A Vigilante

Komorní comeback a zároveň pozoruhodná proměna někdejšího sex symbolu, který ubral na své kráse a přidal na herectví. Olivia Wilde předala svoji produkční plástev do nezávislých režijních rukou málo známé Sarah Daggar-Nickson, která prověřila její herecké schopnosti pěkně syrovým přístupem. Stavba příběhu není zrovna oslnivá, subtilní, sebeobranu zvládající a podoby měnící žena s pohnutým osudem "obchází" domácnosti, v nichž nevládne pohoda, a jejich deptané členy vytrhává z rukou domácích tyranů. A ve finální fázi ji navíc čeká konfrontace s jejím násilnickým manželem, s nimž má nevyřízené účty. Absenci jakéhokoliv tempa a rozpočtu plně vynahrazuje Olivia Wilde, která se nebývale do své úlohy položila, a naprosto jsem na celých devadesát minut zapomněl, že je nositelkou líbezné tváře a film ji obral o její přitažlivost. Patrně nic jiného než ji a její hereckou šarži nelze totiž vyzdvihnout. Film je na pohled extrémně levný, pel nezávislé produkce je nepřehlédnutelný. Maskéři značně odbyli i její maskování, které užívá v rámci role, takže paruky, příčesky i barevné oční čočky nejsou vůbec přirozené a kvalitně vyrobené. Největším vrcholem filmu je střet hlavní hrdinky s jejím manželem. Herce nevybrali nejhoršího, Morgan Spector i Olivia Wilde vytvořili pěknou symbiózu a rozčeřili stojatou vodu, přičemž jejich nástup režisérka podpořila vydatně atmosférickou hustilkou a celé to nabralo alespoň nějaké grády, takže s touhle částí filmu jsem byl rozhodně spokojen. Celkový průběh už byl poněkud průměrnější, psychologický ráz si také našel svůj hrací koutek, ovšem hlavně příznivci Wilde si mohou odfajfkovat, že jejich idol se po třech letech navrátil k filmové roli v poněkud odlišné herecké poloze, která vybočuje z jejího ranku. 6/10 (05.04.2019)

Téma domácího násilí je důležité, a kdykoli se tvůrce pokusí jej nějakým způsobem zvednout, v pořádku. Tenhle film ale vůbec nedrží pohromadě, jako kdyby scenáristka a režisérka do poslední chvíle nevěděla, o čem přesně chce prostřednictvím postavy Sadie vlastně vyprávět. Takže, hvězdička navrch za to téma. (15.08.2019)

Jakkoliv jsem chtěla být shovívavá, tak tady je opravdu hodně nesrovnalostí, které prakticky znemožňují divácký zážitek. Místo osvědčeného schématu flash-backového rámce pro současný příběh (jaký byl asi záměr) film nabízí směsku scén, které jsou v lepších případech předvídatelné, a v těch horších nesmyslné a na sebe nenavazující. Je to zároveň příběh o probuzení potlačované ženy, o superhrdince zastávající se utlačovaných, o vyrovnávaní se s minulostí a o hledání pomsty, což samo o sobě nezní úplně špatně, ale dohromady a v tomto pojetí bohužel ani ta jedna z linek není vystavená dostatečně nosně a uspokojivě, a hlavně, jak už jsem zmínila, jedno nevyplývá přirozeně z druhého, jak by to ve správně poskládaném filmu mělo být, ale tón filmu, chování hrdinky a skákaní časem se mění erraticky a bez vnitřní logiky. Škoda. Jako jediná trochu zajímavá věc se mi zdála hudba, ale nevím, jestli se jenom nechytám stébla. (15.04.2019)

Kdyby byl celý film jako poslední půl hodina, byla by to asi naprostá pecka. Nicméně takhle se jen můžete kochat na místy psychopatickou, ale sexy Oliviy. (07.04.2019)

Možné SPOILERY. Sadie si prošla zkušeností s domácím terorem a tak se rozhodne za pomoci hrubé síly pomáhat podobně postiženým lidem, především ženám. Vedle toho se snaží srovnávat s vlastní tragickou minulostí, která zůstává nedořešená. Režisérka nejprve představuje hlavní hrdinku jako drsňačku a teprve postupně odhaluje pozadí jejího počínání. Nicméně člověk nemusí být génius, aby věděl, co jí postihlo. Používaná retrospektiva mi tak přišla trochu kontraproduktivní. Co se Olivie Wilde týče, tak v polohách psychicky zlomené ženy ukazuje, že je to paní herečka, ale jakmile dojde na ostrou pózu, trochu to hapruje. To je dané i tím, že Daggar-Nickson se úplně nepodařilo sladit žánry. Navíc na relativně krátké stopáži má film dost hluchých míst a moc se nepovedl ani závěr. Kouknout se na to dá, to zase jo, ale přeci jen jsem čekal trochu víc. 50% (31.03.2019)