Režie:
Ota KovalScénář:
Ota KovalKamera:
Miroslav OndříčekHudba:
Jiří StivínHrají:
Filip Renč, Dagmar Bláhová, Miloslav Horáček, Antonín Klepáč, Vlastimil Brodský, Tomáš Juřička, Jana Brejchová, Jiří Zahajský, Rudolf Hrušínský, Jiří Ornest (více)Obsahy(1)
Přestože je tento snímek řazen mezi dětské, přesahuje je závažným problémem, který určuje veškeré dění: jedenáctiletý chlapec totiž jako jediný přežije tragickou autonehodu, při níž oba rodiče zahynuli. Zbavit se dlouhodobého šoku mu pomůže až setkání s kočovným studentským divadélkem... Kolísání mezi psychologickým dramatem a zjednodušujícím dětským filmem sotva pomáhá k lepšímu výsledku.
Do rolí rodičů byli původně obsazeni Karla Chadimová a Jan Tříska, kteří ale v roce výroby filmu odešli do zahraničí. Do role Bédy byl původně obsazen Jan Werich, ale nemoc mu práci znemožnila. Scénář diktoval režisér Ota Koval dramaturgyni Marcele Pittermannové v době své (mnoho měsíců trvající) rehabilitace po těžké autonehodě a ochrnutí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (13)
Jako dítě jsem chodil do školní družiny a tenkrát tady fungovala jakási spolupráce školy a místního kina, kdy nás brali na nějaký filmy pro fakany, abysme nemuseli bejt pořád zavřený v družině. Problém byl v tom, že vysílali dokola pořád to samý, takže tento film jsem viděl asi tak 10×. Docela by mě zajímalo, koho tenkrát napadlo, že je to film vhodnej pro děti ve věku cca 6-8 let. Ten film se mi nelíbil ani jako dítěti, nelíbí se mi ani teď. Je to taková bizarní a poněkud depresivní psycho-blbost. A pokud bych někde sledoval ty šaškárny, co tam předváděla Dagmar Bláhová a ty 2 pošahaný mimo(ňo)vé, tak bych asi spíš mluvit naopak přestal. Jinak docela lákavě může vypadat herecký obsazení, ale třeba Brodský ve svý roli v podstatě jenom hraje na piáno, Hrušínský se tam mihne asi tak na minutu, to samý Kanyza... ()
Marek, ONA, Já, Ty a Béďa (Brodský) adoptivní rodinka k pohledání, magoři od přírody, ale když oni dělali prdel pro celé okolí. Jediné co se mi na tom líbilo, bylo hraní na klavír. Ty jejich zábavy pro děcka a okolí – vesměs trapný pokus o humor, psychologická stránka filmu mi taky nějak nevlezla pod kůži – no prostě tento kousek není moje krevní skupina. A to jsem to teď viděl poprvé. Renčovu nenávist k vlakům však chápu, potom co prožil, ho jebnou asi jako součást terapie co nejblíž ke kolejím…z toho by jeden vážně zmagořil… ()
Velmi zajímavý příběh, určitě nadstandardní v době normalizační šedi. Oceňuju zvláště famózní výkon dětského Filipa Renče, za zmínku stojí i Jana Brejchová a Vlastimil Brodský (kteří výjimečně nehráli partnerský pár), pozoruhodnou kreaci podala Dagmar Bláhová, i když celkově prvek kočovné kejklířské společnosti mi přišel dobovým zasazením mírně mimo. Několik silných emočních momentů, i když za cenu zvýšení účinku musel být hrdina mokrý/nemocný/špinavý. A jestli jsem se dobře díval, mezi dětmi se mihla taky Tereza Brodská. ()
Nudný psychologický film. 13letý Filip Renč (traumatizovaný chlapec) si zahrál po boku 18letého Tomáše Juřičky (nejstarší chlapec z osvojenecké rodiny). Dále to pěkně slušelo i mimům skupiny Cvoci - 28letému Miloslavu Horáčkovi a 27letému Antonínu Klepáčovi (klauni). ()
A já už to nechci vidět. ()
Zvláštní snímek -opravdu více psychologický než rodinný :-)) ()
Silný příběh se zajímavou zápletkou. ()
Zajímavá šoková terapie - kluka dají do adoptivní rodiny, která bydlí kdesi na samotě v lesích, které jsou ustavičně ponořeny do mlhy, kde vedou v blízkosti koleje a každých pět minut tam houká vlak, ačkoli chlapec přišel o rodiče na železničním přejezdu za podobných povětrnostních podmínek; Brodský zde vyřkl podobnou myšlenku jako v seriálu Návštěvníci, totiž že kostka hozená do vody dělá kruhy - patrně se tedy jedná o jeho vlastní úvahu; no a ti klauni - já je už v dětství neměl rád, jasně, každý se nějak živí, ale to už je snad lepší a důstojnější vybírat popelnice. ()
Zoufalej pokus o umělecký dílo, který je ve finále nudný, nevzbuzuje žádný emoce a je v něm pár dobrejch momentů. Ale opravdu jen pár. ()
Klidně se na to dívejte s celou rodinou, ale pro mne to tedy nebylo. Nemohl jsem se dočkat konce. Jednu chvíli jsem se bál, aby jej někdo neustřihl, a já na to musel čučet na věky. Možná by měl někdo z dospělých smrada zřezat, a možná by hned mluvil. Nesnáším Renče jako dítě, a Juřičku ani jako skoro dospělého. Stupid „hudba“ v pozadí, nesympatičtí hrdinové, jedno téma na celý film, jděte mi s tím někam. ()
Pry poeticky pribeh chlapce , ktery po tragicke ztrate obou rodicu zaujme negativisticky postoj ke svetu. Teprve diky dlouhotrvajicimu usili okoli, zejmena mlade studentky se podari vratit hocha do normalniho zivota. Dnes by rychle pomohly drogy a alkohol a nejaka ta ochotna mlada studentka by je jiste taky nasla. ()
Zkrátka někteří lidi mají myšlení jako dobytek ()
No nevím... To měla být poetika? Nebo alegorie? Nebo dětská psychologická záležitost? ()