Režie:
Stanley KramerScénář:
Abby MannKamera:
Ernest LaszloHudba:
Ernest GoldHrají:
Spencer Tracy, Burt Lancaster, Richard Widmark, Marlene Dietrich, Maximilian Schell, Judy Garland, Montgomery Clift, William Shatner, Werner Klemperer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Píše se rok 1948. V německém městě Norimberk pokračují procesy s nacistickými válečnými zločinci. Ti nejvyšší již své rozsudky vyslyšeli, teď jsou však na řadě lidé, kteří "jen" sloužili režimu. Jednomu z poválečných tribunálů předsedá penzionovaný americký soudce Haywood (Spencer Tracy). O svém poslání si nedělá žádné iluze: ví, že největší případy už proběhly a lidé v Německu i Americe se raději ohlížejí dopředu než dozadu. Přesto se Haywood svého úkolu chopí s cílem dobrat se objektivního poznání o tom, jakou vinu na zvrácenostech nacistické říše nesou běžní občané. Před tribunálem se navíc ocitli Haywoodovi kolegové, všichni čtyři obžalovaní totiž sami vykonávali soudcovskou praxi. Z moci svého úřadu odsuzovali lidi k smrti na základě jejich politického přesvědčení nebo rasové příslušnosti. Nejvýše postaveným byl Ernst Janning (Burt Lancaster), který se vypracoval až na říšského ministra spravedlnosti. Čtveřice bývalých nacistů má však mimořádně schopného obhájce... Film režiséra Stanleyho Kramera je již klasickým dílem, které se pokouší vyrovnat s nelehkou otázkou: jaký podíl nesou jednotliví "obyčejní" lidé na zvěrstvech druhé světové války, potažmo na každém totalitním politickém systému? Jako ideální se v tomto směru ukázal žánr soudního dramatu. Třebaže se většina děje odehrává v uzavřeném prostoru soudní síně, neztrácí film ani na chvíli strhující tempo. Kromě dlouhé řady mezinárodních cen získal Kramerův snímek dva Oscary: za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli (Maximilian Schell jako obhájce dr. Rolfe) a za scénář (Abby Mann). V dalších devíti kategoriích byl na tuto prestižní cenu nominován. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (242)
V roce 1948 již u veřejnosti hlavní vlna zájmu o soudní procesy s nacistickými pohlaváry výrazně ochabla. Smrtí posledních známých jmen „Hitlerových“ mužů rukou exekutivy, se v očích veřejnosti tato část dějin uzavřela. Přesto proces s bývalými soudci Třetí říše, znamenal pro vypořádání se s minulostí mnoho. Teprve zde se začínají objevovat některé zásadní otázky. Můžeme soudit lidi, kteří se řídili v tu dobu platnou exekutivou? Výklad práva není vždy stejný. I právo je jen nástroj v rukou člověka. Jak se ukázalo, není nedotknutelné. Zde šlo o obžalobu nacismu jako celku. Odsoudit tak bylo třeba všechny jeho reprezentanty. Moc soudní nevyjímaje, protože i ta se stala v Třetí říši jedním z pilířů hrůzovlády. O kolektivní vině není pochyb. Prokázat ale individuální pochybení, je věc mnohem choulostivější. Dalo by se říci, že podobným přístupem by se dalo odsoudit 90% Němců. V procesu tedy šlo spíš o jakousi morální očistu, kterou Německo muselo podstoupit, aby mohlo začít znovu žít. Ernst Janning význam tohoto okamžiku během procesu pochopil. Jeho plamenné doznání bylo jedním z nejsilnějších momentů filmu. Bylo o to silnější, že k němu došlo až na základě uvědomění si vlastního pochybení, spojeného s citovým pohnutím nad chybami let minulých, jehož iniciátorem se stal případ Feldstein. Síla dialogů ze soudní síně i mimo ni, je nosným pilířem celého snímku. Myšlenkové poselství je natolik významné, že lze přehlédnout i poněkud zkreslené, takřka učebnicově vzorové charaktery postav. O dokument rozhodně nejde. Film je pouze inspirovaný skutečnou událostí, má humánní poselství a je plný promyšlené empatie. Závěrečný dialog mluví za vše. „Netušil jsem, že to může dojít až tak daleko. To mi musíte věřit!“ „Doktore Janingu, tak daleko to došlo již v tom momentě, kdy jste odsoudil prvního člověka, o kterém jste věděl, že je nevinný.“ S. Kramer se ve svém filmu dotkl velmi citlivého tématu individuálního pochybení a viny každého jednotlivce, problematiky vypořádání se s minulostí v kontextu národním i mezinárodním. Provedl to s neuvěřitelnou grácií, citem a pochopením ke všem zúčastněným stranám. 88% ()
Moc ráda bych sem napsala nějaký smysluplný komentář, ale ani to sebelepší hodnocení se nemůže vyrovnat síle, opravdovosti a obrovskému poselství, které tento film, jako jeden z mála, nese. A přesto mi přijde jaksi málo dát tu pět hvězdiček a jít dál k dalším filmům. V hlavě mám spoustu myšlenek a těch, které jsem z filmu po jeho prvním zhlédnutí nevyčetla, je mnohonásobně víc. Přijde mi, že by se snímek dal po každé minutě zastavit a o těch pár větách, co divák uslyší, minimálně dvě hodiny polemizovat... Tři roky po válce, při slavném norimberském soudu, sršela mezi lidmi na celém světě spousta rozdílných názorů a pohledů na věc, sami obžalovaní měli různorodé pocity ohledně minulosti, široká veřejnost jiné postoje ke spravedlnosti, lidským právům i vztahu k národu. Obrovské množství úhlů pohledů se dá ovšem najít i mezi těmi nejlepšími soudci a obhájci. Jeden ze soudců veřejně odsuzuje závěrečný rozsudek slovy o tom, že teprve budoucnost přinese spravedlivý postoj k věci. Ovšem nejen v roce 1961, ale i dnes je pohledů na osoby zapletené v těch nejhrůznějších činek druhé světové války nespočet, je tedy nějaká šance, že soudcova slova budou někdy naplněna? ()
Doporučuju u tohoto filmu vydržet i přes dlouhou stopáž. Pokud jste unaveni tím, jak jsou už i v dějepise Němci podávání jako buď zlí nebo zmanipulovaní, tak tady vám ukážou, že velká část z nich moc dobře vědělá co dělá (skvělá zpověď Burta Lancastera) a po válce jen všechno nechali vyšuměť do ztracena. Ono je moc jednoduché prostě říct, že Hitler byl šílenec. Někteří nacističtí zločinci žijí dodnes, někteří dokonce získali světové úznaní na poli vědy. Něco podobného jsme zažili i my po pádu socialismu. Spravedlnost zkrátka neexistuje. Tenhle film se to nebojí říct natvrdo. ()
Dokudrama s vynikajúcimi hereckými výkonmi (hlavne Tracy, Lancaster a Schell sú úplne fantastický!), kde sa hlavne v druhej tretine začína ukazovať dĺžka filmu, ale posledná hodina tak dokonale zarazí do sedačky, že divákovi ostanú slzy len pre plač a údiv. niektoré príbehy musia byť vyrozprávané, aby sme nezabudli. ()
║Rozpočet $3milióny║Tržby USA $10,000,000║Tržby Celosvetovo $-║ Neskutočne osobité, nadčasová výpoveď zasahujúca svojim obsahom aj do dnešnej doby, excelentné herecké predstavenie bravúrne gradujúce hlavne v poslednej hodine filmu, šikovná a obratná kamera, režisér Stanley Kramer ma prekvapil a ponúkol silný zážitok. /100%/ ()
Galerie (88)
Photo © United Artists
Zajímavosti (38)
- Spencer Tracy raz počas natáčania povedal Richardovi Widmarkovi: "Musíme si na Maximiliana Schella dávať pozor. Je veľmi dobrý. Odíde s Oscarom za tento film." Presne tak sa aj stalo. (westerns)
- Film se podle Amerického filmového institutu v roce 2008 umístil na 10. místě v kategorii soudní drama. (TheDude)
- Píseň, kterou madam Bertholt (Marlene Dietrich) překládá soudci Haywoodovi (Spencer Tracy), když jdou kolem hospody, se jmenuje "Lili Marleen". Jednu z verzí této písně nazpívala ve čtyřicátých letech i sama Marlene Dietrich. Během války byla tato píseň populární u německých i britských jednotek. (Zdroj: ČSFD)
Reklama