Režie:
Petr KolihaScénář:
Václav NývltKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miki JelínekHrají:
Bolek Polívka, Jiří Menzel, Arnošt Goldflam, Ivana Chýlková, Evelyna Steimarová, Valerie Kaplanová, Jaromír Hanzlík, Rudolf Hrušínský, Luba Skořepová (více)Obsahy(1)
Svérázný kreslíř a grafik Vladimír Boudník (Boleslav Polívka) je jedním z pražských intelektuálů, kteří si v padesátých letech místo souhlasu s tehdejším krutým komunistickým režimem vybrali raději bohémský způsob života na okraji společnosti. Jeho nejbližšími přáteli jsou Doktor, pracující ve sběrných surovinách (Jiří Menzel), a filosof Egon (Arnošt Goldflam), se kterými se nejčastěji setkává v libeňském automatu Svět. Nejnovějším Boudníkovým počinem je výstava jeho grafik v tovární hale v ČKD, kterou blahosklonně povolil tamní referent ROH. Vladimír na „vernisáži“ předvede kousek, při kterém se téměř nechá rozdrtit bucharem, což samozřejmě těžce nese jeho milenka Tereza (Ivana Chýlková). Vladimír se ostatně často pohybuje na hraně mezi životem a smrtí. Se svými přáteli se střídavě hádá a pak usmiřuje, pokouší se objasnit světu vlastní výtvarný styl explozionalismus nebo aspoň přimět lidi, aby někdy popustili uzdu vlastní fantazii. To vše až do doby, než „z hráze přítomnosti po hlavě skočí do srdce věčnosti…“ (Česká televize)
(více)Recenze (124)
Snaha byla, ale to je tak všechno... Pokus zfilmovat nezfilmovatelné by samozřejmě dopadl poměrným nezdarem i v případě, že by jej režíroval zkušenější režisér než Petr Koliha. Potíž přitom netkví pouze v tom, že je nezfilmovatelný samotný Hrabal, ale taky v tom, že Hrabalova předloha je a zároveň není biografickou studií. Není to portrét Vladimíra Boudníka, jakkoli se snahám o postižení Boudníkova života a díla člověk, při snaze zfilmovat "Barbara", jednoduše nevyhne, nýbrž Hrabalova umná literární stylizace na téma "Vladimír Boudník". Přetavit pozoruhodnou osobnost Vladimíra Boudníka do podoby filmu, ještě k tomu zpracováním navýsost literární Hrabalovy předlohy, to znamená v podstatě trojí transformaci. Koliha přitom nezvládá ani čistě elementární, řemeslnou stránku věci. Herci před kamerou, při vší úctě, působí povětšinou naprosto prkenně. Menzel i Goldflam ve filmu hrají doslova jako ochotníci, Polívka je sice lepší, ale jenom o ten příslovečný chlup. Snad jedině skvělý herecký výkon Rudolfa Hrušínského, žel v naprosto epizodní roličce, stojí za nějakou tu zmínku.. Snahy po výtvarně působivých obrazech tyhle handicapy nepřebijí, i když jsou působivé... Navíc je třeba dodat, že tvůrci se neorientují ani chronologii Boudníkova života a díla a "svobodně" patlají dohromady události a díla, vzdálená od sebe téměř dvacet let...Celkový dojem: 65% ()
Krásný pohled na civilně revoltující umělce. Bohužel já v tom, až na konec, ty 50. léta necítila. ()
"Jenže já v tomhletom nevidím vůbec nic !!" - "Když nic, tak nic.." ;) ()
Velmi dobře našlápnuto ke kvalitní adaptaci. Má to ale několik chyb. Při převodech Hrabalova díla sklouzávají často herci k deklamacím, protože pábitelské texty k tomu tak trochu vybízejí. To nicméně neznamená, že je to dobře. Jedinou skutečně uvěřitelnou figurou, byť epizodní, byl Rudolf Hrušínský, který byl i na malé ploše fenomenálně přirozený. Naopak za dost nešťastné považuju obsazení Menzela a Goldflama. Taky oproti začátku jako by druhá polovina filmu nevěděla kam směřuje. Pábitelské kouzlo se vytratilo, ale na vážné drama o smrti kamaráda si film taky nehrál. Oproti tomu výrazová stránka filmu, v němž každá scéna byla laděna zcela jinak (sépiové barvy, patina, Švankmajerovské zrychlené trhání kamerou), dokazuje silnou režisérskou vizi. Škoda, že se scénářem už se nikdo tolik nenamáhal... ()
Příběh Bohumila Hrabala o jednom jedinečném přátelství............Žijí tak říkajíc mimo reálný časoprostor, oddávajíce se svérázným diskusím o pravé podstatě života a umění. Scénář : Václav Nývlt. Kamera : Vladimír Smutný. Hudba : Miki Jelínek ()
Také milé, ale - merané hĺbkou Hrabalovej knihy - až veľmi neškodné, ba plytučké... ()
Máme svůj explozionismus, svoje vize, umění a zdánlivou svobodu v kleci. A co bude k jídlu, když se toho moc nevydělá? No třeba chlebová polévka: stačí ohřát vodu, vyndat zbytky starého tvrdého chleba a najít kladivo na roztlučení. Nebo se Ti takhle zajištěný život nelíbí? ()
Asi se nezmohu na nic jiného než na parafrázi Egona (Bondyho): "Kurva fix, to bylo ale překvapivě dobré! Dokonce tak, že pociťuji nutkavou potřebu, přečíst co nejdříve Hrabalovu předlohu, už se těším až se mi dostane do rukou.." 80% ()
Polívka, Goldflam a Menzel deklamují Hrabalovy texty jako ochotníci, kteří nemají text zažitý, ba zřejmě ho ani moc nechápou. Jsou nevěrohodní. Některé jiné, zejména Menzelovy filmové adaptace Hrabala jsou vynikající. Takže to jde, ale toto se mně nelíbí. Nesedí mně Kolihovo režijní pojetí. ()
Hrabal po Moravsku. ()
Petr Koliha se hrabalovského tématu chopil po svém a vznikl z toho bohémský, humorný, ale i vcelku depresivní pohled na trojici kamarádů Bohumila Hrabala (Jiří Menzel), Vladimíra Boudníka (Boleslav Polívka) a Egona Bondyho (Arnošt Goldflam). Obsazení ústřední trojice je dobře zvolené, i ostatní postavičky mají svoje kouzlo. Zásadní je i kamera Vladimíra Smutného, která střídá černobílou a barevnou s různými odstíny. Určitě zajímavě pojaté zfilmování těchto tří zásadních umělců, které se odehrává v 50. létech 20. století. ()
Uměřenost, daná dobou vzniku, je filmu ku prospěchu. Jinotaje působí výstižněji, než přímé pojmenování. 1) Surrealistické polozbořené a polorozpadlé město, ulice i domy padnou filmové atmosféře dokonale. Příběh však není orwellovsky děsivý, i když se odehrává v prostředí jen málo se lišícím od Londýna pod vládou angsocu, ale je milý a přátelský. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, kurva fix._____ 2) Film je totiž dost anachronický, a to nemám na mysli jenom poznámku o zdí rozděleném Berlíně. Reflektuje spíš konec socialismu v Čechách a ne jeho začátek. Osmdesátkovou atmosféru lze jen těžko zaměnit za atmosféru padesátých let._____ 3) Rovněž lehce ironický pohled nejenom na režim, ale i na moderní nesdělné umění je symptomatický právě pro konec reálného socialismu. Umělci totiž determinací vizuální sugesce explikují racionálno iracionálnem._____ 4) Hlavní postavy jsou 40letý Bolek Polívka (představitel explosionalismu Vladimír...Boudník), 51letý Jiří Menzel (Doktor...Bohumil Hrabal), 43letý Arnošt Goldflam (Egon...Bondy) a pro mě i 72letá Valérie Kaplanová (slečna Šulcová)._____ 5) Něco k zamyšlení: Sexuální zvrhlost vede ke zduševnění života. Nebo taky: Zdraví je pro poesii učiněný hrob!_____ 6) Zajímavé komenty: Radko**, Šandík***, lenoch**. ()
Reziser Petr Koliha sfilmoval dalsie Hrabalove dielo. Ano, je to sudrzne a konzistentne, ale v ceskoslovenskej kinematografii boli natocene aj vacsie pecky /Ostre Sledovane Vlaky, Vesnicko ....../ 71 % ()
Tragikomická epopej o životě tří kamarádů z pražské periferie zasazané do 50.let. Velice dobře zahrané od všech tří hlavních protagonistů Goldflam,Polívka,Menzel ,kteří mezi sebou neustále filozufují a dohadují se. "kurva fix" velmi často použité citoslovce. Za zmínku stojí zrychlený sex na výčepu v podání U.Klukové a Z.Srstky. Ps: je tam jedna chyba a to že se zminují o rozděleném Berlíně zdí což v 50.letech ještě nebylo. ()
Krásně Hrabalovské. Z celého filmu dýchá, podle mě krásně vystižená (protože takhle jsem si to při čtení předlohy představovala) atmosféra pražské Libně padesátých let. Herecké obsazení si pan Koliha snad nemohl vybrat lépe, pánové své postavy krásně vystihují a půvabná, ale především vysoká Ivanka se k dvoumetrovému Bolkovi výborně hodí. Kurva fix, doktore, to se povedlo! ()
"Co to tady děláte? Umíte číst? Na blbé otázky neodpovídám. Je možné doktore, že naše bezpečnost je nedoslýchavá?" ()
Senzační Bolek Polívka! ()
Krásnej filmík. Polívka v roli Boudníka je excelentní. Goldflam v úloze Bondyho taky úžasnej. Jen v roli Hrabala mi Menzel neseděl...IV/2015 ()
Umělecko-filozofickej film, kterej není za žádných okolností ničím víc, než-li podprůměr, ostatně jako všechny dosavadní Hrabalovy filmový přepisy. Chybí tomu zkrátka poutavější děj. ()
Explosionalistická oslava imaginace ve skice podle kvalitního scénáře, rozkoše a muka obraznosti v dobách pětiletek v kulisách Libně a Žižkova. Sevřeně lineární zpracování mnoha jednotlivých příběhů (automat Svět, sběrna surovin, periferie, ulice, domácnost) s juniorskou kvalitou režie a hudby, nedotaženou stylizací, s mírně rozkolísanými hereckými výkony v jednotlivých scénách a s celku se přizpůsobující kamerou. Pozornosti hodný film, vzniklý na sklonku staré doby ()