poster

Ju o wakasu hodo no acui ai

  • Japonsko

    湯を沸かすほどの熱い愛

  • Japonsko

    Yu o Wakasu Hodo no Atsui Ai

  • anglický

    Her Love Boils Bathwater

  • anglický

    Burning Love Enough to Boil Water

    (neoficiální název)

Komedie / Drama / Rodinný

Japonsko, 2016, 125 min

Režie:

Rjóta Nakano

Scénář:

Rjóta Nakano
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Lacike
    ***

    Vzhladom na namet som cakal citove vydieranie pri ktorom by som si pekne poplakal. Ale cele to bolo pojate tak strasne chladne a ked mi postavy neboli nesympaticke, tak ma ich pribeh nedojal. Ciastocne za to môze aj strasne prekombinovana zapletka, kedze tu nebola snad jedina postava, ktory by nemala vyjasnenu historiu so svojou matkou/dcerou. Miestami som mal pocit, ze sledujem telenovelu, kedze kazdu chvilu vyslo na svetlo, ze jednotlive postavy nie su pribuzne a matka je vlastne babickou z druheho kolena. Az mi to pripadalo komicke. Takisto konanie postav mi pripadalo miestami absurdne a to som si myslel, ze uz sa v japonskej mentalite celkom vyznam. Ale asi nie. Takze nelutujem, ze som to videl, ale repriza rozhodne nehrozi. 5/10.(14.11.2017)

  • Aljak
    ****

    Z japonskej tvorby mám rád jedine drámy (tie im idú na výbornú), iné žánre mi prídu na môj vkus príliš teatrálne (najmä ich komédie). Yu o Wakasu Hodo no Atsui Ai ma zaujalo v prvom rade popisom, ktorý sľuboval zrejme poriadny doják (a to mám ja rád). No a musím uznať, že veruže nesklamalo. Akurát mi bolo veľmi ľúto tej veľkodušnej a obetavej ženy menom Futaba, ktorá bola ochotná ostatným dať aj modré z neba - a keďže karma neexistuje - tak namiesto šťastia dostala rakovinu :( Už sa mi zdalo, že celý príbeh bude len o príprave svojho okolia na život bez nej, no napokon bola zápletka omnoho tajomnejšia a srdcervúcejšia. Takže to malo poriadnu dávku prekvapivých odhalení, ktoré vytvorili viacero zlomov v deji. Mal som chuť plakať, ale napokon som to udržal. Namiesto smútku vo mne zavládol obdiv k Futabe - kiežby si z nej ľudia brali príklad. Btw. Zaujímalo by ma, čo za sadistu zaradil tento film k žánru "komédia"?(13.11.2017)

  • Dlubal David
    *****

    Po Hidamari no kanojo další pecka, která mě uzemnila. ■ Futaba žije sama se svou dcerou Azumi. Manžel od nich beze slova před rokem odešel a už se nevrátil. Futaba dojíždí na kole do malého obchůdku, kde pracuje jako prodavačka. Domácí lázně musela zavřít po tom, co se její manžel nevrátil, protože měla pocit, že by to sama neutáhla a také jistým způsobem chtěla udělat krok kupředu. Futaba je na první pohled obyčejnou ženou, kterou jen tak něco nerozhází. Při bližším poznávání však zjišťujeme, že je to žena neobyčejná s velmi vysokou mírou vnitřní vyrovnanosti. ■ Její dcera Azumi je naproti tomu velmi plachá, nemá žádné kamarády či kamarádky z řad vrstevníků, je tak trochu zakřiknutá a bázlivá. Ve škole jí spolužačky šikanujou a jediný její únik z tohoto psychického teroru, kterému se neumí a bojí postavit, je domov, kde jí maminka vždy zlepší náladu. Tady jsem si říkal, že to bude něco ve stylu Kokuhaku. [SPOILER] Ovšem právě v tuto chvíli se Futaba po nezbytných lékařských vyšetřeních dozvídá od doktora, že má zákeřnou formu rakoviny, která se silně rozrostla po jejím těle, jinými slovy: že už jí nezbývá moc času... [/SPOILER] Mamina si najme soukromého detektiva a ten na její popud zjistí, kde žije její manžel. Ona se za ním vydává... ■ Když se v polovině čtyřiadvacáté minuty objeví doma fotřík Kazuhiro, na stole leží Shabu-Shabu, Azumi jen udiveně civí a tu do místnosti vchází malá roztomilá holčička. Fotřík jen suše pronese: "To je Ayuko, je to tvoje sestra.", tak v tu chvíli jsem měl neochvějný pocit Déjà vu. Po půl hodině mi to docvaklo: Kazoku no Katachi. Jak starej fotřík Yozo při neohlášené návštěvě svého dospělého syna prohlásí: "Daisuke, tohle je tvůj nový bratr. Jmenuje se Haruto.Kazuhiro je v celém příběhu tak trochu upozaděný a vesměs moc neznáme jeho pohnutky. Je málomluvný a co chvíli vypaluje zobák. Rozuzlení jeho příběhu nás čeká až ke konci příběhu. ■ Každý tu má svoji maličkou dějovou linii, která se proplétá s těmi liniemi druhých, ale párkrát nás zaskočí ta hluboká propletenost a svázanost, kdy se všechny možné i nemožné odbočky a úhyby nakonec střetávají v dřevěné pyramidě, kterou Futaba svírá v ruce. Je Futaba hlavní postavou celého příběhu? Ano i ne. Hlavní v tom smyslu, že nás její osud provází po celou cestu příběhu. Vedlejší v tom smylu, že nám její vlastní příběh vlastně ukazuje příběhy všech ostatních, kteří píší své etapy vždy v jiném místě a jejich čas nastane vždy u každého jinak, přesto vlastně společně. Futaba je jednotící prvek celého tohoto komplexního příběhu, který nás nutí podívat se do vlastního nitra a přemýšlet, jak bychom se zachovali my a jestli bychom dokázali to, co ona, zda bychom měli tolik vnitřní síly... ■ Rie MIYAZAWA mě oslovila již před mnoha lety, ale teprve v Gu Gu Datte Neko de Aru se mi dostala pod kůži. Po zhlédnutí Yu (w)o Wakasu Hodo no Atsui Ai si mě získala zcela. ■ Jsou ženy, které jsou krásné - fyzicky. A jsou ženy, které jsou zajímavé - něco z nich vyzařuje, říkejme tomu třebas charisma. MIYAZAWU řadím do té druhé skupiny. Podobné jsem to měl například kdysi dávno se Sigourney WEAVER. Zaujalo mě to, co z ní vycházelo a ne to povrchní, co lze vidět na tváři... ■ Druhý, kdo mě velice zaujal v tomto filmu, byla Hana SUGISAKI. Mladičká herečka připomínající mi Aoi MIYAZAKI, Yûko TAKEUCHI a Fumi NIKAIDÔ v jedné osobě, přičemž tím svým roztomilým Gesichtem dává najevo, že je v ní ukryt potenciál, který je třeba rozvinout. Odstínem pleti a nosem vypadá jako napůl Okinawanka a Ainu. Byla mi velmi, velmi sympatická. ■ Do třetice maličká Aoi ITÔ, kterou mohu po Maně ASHIDĚ a Kokone HAMADĚ zařadit do forku mladičkých slečen, které, když si to nepodělaj, může čekat slibná herecká budoucnost. ■ Sympaťák Jô ODAGIRI mě neměl čím překvapit, protože jsem jej již viděl ve dvanácti filmech a vím, co od něj dostanu, nicméně jeho přítomnost mi udělala radost. ■ Film buduje pomalu tiché drama, které se zlehoučka rozkrývá a tu a tam je do něj napasována vtipná vsuvka, která je posléze odfouknuta, stejně jako závěrečný červený kouř. ■ Do Futaby je težké nahlédnout, protože vždy když už se zdá, že nám dá proniknout do svého nitra, tak nás zase hned vyprovodí a zůstane jen pára nad Shabu-Shabu. [SPOILER] Mnohokráte jsme svědky toho, jak se Futaba vyrovnává s příkořími, které jí život staví do cesty. Například: Její tiché přijetí manžela a jeho nemanželské dcery, kterou si přivede s sebou, když se vrací domů, poté, co jej o to požádala Futaba, což byl následek situace, když se dozvěla, že už to tady na světě má za pár... Nebo když ve škole vyeskaluje šikana Azumi tím, že jí ukradnou školní uniformu a následný rozkol mezi matkou a dcerou v pokoji Azumi. Dále emocionálně extrémně vypjatá scéna na parkovišti, kde Futaba sděluje svojí dceři, že není její matka, že její otec byl již jednou ženatý a ona je dcerou oné první manželky. V tu chvíli každému docvakne, proč Azumi umí znakovou řeč a dále se dozvíme, že Futaba chtěla již od útlého Azumiiného dětství, aby se Azumi naučila komunikovat s hluchými, že se jí to jednou bude hodit. Dále, když Futabě, která je již na vozíku, soukromý detektiv přinese zprávu, že její matka stále žije a že ji vypátral; to byl takový malý pohlavek na probrání. Pak když se impulsivně vydávají k domu, kde Futabiina matka žije s rodinou své další dcery, tak přichází emotivně vyexponová scéna. Její matka to detektivovi popře a v žádném případě ji nechce přijmout. Po tomto již úplně každému musí dávat smysl ten kratičký flashback, který se objevoval ve filmu. S tímto srdcebolným překvapením se Futaba musí vyrovnat a musí jej vnitřně přijmout. Azumi to také silně prožívá, ale její pohled je upozaděn, neboť sama se nyní vyrovnává s životní pravdou, která na ni vybafla onoho krásného dne na předním sedadle červeného automobilu... [/SPOILER]Futaba nám ke konci příběhu dává konečně nahlédnout do svého nitra, kde spolu bojují egoistické sobectví a právo na radost a lásku na straně jedné a buddhistické pomíjivosti sama sebe, činění dobra a vnitřní naléhavost pomoci ostatním. Zde si dovolím malou vsuvku. Ve svém životě jsem potkal několik málo jedinců, kteří se skutečně a doslova dokázali obětovat pro ostatní. Je nutné zdůraznit, že tito lidé to ve společnosti nemají jednoduché, mnohdy jsou tak skromní a netoužící po jakékoliv externí prezentaci, že se o nich veřejnost ani nedozví, a když ano, tak zpravidla až po jejich smrti. Teď jsem si vzpomněl: Když jsem před lety rušil svou megasbírku DVD a většinu rozdával kamarádům, známým, ale i lidem cizím, kteří o konkrétní titul měli zájem, tak i lidé, co mě znali leta, si klepali na čelo, jestli jsem se nezbláznil, když jsem to tak dlouho sbíral, že to teď dávám zadarmo. A až na pár výjimek opravdu nikdo nechápal mé vnitřní pochody, které mě vedly k tomu se všech těchto hmotných statků dobrovolně vzdát. ■ Celý film působí velmi jednolitě, nenašel jsem v něm žádnou kritickou chybu, kterou bych jako divák mohl označit. Jediná scéna, která se mi tam tak nějak nehodila a vystřihnul bych jí, je ta pyramida pod balkónem. Jinak jsem zcela spokojen. [SPOILER] Lolitkáři si zde na chvíli přijdou na své: Hana SUGISAKI se zde na několik sekund odhalí jen v kalhotkách a podprsence. Milovníci křivých nohou japonských slečen si zde také přijdou na své. [/SPOILER] ■ Co bych napsal na závěr. Snad jen, že jsem nenapsal vše, co jsem chtěl, musel jsem výrazně krátit text, ale nedá se nic dělat. Byly to dvě příjemně strávené hodiny. Tento film bych zařadil mezi ty filmy, které v sobě nesou dva pohledy: 1)) Jednoduchost a pomalý styl příběhu, který de facto jakoby jen sleduje, ale ve skutečnosti nastavuje zrcadlo divákovi. 2)) Vnitřní drama, které vyplouvá na povrch a které druhým může zůstat skryto, neboť jedinec je příliš zaneprázdněn v boji s vlastními démony. ■ ◢ ■ ◣ (R) [95/100] ■ (K) [95/100] ■ (V) [89/100] ■ (H) Rie MIYAZAWA [95/100] ● Hana SUGISAKI [95/100] ● Aoi ITÔ [95/100] ● Jô ODAGIRI [85/100] ● Yukiko SHINOHARA [80/100] ● Tarô SUGURA [80/100] ● Tôri MATSUZAKA [66/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Kokuhaku (2010) ● Dare mo shiranai (2004) ● Rocky V (1990) ● Room (2015) ● Kiseki (2011) ● Pay It Forward (2000) ● Hidamari no kanojo (2013) ● Soshite chichi ni naru (2013) ● Maudie (2016) ● Atarashii kutsu wo kawanakucha (2012) ● Our Souls at Night (2017) ● Rocky Balboa (2006) ● Umimachi Diary (2015) ● Kazoku no Katachi (2016) ● Aoi haru (2001) ● Disconnect (2012) ● Aoi tori (2008) ● Broken (2012) ● Into the Forest (2015) ● Love Actually (2003) ● Byôsoku 5 senchimêtoru (2007) ● Third Person (2013) ● Raifu (2007) ● Seven Pounds (2008) ● Kaguyahime no monogatari (2013) ● Gu Gu Datte Neko de Aru (2014) ■ (Č) 1 ■ (P) [Sobota, 11-XI-2017; 15:03] [1080p] ϿϾ [PZ-cz] [95/100] ■ (CSFD) Tuax(C) [95/100](12.11.2017)

  • Lord.Jim
    *****

    Nádhera!(17.11.2017)

  • LangiJ
    ***

    Japonský filmy moc nemusím, protože mi jen málokterý sedne, ale tohle se mi líbilo. Pěkný příběh o ženě, která se dozví, že umírá, a proto se s vervou pustí do uspořádání svého života, aby své blízké připravila na situaci, až tam nebude. Zaujalo mě prostředí, kde se to odehrává, i postavy byly sympatické. (Jen tam teda mohli dát aspoň jednu postavu s "normálním" životem, snad všechny byly stiženy zlým osudem.) Výhrady jsem měla hlavně k hlavní hrdince, ta byla v některých situacích na pěsťovku, nechápala jsem, jak se takhle může chovat. Její laxní, jindy zas přehnaný přístup k řešení situací mi lezl na nervy, přišlo mi to i trochu přitažený za vlasy a kazilo mi to celkový dojem z filmu, takže jsem s ní ani nedokázala soucítit. Na druhou stranu se mi zas líbilo, jak měla vše promyšlené a pak to do sebe dějově hezky zapadalo. Jen to její chování... Nebýt toho, bylo by hodnocení lepší, takhle 3*.(12.11.2017)