Na břehu

Hodně jsem váhal mezi 3 a 4*, ale klady i zápory se mísí. Za největší devízu bych rozhodně považoval velkou fotogeničnost nasnímané mizanscény a celkem lidské pojetí sci-fi tématiky (i když žánrově tento film sci-fi rozhodně není!), naopak největším neduhem jsou scény v objetí a konverzace jako vystřižené z Angeliky, na což už jsem ostatně upozorňoval u Kramerova druhého filmu Pýcha a vášeň. Plakát k tomuto filmu naprosto vystihuje, co mám na mysli. (01.02.2008)

Postkatastrofický film "Na břehu" ve své době byl určitě silnou satirou na jadernou válku a lidem otevíral oči, co se může stát. Dnešnímu člověku se toto téma nebude zdát už tak aktuální, byť má pořád co říci. Stanley Kramer se po skvostu "Útěk v řetězech" vrátil opět k ne tak progresivnímu vyprávění, které však opět získal svými dalšími snímky. Příběh je silný a dojemný, zpracování se mi zdá dosti sterilní a nevýrazné. Šedesátá léta 20. století jsou pryč, studená válka také, nám zbývá tento film. Docela dobrá a příjemně civilní podívaná s kvalitními hereckými výkony Gregoryho Pecka, Freda Astaira a Anthonyho Perkinse. (16.04.2006)

Takové vlažné drama o posledních dnech lidstva po atomové válce. Radioaktivní mrak se blíží a s ním i nevyhnutelná záhuba. Mělo to mít nejspíš jakýsi varovný podtón, ale ten se míjel účinkem. Skvělí herci předvedli to nejlepší, co jim ve velmi těsných mantinelech bylo dovoleno. Avšak film skončí a v divákovi toho z něj moc nezůstane. (24.01.2007)

Jak se u skvělých filmů stává, většina komentářů je úplně mimo. A tento film skvělý je. Zdaleka není bez chyb - vedle někdy ne úplně přesvědčivých psychologických momentů tu je zbytečně slabší důraz na katastrofu, co lidstvo čeká, ani si nejsem jist, zda v době, kdy se urputně šetří s benzínem, by se pořádaly automobilové závody (třebaže každý druhý závodník se v nich chtěl zabít), důraz na poselství "Ještě je čas, bratře" je až příliš zřetelný; zkrátka řemeslně bych klidně hvězdu ubral. Ale já dal plný počet za "umělecký dojem" - tak nádhernou nostalgii za odcházejícím světem jsem ještě neviděl. Jako červená nit se filmem táhne snaha uchovat si lidství, zachovat si naději (úsloví, že naděje umírá poslední, platí v tomto filmu doslova) a i vzhledem k blížící se neodvratné katastrofě pokusit se normálně žít. Postupně se ale na povrch dostávala stále větší melancholie, na řadu přicházejí děsivé záběry (prázdné ulice San Franciska, fronta lidí na "prášky", atmosféra je tíživější a tíživější, vpravdě pekelný je poslední záběr filmu na vylidněné ulice města, které dosud po dvě hodiny obývali hrdinové, k nimž si divák budoval vztah). Postavy se taky zdařily - napsat, obsadit i sehrát. U Pecka a Gardnerové to nepřekvapí, potěšil mě Norman Bates Perkins v další roli nervózního (i když tentokrát oprávněně starostlivého) mladíka, ale nečekaně nadchnul Fred Astaire, jehož vědce Juliana bych se nebál označit za nejzajímavější, nejpropracovanější a nejlépe zahranou postavu. Svět mířící do zkázy pozvolna zaniká, nekoná se ani náznak happy endu (Ava Gardnerová) a mě to maximálně oslovilo, rozesmutnilo a přibilo do gauče. Krása. (12.07.2014)

Kostlivec ze skříně amerického filmu! Apokalyptický, nicméně dramaticky řídký příběh odhaluje limity Kramera jako režiséra: absenci stylu a filmařského názoru, které by látce daly osobní perspektivu a soudržnost (chybí zejména v závěru, který se mu rozpadl na kusy). Zajímá ho pouze téma a herci, všechno ostatní fláká: práci s filmovým časem, prostorem, atmosférou. Čili výsledek je stejně dobrý jako scénář: tezovitý, patetický, nudný. (16.04.2006)