Conversion of Ferdys Pistora
Obsahy(1)
Kasař Ferdyš Pištora jde vykrást vilu bankéře Rosenštoka. V té chvíli vypukne požár a Ferdyš zachrání dvě malé bankéřovy děti. Je všemi oslavován jako hrdina a Rosenštok ho udělá poslíčkem v bance. Tím se celý Ferdyšův život změní. Stane se z něho moralista a svým kázáním tyranizuje celé okolí. Zamiluje se do Terezky, členky Armády spásy. Ferdyšova bývalá milenka Irma na Terezku žárlí. Obě ženy se pohádají a Terezka v hněvu tvrdí, že zabila své dítě a zakopala je ve sklepě. Ferdyš této smyšlence uvěří. Aby ji zachránil, chce jí dát peníze, které měl odevzdat v bance. Irma ze žárlivosti prozradí policii, že Ferdyš chtěl bankéřovu vilu vykrást, a Ferdyš je zatčen. Rosenštok se však za něho přimluví a Ferdyš je osvobozen. Terezka se přizná, že si vraždu dítěte vymyslela, a slaví s Ferdyšem svatbu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Film ze začátků zvukové filmu, který si zjevně nekladl nějaké vyšší cíle, ale zas tak špatný v celkovém kontextu dané doby nebyl. Výraznějšího úspěchu se nikdy nedočkal, nejspíš šlo o nově restaurovanou verzi, která dlouho nečinně ležela ladem ve NFA. Původně jsem si myslel, že jsem film kdysi před dlouhou dobou viděl, ale bohužel jsem se mýlil. Zjevná nepříliš dobrá technická kvalita se dala očekávat, hudba zde potlačuje zvuk-dialog, navíc většina důležitých scén se odehrává ve tmě, škoda..No nic, to by se dalo omluvit...Film dělaly filmem především role, ať už šlo o méně nebo více zdařilý přepis Langrovy hry. Zdeněk Štěpánek roli protřelého kasaře a později napraveného darmošlapa a povaleče zahrál výborně a stejně jako na divadelních prknech vytvořil titulní postavu. Navíc si zazpíval pěknou písničku "Svět mám tak rád". Jindřich Plachta v lidové a opět velmi lidské roli otce Ferdyše Pištory ml., věčně ustrašeného, sýčkujícího drožkaře opět výborně glosoval (zejména jeho hláška o zlodějích poslancích, jiných inštancích atd.), ale i hrál, zpíval, viz "Píseň vyhynulého drožkaře", a dokonce tančil Ruského kozáčka společně se Zvonimirem Rogozem. Hugo Haas jako bankéř Rosenstock mi hodně připomínal pana Načeradce (opět dával místo za zásluhy tentokrát ne Emanovi, ale Ferdyšovi), byl stejně tak výborný. Zdena Baldová jako Irmička byla opravdu hodně netypická. Vůbec Plachta, Haas, Vojta, Kühne (účetní, který si zde nechal říkat stejně jako ve skutečnosti) společně hráli v "Mužích v Offsidu" a "Načeradcovi králi Kibiců". Na scénáři se totiž podílel Karel Poláček, tak proto se dialogy tak vzájemně podobaly a prolínaly, ostatně Muži a Pištora vznikly ve stejném roce, Načeradec pak jen o rok později. Ještě jedno zajímavé jméno se na filmu podílelo byl to Alexander Hackenschmied, zde jako výtvarník, známá jsou jeho díla "Meshes of the Afternoon" nebo kočičí "Private Life of a Cat". Komentář zde jako první v pořadí. ()
Pakliže se k Pištorovi dostanete na plátně a následně si srovnáte kopii nedávno vysílanou na TV Barrandov, uvidíte dva různé filmy. Ostatně toto je případ většiny filmů vysílaných mimo ČT, která jako jediná domácí televize o staré filmy reprezentativně pečuje. Čili nikoli tma a špatný zvuk, pouze špatný přepis koluje mezi televizními diváky. Konečně samo Obrácení Ferdyše Pištory je filmem pro labužníky. Ačkoli potlačením Hackenschmieda by vzniklo dílo kompaktnější... Vynikající obsazení, adaptace Langra Kodíčkem/Poláčkem, skvostný kolorit tehdejší Prahy (včetně českých Benátek), skvělé šlágry (...a milovat), šmrnc, vtip, Armáda spásy a Lumpenproletariát v rozpuku. Těžko rozmyslet, co je dokonalejší, jestli Irmička s knedlíky, Terezka s uzeným, Rosenštok s cáry (a milostivou), Pištora starší s koněm Karlem (posíláme pozdrav do filmu Karel a já za deset let), Zvonimír Dolgoruký, Kühne za stolem nebo Baarová jako statistka ve 3 záběrech (případně Svozilová, na kterou záběrů zbylo poněkud více). "Tak krásný den jsem ještě nepoznal, všecko je pro mě ňáký nový... " ()
Tričko Zdeňka Štěpánka chci domů na mazlení. Achachach, to byl zase film. ()
Opravdu není škoda, že Kodíček se již nadále nevěnoval režii. Ještě menší škoda je, že Trojanová opruzovala pouze ve čtyřech filmech. Pravda, díky její herecké nemotornosti ještě více vynikne zdařilá kreace Zdeňky Baldové. Hugo Haas má celkem miniaturní roli, takže si ho divák příliš neužije. Ale naštěstí si užije Zdeňka Štěpánka. Ten je naprosto dokonalý floutek, pohupuje se na patách, popotahuje si kalhoty a důležitě kouká na svět. Na Terezku kouká zamilovaně tak, až jí kdekterá divačka závidí. Obrácení Ferdyše Pištory se Kodíčkovi naštěstí nepodařilo příliš zkazit, byť režijních lapsů je filmu více. Dlužno však dodat, že se Kodíčkovi podařil i roztomilý vtípek s prostřihem v sekvenci davu mávajícího na svatbě. ()
Kodíčkův druhý (a poslední) pokus o vstup do světa filmových iluzí dopadl podobně jako předchozí Čapkův Loupežník. Hrdinové původní Langerovy hry – kapsáři, zloději, podvodníci, prostitutky a drožkáři, tedy lidé z periferie života – jsou nejen úsměvným pomníkem minulosti, ale také oslavou obyčejného, hovorového jazyka v jeho zachytitelné podobě (lingvisté plesají!). Příběh o napravení nenapravitelného navíc ukazuje i odvrácenou tvář vyspělé prvorepublikové společnosti – o neutěšených poměrech a bídě ovšem vypráví s humorem a právě to jej činí populárním už po několik generací. Kodíčkovu filmu bezpochyby prospěl Poláčkův scénáristický vklad, žel, herci pojali své postavy výrazně nefilmově, se všemi neduhy jevištních manýr a návyků – i jindy skvělý Štěpánek svého Pištoru vykřikuje a přeřvává tak, že jej činí nesnesitelným. Snad jen Plachta a Hugo Haas naznačují, že film v nich získá cennou a oceňovanou posilu. Mnohem zdařilejší jsou pozdější rozhlasové (1956) a televizní (1967) adaptace. ()
,,Člověk spáchá takovej dobrej skutek, a hned je všecko jiný! Můžeme se tady roztahovat..." :o) Některé tyhle "exkursy" do počátků zvukového filmu se mi hodnotí hůře. Začátek byl na můj vkus podán trochu zvláštně a dlouho bez výraznějších replik... kdy z kasaře se díky náhodě stává hrdina, když zachrání děti z hořícího domku, který se chystal vykrást. Škoda, že tvůrci ani jedné z celkem tří filmových adaptací Langerovy hry nijak nevysvětlili, jak vlastně vznikl onen osudný požár v opuštěné vile s jedním kasařem a dvěma malými děti, když ten požár má tak velký význam v celém příběhu. Nicméně pak se docela rozjela slušná podíváná z toho, co předloha nabízí a Zdeněk Štěpánek jako ideální představitel hlavního hrdinu předvedl, že už v době počátků zvukového filmu byl osobitým a výrazným hercem, jakého film v dalších letech bude potřebovat. Viděl jsem i pozdější televizní verzi (1967) s Josefem Bekem i filmový muzikál Svatá hříšnice (1970), kde ztvárnil Ferdyše jeden ze Štěpánkových potomků (Martin Štěpánek), ale Zdeněk Štěpánek mi přijde ze všech tří filmových protagonistů F. Pištory asi nejlepší, byť se snímek nepřehledně nese na takové divadelní vlně. Pištora mě opětovně i v tomhle archaickém podání bavil a atmosféru v temných ulicích či vězení to mělo taky velice slušnou. 70% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) ()
Místy možná těžkopádně, přesto však přesvědčivě artikulovaná proměna člověka, který neumí žít (a ví to), v člověka, který stále ještě neumí žít a už to neví, protože na dně, kam klesl, cítí bít jakési pomyslné srdce, které mu připadá jako dosažená spása - jako věčný prs, který ho bude do skonání kojit. Ten mechanický tlukot však srdce, a to mateřské především, jen připomíná. Je to jen zdrobnělina všudypřítomného městského hluku, který v ústech dusí píseň i dech. Z Ferdyše se rodí diktátor. Ale není to vědomý obrat. Je to zbloudění: stejně jako očištěná hříšnice, slečna a sestra z Armády spásy nedokáže uchopit svůj život jako dar, který nelze bezezbytku prohrát v smilstvech, krádežích a prohrách, tak ani hříšník neumí vzít svou znovuzrozenou dětskou čistotu jako cosi nejpřirozenějšího. A tak se musí střetnout lež s menší lží a dospět v pravdu, která si na pravdu jen hraje.- - Zcela nemístné mi ale přišlo prokládání tohoto brechtovského dramatu sprostou emigrantskou epizodou: přišla mi zbytečná, zkreslující, schematická - jako by otevírala na jedné straně brány sovětské kontrarozvědce a na druhé brány gulagu. ()
Nudou jsem ztrácela niť. ()
Je usmevne sledovat premenu Ferdyse Pistora z kasare na slusneho obcana. Teto role se velmi dobre zhostil Zdenek Stepanek. Je ovsem videt, ze film je z rane tvorby mluveneho filmu a filmovemu zazitku nic neprida ani technicky spatna kvalita filmu. ()
Taková podivnost z doby, kdy ještě filmaři úplně nevěděli, jak se dělá mluvený film. Zdeněk Štěpánek to naštěstí s Plachtou utáhnou docela dobře a Hugo Haas hraje svého boháče taky dobře. Jen to celé působí dost rozpačitě, rychlospíchlé na koleně. 60% ()
Armada spasy. ()
Režie a dost mizerné výkony většiny herců výsledný dojem kazí. Dobrá byla hudba, na svou dobu byly dobré i některé nápady kameramana (Stallich byl skvělý); Zdeněk Štěpánek zapomínal, že nehraje v Národním divadle, ale ve filmu a hezká průvodní písnička v jeho podání moc nevyzněla, Plachta tentokrát topornější. V záběru se poprvé před kamerou mihla Lída Baarová, to je ale spíše zajímavost. Zajímavé byly ovšem záběry exteriéru, především Staroměstského náměstí a prostranství před nádražím. Za nejlepší scénu považuji bitku manželů Vojty a Smolíkové. I když přihlédnu, že zvukový film byl v roce 1931 v začátcích, dávám jen dvě hvězdičky. ()
Zdeňka Baldová zde byla opravdu kočka. Ta se měla vdát! Jinak nevím co je to za komedii. Spíš zdlouhavé drama kde na sebe všichni hulákají a pak se vše honem rychle urovná. ()
Zaujal mě docela akční střih při scéně požáru. Hugo Haas si zde střihne roli podobnou panu Načeradcovi, a hle, zde vidím, že na scénáři spolupracoval Karel Poláček, tož to jo. V titulcích ale uveden nebyl ani jeden. Kameraman Stallich měl na starosti interiéry, kolega Blažek pak exteriéry. ()
Já že co mi to stále připomíná, na Načeradce jsem přišel hned, ale až pak na pana Poláčka, který se podílel na scénáři. Proto ta podobnost. Nu, k filmu všeobecně, pan Štěpánek jako vždy excelentní. Scénáristicky je to slabší kus, ale zase jsem se někdy občas dosti zasmál. Podle mého dobrý film s větší částí hluchých míst. ()
Technické nedostatky (možná i ne zcela kompletní) kopie, jíž disponuje CS Film, by neměly zakrýt, že jde o jedinečný projev progresivní kultury první republiky, neboť se zde sešli tři výrazní autoři Langer, Poláček a Kodíček, zatímco na avantgardně laděné výtvarné stránce se podílel později světově proslulý Alexander Hackenschmied. Herecké výkony jsou na poměry raného zvukového filmu všechny vysoce kvalitní (doporučuji srovnání třeba se směšně teatrálními Innemannovými Psohlavci), zejména bylo kouzelné vidět nespoutaného mladého Zdeňka Štěpánka empaticky portrétujícího postavu z okraje společnosti, včetně skvělého zpěvu původní písně Svět mám tak rád. ()
Místy dost chaotický, celkově dost nevydařený film. Hodně se tu zpívají dlouhé, nudné písně a rozhodně mi to tedy nepřišlo jako komedie. Značně podprůměrný starý film. Po druhém shlédnutí třeba svůj názor opravím :) ()
Nepodařilo se mi do tohohle zakoukat. Příliš hlasitá hudba ruší dialogy, pořád tma, ale hlavně "syna" Ferdyše hraje Štěpánek který je o tři roky starší než jeho "otec" Plachta. Jak to mohlo u tehdejšího publika projít??? ()
tento film ma vobec neoslovil, to vsak neznamena ze bol zly, len jednoducho z toho obdobia 30tych rokov ceskeho filmu su aj ovela ovela lepsie snimky! :) avšak pozretie filmu som považoval za povinnosť, keďže sa 1.x v kariére tam objavila Lída Baarová, síce len na pár sekúnd ale bola tam ()