Něžný barbar

Hrabalovina, která by Jiřího Menzela kromě jeho hereckého obsazení potřebovala i na režisérské stoličce. Přesto je Kolihův Něžný barbar jedna z lepších filmových adaptací legendárních Hrabalových textů (i když určitě ne nejlepší - přesto famózní Bolek Polívka!), především pak díky své vizuální stránce vypoví mnohé o atmosféře zhoubných 50. let. Námitkám, že tento filmový portrét Vladimíra Boudníka není autentický a obraz kultovního umělce je hrubě zkreslený (stejně jako obraz velkého českého spisovatele i svérázného marxistického filosofa), lze pak oponovat jednoduchým tvrzením, totiž že ani Hrabalův původní text není nic víc než jen (byť geniální) literární stylizace... (19.02.2013)

"Tak si myslím, kurva fix", že Něžný barbar je pouhou ilustrací Hrabalova filozofujícího hospodského textu, podobně jako je Troškův Kameňák ilustrací hospodských anekdot. Literární úroveň Hrabalova díla je nesporná, filmová díla se však obvykle netočí jako napůl divadelní deklamace moudrých "explozionistických" vět. Jinak totiž nastupuje nuda a (občas prozářená) šeď, na rozdíl třeba od geniálně zfilmovaných Hrabalových Ostře sledovaných vlaků, Postřižin či Slavností sněženek. Ukázka z filmu: http://www.youtube.com/watch?v=aM7X1d6oTMQ A taky Arnošt Goldflam mi do role Egona Bondyho i přes podobnost v obličeji vůbec nesedí, navíc hraje známého bohéma, básníka a filozofa Bondyho jako poloblba, kterého nikdy nic nenapadá, což je výsměchem skutečnému Bondymu. Dovolím si ocitovat Bondyho báseň, která souvisí s filmem: S VLADIMÍREM CHODÍM PÍTI / ještě když slunce svítí / Sedíme spolu / v hospodě u stolu / Vladimír vykládá sem a tam / a já poslouchám / U šestýho piva / slabou závrať mívá / U osmýho piva / zpívá / Zatím co on zpívá krásně / recituju já svý básně ... (11.01.2011)

Nedokázal jsem naskočit na vlnu pseudointelektuální poetiky, na které si celou dobu ujíždí ústřední trojice. Ovšem povedlo se nastínit všudypřítomnou prázdnotu a depresivní šeď 50. let, kdy tady nic nedávalo sebemenší smysl. (24.05.2020)

"Sexus je anonymní, eros je adresný!" - "Co myslíte, kdybych se oženil? Chodil bych svý ženě naproti, povídali bychom si o Morgensternovi, snad by mě i uživila. Nebo bych si našel něco na pár hodin. Aspoň bych nebyl tak sám... Třeba ta mladá, co stává u kovomatu. Ta by mě možná potřebovala. S tou protézou, tu bych miloval. Celej život bych ji miloval. A byl bych šťastnej, tak šťastnej, že bych možná přestal i psát." (15.06.2016)

Absolútne rozčúlený Egon Bondy. Takého som ho zažil na čítačke poézie kedysi začiatkom 90. rokov v Bratislave, keď sa ho na záver jeden z divákov opýtal na názor na tento film. Pána filozofa skoro šľak trafil. Odzneli aj nejaké slová o protestnom liste. Najviac mu vadilo, že to nezodpovedá ani predlohe a už vôbec nie skutočnosti. Z priateľstva troch umelcov, čo si radi vypili vraj robí hlupákov a šašov. Ktovie, či za tým nebola len ješitnosť. Film je predsa vždy len fantázia a fikcia. Osobne zaujala šedivosť exteriérov, v dnešnej dobe premaľovaných fasád a reklamných pútačov zakrývajúcich skutočnú podobu mestskej krajiny, len ťažko sfilmovateľná. Naopak ťažko sklamala deklamačná teatrálne patetická nepresvedčivosť prednášaných viet od umelcov, ktorí nielen v zmysle predlohy, ale aj životného postoja mali byť skôr živou zásobárňou improvizačného talentu a okamžitého nápadu. (19.02.2013)

Bolek Polívka je prostě výborný, ale ve výsledku jsem se neubránil otázce: O čem to vlastně celé bylo? (20.09.2020)

Překvapivě soudržné a konzistentní dílo, které jsem při znalosti knihy nečekal. Všichni tři hlavní aktéři hrají tak, že představit si jejich postavy jinak je téměř nemožné (11.01.2011)

Další skvělý film s Polívkou. On Šašek a královna či Kalamita je fajn, ale tohle mělo se Zapomenutým světlem další takový vážnější rozměr. Hrabalovu předlohu jsem nečetl, přesto si myslím, že se úvodní trio role zhostilo dle autorových představ. A na té komunististické zanedbanosti a opršené oprýskanosti domů je dnes cosi nostalgického ... Velmi zajímavý film. * * * * (19.02.2013)

Nějak se to úplně nepovedlo. Hrabalovy texty není tak lehké převádět do filmové podoby, jak by se mohlo zdát, když to udělá machr jako je Jiří Menzel. (10.06.2012)

Ke konci trochu upadá a ztráci šmrnc, ale první polovina nářez vizuálně i nápady. (29.10.2017)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné Hrabalovy předlohy. Úžasný film, který mi osobně přivodil určitý paradox. Ačkoli se předlohy drží velice věrně, osobně mám tendenci vnímat film a předlohu jako dvě zcela samostatná díla. Hrabalova "Něžného barbara" totiž považuji za nezfilmovatelný text a tento Kolihův snímek funguje zcela samostatně, i bez znalosti předlohy či jakéhokoli kontextu. Zásluhy na tom mají skvělé herecké výkony (naprosto famózní Polívka!) a nesmírně příjemná bezstarostná atmosféra, kterou film evokuje - a to i navzdory tísnivé době, do níž je zasazen. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že tvůrci velice dobře porozuměli duchu Hrabalova textu a skvěle z něj vybrali momenty, které uznali za zfilmovatelné. Filmový hold, jenž je zde skládán výjimečné postavě českého výtvarného umění, Vladimíru Boudníkovi, je zcela rovnocenný tomu literárnímu. Na tento film lze v posledku pohlížet vícero způsoby, které se navzájem nevylučují: jde o zdařilou filmovou adaptaci Hrabala, originální životopisný snímek i svéráznou historickou komedii. Na české poměry se jedná rozhodně o dosti unikátní počin, který potěší mj. i různými formálními hříčkami s kamerovými filtry apod. Dojem u mě srazilo jen obsazení některých menších rolí herci, které - řekněme - nechovám zrovna v největší oblibě, proto jednu hvězdu dolů. (25.03.2013)

Kurvafix, mě to nějak nebavilo... Tři intelektuálové nezáživně konverzují o životě a umění - to je přesně jeden z typů filmu, které nemusím, ale nadávat mu (jim) vlastně taky nemůžu... ;-) (11.01.2011)

Další zfilmované Hrabalovo dílo. Polívka, Menzel, Goldflam..Boudník, Hrabal, Bondy. "Kurva fix!" (01.05.2007)

Prvních dvacet minut mi po dlouhé době zase padala čelist... (12.01.2011)

Pri opakovanej projekcii som si uvedomil, že pri čítaní Hrabalovej predlohy som mal úplne iný pocit, ako pri sledovaní tohto filmu. Pritom herectvo Bolka Polívku mám rád, ale Arnošt Goldflam ma svojím krikľúnstvom znervózňoval a Jiří Menzel mi pripadal, ako keby prišiel z nejakého iného filmu. A tak bez toho, aby som vymenoval nedostatky konštatujem, že film sa mi nepáčil, čo bolo najpravdepodobnejším dôvodom toho, že som ho nedopozeral. (11.01.2011)

Kurva fix, ten Goldflam se ale dokáže zaříznout do paměti. Stejně jako celý film. Bezbřehá fantazie a jedinečná osobitost lidská, uvězněné v šedi a hlouposti primitivního ranného socialismu, plného udavačů a aktivních blbů. Možná to není věrné předloze, ani skutečnosti, ale co na tom. Obojí je pro film jen odrazovým prknem k vlastní osobité variaci, prázdným rámem vyplněným vlastním viděním tématu, plným úžasnými drobností, skvěle čepované atmosféry a nezapomenutelných herecký etud, které fungují každá zvlášť a současně se skládají do vydařené mozaiky. Famózní živel Goldflam a výtečný Polívka, kteří jako dva protipóly společně odsouvají Menzela do role pouhého sběrače, nebo spíš podavače, míčků. Jeden z těch filmů, ze kterých si pro jeho náladu či poetiku čas od času vyzobávám jednotlivé momenty, nebo se zapomenu a zobu až do závěrečných titulků. (23.04.2016)

Jeden z úhlů pohledu na trojici výrazných českých umělců. (11.07.2011)

,,Všichni jsme na jedné sexuální lodi." Trochu svérázné uchopení Hrabala, jiné než v Postřižinách a Slavnostech sněženek. Některé filmy natočené během perestrojky (příp. krátce po revoluci) svou tvůrčí invencí a svobodnějším nádechem dávaly vzpomenout na 60. léta, zde konkrétně na "nemenzelovské" adaptace Hrabala. Některé scény jakoby přímo odkazovaly na Herzovy Sběrné surovosti nebo Chytilové Automat svět z "Perliček na dně". Vysloveně o kritičnosti ve vztahu k socialismu v 50. letech, kdy se odehrává, zde moc mluvit nelze, ale přesto cítit minimálně ironický nádech blížící se až ke karikatuře – za všechny momenty určitě úvodní sehraná anekdota s příslušníkem VB a jeho odváděním malíře, který svými čmáranicemi porušil zákaz fotografovat prostor Holešovického přístavu. :)) Pokud jde o mé dojmy, spočátku se mi před očima až divoce střídaly pasáže, které mne hodně pobavily, potěšily s hodně ulítlými výjevy, u kterých jsem s podivem zíral a ptal se: tohle je opravdu Hrabal? Inu je, akorát se zcela jinou poetikou, neb Menzel vystřídal svůj dřívější post režiséra za jednoho z hlavních herců, a Koliha až příliš experimentoval. Undergroundové hudební tóny působily v tomhle poetickém retro filmu jako pěst na oko. Nakonec si lze vychutnat alespoň nádherné epizodky s Rudolfem Hrušínským, přesto jsem se nakonec rozhodl jen pro průměrné hodnocení. 60% (15.01.2020)

Tento film mě velice potěšil... kam se poděli tři filosofující bohémové? Na nebeskou bránu zaklepali sami... My však štěstí máme, protože na ně sem tam vzpomeneme kupříkladu prostřednictvím věčné knihy či nesmrtelného filmu... (30.01.2011)

Tak tenhle skvost mi v porevolučním kvasu asi nějak uniknul, vůbec jsem o něm nevěděla a viděla ho až teď. O to milejší překvapení to bylo. Hrabala mám moc ráda a tahle adaptace mě opravdu potěšila, myslím, že se podařilo zachytit i atmosféru Prahy padesátých let včetně legendárního Hrabalova obydlí Na Hrázi věčnosti. Všichni tři představitelé mi sedli v rolích příslušných umělců, nejvíc do paměti se samozřejmě vryl Arnošt Goldflam coby Egon Bondy a jeho nezapomenutelé Kurva fix, doktore... Skoro to vypadá, že na Hrabalovi není co zkazit, ovšem pouze do chvíle, než užaslý divák spatří veledílo Příliš hlučná samota, které vzniklo o pět let později. (12.01.2011)