Sluha národa

Vasilij Petrovič Goloborodko s tváří Volodymyra Zelenského, který svým charismatem, smyslem pro humor a hlasem Shohreh Aghdashloo byl ještě nedávno pro běžného Čecha věcí poměrně neznámou. To se v poslední době z jasných důvodu změnilo a v kontextu současného dění tenhle nenápadný komediální seriál nabývá úplně nového hořkosladkého významu. Příběh o tom, jak se obyčejný středoškolský učitel stane přes noc prezidentem, který si na nic nehraje, a s naivními představami se snaží změnit zaběhnuté pořádky - zbavit zemi korupce, mocichtivých oligarchů, ale i ruského vlivu - hodně vypovídá nejen o stavu tehdejší, stále ještě do jisté míry postsovětské, Ukrajiny, ale především o myšlenkách a nápadech, které Volodymyr Zelenskyj, představitel hlavní postavy a především (a to je důležitější) jako showrunner už před 7 lety měl a které do seriálu společně se svým tvůrčím týmem otiskl. A je to fakt bžunda. Ne úplně vždy, hluchých momentů to má taky požehnaně, ale na ty dobré scény stojí za to si počkat. A to říkám jako někdo, kdo praštěné sitcomy zas tak moc nemusí. Seriál je pro mě ovšem nejzajímavější z hlediska paralel, z nichž některé jsou fakt vtipné a některé i bohužel vlastně hrozně smutné tím, jak se nečekaně vyplnily. I přes všechen ten situační humor se Zelenskyj docela ostře vymezuje a opírá do všeho, co bylo a asi stále i je na ukrajinské politice špatně. A nejen té ukrajinské. Některé věci jsou všude stejné. Je nutno si také uvědomit, že první série vznikla necelý rok po euromaidanu a ze seriálu vyloženě sálá nadšení z prozápadního demokratického směřování. Jednoduše energie něco změnit a snaha posunout zemi dál. Není tedy divu, že Zelenskyj následně vyhrál i volby reálné. Obecně bych asi seriál hodnotil spíše poctivými třemi hvězdami, působí poměrně levně a televizně, ale za sympatickou hlavní postavu (Zelenského charisma se nezapře), hlavní opening a tuhle scénu, jejíž přesah mluví naprosto za vše, přihodím rád i tu čtvrtou. Snad Netflix dodá i zbylé série, mrknul bych na ně rád. (04.04.2022)

Nejlepší scéna z celé první série tut. (15.05.2022)

U prvních dílů převažovalo zklamání a pocit, že tvůrci zde hodně sešli z cesty nastolené první řadou. Zápletky jsou jakoby vycucané z prstu, groteskní humor je tu prezentován hrozně na sílu a ty paralely s reálným děním jako kdyby se vypařily. Je potřeba přežít několik mizerných úvodních dílů a pak se to trochu rozjede, byť moje rozmrzelost pokračovala, když jsem zjistil, že celovečerák z roku 2016 je v podstatě jen z kontextu vytržený hrubý sestřih z několika epizod, které se nachází přibližně v polovině série. Doporučuji ho tedy vynechat a nekazit si zbytečně ze seriálu dojem. Druhá polovina řady ale jistými zvraty najednou nabírá dech. Výrazně ubyde groteskního blbnutí a hlavní slovo dostává dramatické intrikaření a třenice mezi politiky a oligarchy. V téhle uvěřitelnější a upřímnější poloze, kdy se snaží tvůrci divákovi krom laciné taškařice i něco dobrého předat, mě Sluga naroda baví ze všeho nejvíce. Je cítit, že se blížíme do finále. (21.05.2022)

Osudovost je něco, co bych od tohohle seriálu nečekal. Třetí série je jiná. Je spíše vážná, zdravě patriotická a je z ní už hodně cítit, že byla natočená jako součást prezidentské kampaně. Kampaně, která měla představit nadějnou, skoro až utopicky krásnou vizi budoucí sjednocené a prosperující Ukrajiny bez korupce a vzájemné nenávisti. Melancholický finiš, který v kontextu současných událostí tne do živého o to více. (21.05.2022)