Stop
Stop
Obsahy(1)
Během havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima byl mladý manželský pár zasažen radiací a následně evakuován do Tokia. Dívka Miki však byla v momentě výbuchu těhotná a je navštěvována vládním zmocněncem, který jí nabízí provést potrat, aby se vše ututlalo. Ohrožení dítěte vede Miki i jejího manžela Sabua k řešení dilematu, zda si dítě ponechat, nebo potrat podstoupit. Předpoklad, že dítě bude postižené, je velmi reálný, a u obou postupně propuká paranoia i částečné šílenství. Každý z nich se rozhodne danou situaci řešit po svém a film i přes velmi vypjatou atmosféru a naturalistické scény nabízí ve finále zajímavé a originální řešení. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (12)
Bavila mě hra s digitálním obrazem a zvukem, která je jednoduchá, a přitom plnohodnotná a celkem originální. Jestli to ale Ki-Duk myslel dějově vážně, tak to potěš pánbůh. ()
Konečně jsem viděl nejočekávanější film poslední dekády (to myslím vážně, koukněte do diskuse k filmu!). Už v dokumentu Arirang bylo vidět, že Kim Ki-Duk se zbláznil, stal se z něj takový korejský Petr Vachler či Jaroslav Dušek, a tento film je toho nejlepším důkazem. Nezbývá než litovat, že jsem film neviděl na festivalu, protože muselo jít o velmi vysmátou projekci. Tato naivní ekologická agitka o boji proti elektřině vypadá, jako kdyby ji psal žák ZŠ. Taky je film velmi laciný, ale to s výjimkou scény kácení stožáru vysokého napětí ani moc nevadí._____ btw.. vzhledem hlavního hrdiny se možná inspiroval Matěj Stropnický. ()
Mám moc rád starší filmy Kima. I, když ty nové už takový úspěch nemají tak jsem si jeho novinku nemohl nechat ujít, když nám ji měl uvést sám Kim. Vyprávěl o ni se zaujetím a já se začínal těšit. Rozjezd nebyl nejhorší. To co se, ale dělo s přibývajícími minutami to jsem nechápal. Drama a skoro celé Městské divadlo se smálo. Zda to opravdu myslel vážně tak nemám slov. Něco tak hloupého jsem dlouho neviděl. Ani nevím proč nakonec ty 2*. Snad jen, že mi těch necelých 90 minut vcelku uteklo. ()
Kim Ki-duk přišel o veškeré zbytky své soudnosti. Amatérský film (nulový rozpočet, amatérští neherci, jednočlenný štáb) se všemi neduhy a pejorativními konotacemi, které toto sousloví nabízí. Nechápu co xxmartinxx míní onou hrou s digitálním obrazem a zvukem: Film jednoduše není smíchaný a je natáčen na automatickou expozici. ()
"Nejlepší" snímek na filmovém festivalu ve Varech! 5% :D ()
Nečekal jsem, že se někdy u filmu Kim Ki-duka tak nasměju. ()
Zábava k posraniu. Som presvedčený, že scenár k tomuto klenotu písal niekto mladší ako 10 rokov a Kimove výroky o vážnosti a ťaživej atmosfére sú len súčasťou jeho premysleného plánu. Ak nie, boh nás ochraňuj! ()
Střih s sebou občas přináší amatérsky ostrou změnu zvukové stopy, jas obrazu někdy nevzhledně kolísá v rámci jedné scény, postavy jsou místy přesvětlené. Po technické stránce amatérský počin, jakoby dělaný mladými nadšenci pro regionální soutěž talentů. Ovšem je to špatně? Je možné dílo hodnotit jako aktivistickou rychlokvašku, s níž se Kim Ki-duk nemydlil, protože se vpravdě bojí, že nám již brzy vyprší čas? Dost možná ano. Jedna věc mě ale zaráží: Stop má originální smysl pro humor („kácení“ věže, přepálené ozvučení rvačky, běsnění manželů aj. vtípky), který by ve formálně dokonalém díle nefungoval. Nad to ve všem tom technickém blátě ukazuje, jak moc velký rozdíl je mezi skutečným filmovým začátečníkem a zkušeným režisérem. Vnitřně totiž snímek funguje famózně a nelze od něj odtrhnout oči. Ba co víc, veškeré události v něm působí nesmírně pravdivě (mj. i proto, že herci jsou výborní), což je jeho největší úspěch. A akceptujeme-li tak absurdní film jako pravdivý, snáze si pak uvědomíme absurditu existence atomových elektráren (resp. fakt, že budou přibývat). O touze dohnat lid k nevyužívání elektřiny tento film opravdu není! ()
Hrozně těžko se to hodnotí, je to na hraně skvělé absurdity a úplné debility. Bohužel asi tak 90 % času, kdy se ten film (nejspíš) bere vážně, jsem měl pocit, že debilita vítězí. [KVIFF 2015, Hlavní program - mimo soutěž, Světová premiéra] ()
Kim Ki-duk bude radostí bez sebe, až uvidí ve Varech odpadkové koše se zabudovanými solárními panely... Před samotnou projekcí jsme byli režisérem varováni, že se jedná o velmi smutný, až depresivní film. Ovšem pro to, co nastalo potom, není příznačnějšího označení než jak když si Hurvínek představuje válku. Ačkoliv start je velmi slibný a vypadá to na silné drama s nepříliš šťastným koncem, poté se Stop silně zvrhne a hlavní postavy se chovají čímdál více iracionálně, že publikum se směje v jednom kuse a ani obyčejné facepalmy nestačí. To tedy bylo u scén s neustálým vracením do Fukušimy. Takže si asi dovedete představit, jak jsem se cítil během toho, co se hlavní hrdina snažil odstřihnout město od elektřiny... Daly by se vést hodně dlouhé debaty o elektřině a jejím vzniku, které typy elektráren jsou nejlepší apod., jenže režisér absolutně neuvažuje, že lepší typy elektráren nemá (tepelná znečišťuje vzduch, navíc uhlí v Japonsku není, o sluneční a větrné asi netřeba psát). A světe div se, že průmysl potřebuje elektřinu a pro hospodářství je samotný průmysl asi důležitá věc. Jsem šokován. Tolik dementní film jsem dlouho neviděl. Přitom stačilo jen, aby se postavy (a samotný režisér před zahájením) chovaly jen trošku racionálně... ()
Film z jiného vesmíru. Můj mobil je vyrobený s pomocí elektřiny? Jo, aha, to jsem nevěděl. Po zemětřesení vyšel z jaderné elektrárny radioaktivní mrak? Tak to musím rychle na zahradu posbírat zeleninu. Mám strach, že moje dítě bude postižené? Půjdu jíst radioaktivní zeleninu. ---- Kim se chudák na stará kolena zcvoknul a dal se na iracionální ekologii. Něco tak hrozného jsem opravdu nečekal... Jediný důvod, proč nedám odpad, je ten, že jsem už dnes naděloval v děsivém bloku kraťasů a nechci vypadat jako absolutní negativista... ()
Asi takhle... je úžasné, že si Kim umí natočit a sestříhat film zcela sám s pouhými 6 herci za (nejspíš) nulový rozpočet. Film má být agitkou proti atomové energii, rozhodně tak ale natočený není. Je to spíš taková absurdní verze návodu pro školáky "k čemu všemu se využívá elektrická energie". Je to tak absurdně naivně pojaté až je to roztomilé. Ano, jsem cynik, ale nejspíš jsme cynici všichni, kteří se projekce v Městském divadle v KV účastnili, protože v obsahově teoreticky vypjatých situacích jsme řvali smíchy. Na druhou stranu, na rozdíl od jiných filmů, na tento tak lehce nezapomenu. A i to je možné brát jako kvalitu. ()