertoárovým kusům většiny pražských divadel; vedle první zahajující inscenace, uvedené na prknech pražského Národního divadla v hlavních rolích s Olgou Scheinpflugovou a Rudolfem Deylem, je tu několik úspěšných repríz, ať už na Vinohradském jevišti z konce dvacátých let nebo opět na domovské scéně v roce 1938, která měla silný manifestační charakter. Film není divadlo, zákon, který se sice tehdy tvůrci teprve učili ovládat, nicméně i v rámci soudobé produkce se jedná o vyloženě slabou záležitost se snahou o co nejvěrnější zachycení Čapkova textu, jež se ovšem na plátno přenáší velmi špatně. Výsledkem je podivná změť přepjaté hysterie, patetického recitování a operního zpěvu, o jehož účelu se jen můžeme dohadovat. Kde tedy hledat alespoň nějaká pozitiva? Minimálně v Jeremiášově hudební partituře, v další Víchově kouzelnické práci s kamerou a nepochybně také v tom, že se na plátna dostal samotný Čapek (po necelých deseti letech, která uplynula od premiéry němého a dnes nedochovaného snímku Zlatý klíček). Stranou samozřejmě nechávám všeobecně uznávané dokumentární zachycení hereckého umění Marie Hübnerové, pozornost vyžadují spíše rozpačité filmové začátky tehdy pětadvacetiletého Lály Peška, zde v úloze žárlivého mysliveckého adjunkta. To, co mohl a vlastně měl filmový Loupežník dle očekávání nabídnout, nakonec nenabídl, ale na druhou stranu diváky i filmaře přesvědčil o tom, že adaptace divadelních her mohou být Trojským koněm české kinematografie. A podíváme-li se na bohatou žeň následujících let, není to vůbec špatné skóre.(13.2.2011)

  • NinadeL
    ***

    Navážu-li na Marthose, dnes je možno chodit na Loupežníka opět do Divadla na Vinohradech a připomenout si, že stejně jako dříve v něm kraluje Hanka Maciuchová. V roce 1972 byla sladkou Mimi, dnes hraje skvěle Fanku. Čapkova mladická hra Loupežník je přirozeným příběhem o mládí, které kontruje předchozí generaci a jako taková je stále aktuální. Je až s podivem, jak dalece Kodíček celé vyznění přenesl jinam. Držel se pouze obrysů a přidal detaily, které hra nepotřebovala, ale tehdy se mu zřejmě zdály nutnými. Je zde velké množství leteckých scén a množství komparzu na úkor dějové linie se sestrou Mimi, jež je snad důležitější, než celá mladická romance. Mohl to být zajímavý herecký duel, Mimi Marty Trojanové a Loly Mary Grossové, která ale jen zapůjčila do filmu své foto. Nicméně tam, kde divadlo disponuje perzonifikovanou láskou v podobě malých dětí v legračních kostýmech, tam film vhodně vkládá písně. Dál už ale celek leží pouze na fotogeničnosti Trojanové, což není bohužel dost. Matka Mimi v podání Marty Májové je příliš stará, Pištěk jako její otec je již zdařilejší, Gleich pod lepším režijním vedením by mohl být dobrý, o Hübnerové můžeme vést spory, ale ty už za nás teatrologie vyřešila. Souhrnem tedy velmi doporučuji se Loupežníkovi věnovat šířeji, solitérně by poznání bylo neúplné. Takto mi to vychází jako velmi zajímavý exkurz do přelomové doby českého filmu a nesmrtelná zastávka českého divadla.(11.1.2017)

  • troufalka
    **

    Hlavní hrdinka neuměla bohužel ani hrát, ani zpívat. Josef Kodíček se snažil film uchopit jako melodrama se zpěvy, ale nepomohly ani humorné prvky, které vyzněly často naprázdno. Za pozornost stojí figura herdekbaby se srdcem na správném místě v podání Marie Hübnerové. Z dnešního pohledu je snímek spíše cenný k zdomumentování vývoje československé kinematografie.(24.10.2016)

  • slunicko2
    *

    Strašidelný bizár aneb Dnes tady lovím já, vy špenáte. 1) Čapkova divadelní hra z roku 1920 v knižní podobě mi pomáhala formovat postpubertální postoje ke světu. Jejímu textu ani ději jsem moc tehdy nerozuměl, ale o to to bylo dráždivější._____ 2) Pak jsem v televizi uviděl divadelní záznam hry s Jaromírem Hanzlíkem (1972). Inscenace Vinohradského divadla mi přišla výstižným vyjádřením toho, co měl Čapek na mysli. Mimochodem, informace o tomto díle zde na ČSFD chybí._____ 3) Zpěvohra s melodramatickými songy mě překvapila. Zaujal mě zajímavý akční střih souběžných dějů 24letého Alexandra Hammida._____ 4) Slavná herečka 66letá Marie Hubnerová (Fany) lámala nádherně rukama, i když chvílemi spíš vypadala, že si nacvičuje hitlerovský pozdrav. Sympatický 36letý (!) Theodor Pištěk (profesor) kontroval mimořádně nesympatickému loupežníkovi, 31letému (!) později úspěšnému opernímu pěvci Jaroslavu Gleichovi._____ 5) Nejhorší byl 39letý Josef Kodíček (scénář a režie). Čapek o své hře napsal: Myšlenka...zrodila se z touhy po domově…vyrostla vzpomínkou na mladost a svobodu, na rodný kraj a kamarády, prostě na domov. Ale nebyla jen vzpomínkou, nýbrž i loučením. Kamarádi z doby tehdejší, dosvědčte autorovi, není-li tento Loupežník aspoň trochu podobiznou vás samotných, vás, kteří jste tančili v Zátiší, sahali po každém děvčeti, utrhli každou růži a současně zvedli odboj proti stávajícímu vkusu v umění... Kodíčkovi se ve své neumělé režii podařilo tento autorův odkaz dokonale zazdít.(25.9.2016)

  • Vesecký
    **

    Originál drama jsem nikdy neviděl, ale jeho obsah mi je povědomý z gymnaziálních studií. Film se skutečně nezdařil. Řada scén na sebe vůbec nenavazuje, zdá se, jako by tam dokonce některé chyběly a některé jako by byly slepeny přeházeně. Nevím, ale z analytického hlediska člověk z filmu mnoho nemá. Snad až poslední část, kdy Loupežník obsadil dům rodičů Mimi, je celistvější, zato však je sehrána ještě více amatérsky než zbytek filmu. Přes všechny nedostatky, které se Kodíčkovi dají vytknout, dávám dvě hvězdičky. Především kvůli Marii Hübnerové. Její rozmáchlá gesta připomínající taekwondo, její přenádherné "šmarjá", to si minimálně jednu hvězdičku zaslouží. A pak velice civilní projev Marty Trojanové, na niž bylo radost nejen pohledět, ale i poslouchat. Jako jediná (snad ještě s výjimkou mistra Pištěka) nepřehrávala a hrála velmi přirozeně. To je ta hvězdička číslo dvě.(5.3.2016)

  • - Jediná filmová role významné české divadelní herečky Marie Hübnerové, která se premiéry filmu bohužel nedožila. (Karlos80)

  • - Jiří Voskovec a Jan Werich odmietli ponuku účinkovať vo filme. (Raccoon.city)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace