Gogol. Strašnaja mesť

Hohol se Strašně mstí divákovi tím, že ve vzácných chvílích, kdy je nějakým omylem vzhůru, preferuje Předkusnu Nudiprdnu Vyblitnaju  před koukatelnou Gnijnou Utopenkovou. Ze záhrobí se vrací více lidí, než tam stíhá odcházet, motivaci některých postav by pochopil snad jen sám Nikolaj Vasilejevič na prahu svého šílenství, závěrečné zvraty a zvratky zmatou i lecjakého protřelého rusoznalce. Ovšem i tak stojí celá trilogie za vidění, už jen proto, aby si divák mnul pacičky, kde a v jaké době sám žije, či, a to je ještě důležitější, že někdy až celé DNY! neomdlí. (06.01.2022)

Důstojné zakončení povedené trilogie, kdy první část se mi jevila nejlepší, ale každý díl v sobě má něco zajímavého a nejlépe fungují jako celek. Bylo chytré dát do hlavní role N. V. Gogola, který byl čelným představitelem ruského a světového romantismu, byť s výrazným přesahem do kritického realismu. A romantismus si liboval v tajemnu, gotice, pohanství....prostě dnešními slovy hororu. Ve třetí části dochází k několika překvapením a zvratům, odhalena je totožnost Černého jezdce i jeho původ. A sejde se tu hned několik čarodějnic! Vítám, že současné ruské fantasy horory mají vizuál Pána prstenů, Van Helsinga, Underworldu a dalších podobných snímků, jelikož to oku lahodí. Ani scénář není primitivní, což se docení hlavně po třetí části. Alexander Petrov se na roli hodil skvěle! Nejen že se podobá Gogolovi, ale chování postavy, kterou ztělesnil, jako by napovídalo, že Gogol zřejmě na sklonku života zešílel. Nechybí krev, mordy, pikle a boj o život. Výborné. (15.11.2021)

Gogol sám je sice v této trilogii možná zbytečně laděn do Deppkoidně Ospalého módu a krom toho, že měl v hlavě i jinak pořádnej Bordell, pro mě zcela nepochopitelně před intenzivně mu nadbíhající lascivní Oksanou (pravda, sice tak trochu a priori nemrtvou, ale kdo je nakonec dokonalý, že?), jíž bych s chutí namočil ztvrdlou skývu do boršče a polil pelmeně smetanou, preferoval pizizubou svíčkovou frigidu Lízu (ehm, muhehe), od níž zády by se sama od sebe otočila a k lesu prchla i chaloupka na kuří nožce. ALE!!! i přes zmíněné drobné preferenční nedostatky na straně hlavní postavy a hrubé estetické u hlavní hrdinky jde v případě všech tří dílů o z kvalitních základů výtečně adaptovanou zábavu prefíkaně balancující mezi temnou fantasy, hororem, detektivkou, klasickou pohádkou a sem tam komedií, se skvěle napsanými, s výše uvedenou výhradou trefně obsazenými a solidně zahranými postavami odříkávajícími smysluplné dialogy, z níž, aspoň dle mně doposud známých částí předloh (a ty neznámé na základě zhlédnutí intenzivně doháním!), se Nikolaj Vasiljevič rozhodně nyní nemusí měnit v dynamo. Snad jen Šerloka Helsingoviče Tarasova nemuseli na druhou třetinu poslat ze střídačky baskervillsky bloumat po ukrajinských hvozdech, kór když to Vilo přímo v dědině – docela mi tam chyběl, ovšem v závěru dle předpokladu nezklamal. Samostatnou kapitolou je pak působivý atmosferický vizuál, nad nímž sice nejeden milovník kýčovitě přeplácané bombastičnosti a la Avangejs patrně ohrne nos, kterýžto ovšem jednoho mě v souhrnu s výše uvedenými superlativy nutí na tomto místě pronést takřka heretické prohlášení, že toto dílo místy směle dýchá na paty i prvním čtyřem výletům do Středozemě Jackova syna (což v praxi znamená, že si hravě maže na pirohy drtivou většinu toho, co bylo ve fantasy žánru za poslední cca čtvrtstoletí vyprodukováno). Až jsem po zhlédnutí posledního dílu chvíli dumal, zda kvůli této chvályhodné bratrské filmové pomoci zase něco nevykosit ze své filmové topky. Panu Baranovovi pak okamžitě píšu zvací dopis pro jeho další počiny, přičemž za tohle bych mu snad prominul i jeden dva Zašitnické přešlapy. P.S.: Doufám, že úplným závěrem si tvůrci nabili na pokračování a již nyní extaticky vyhlížím Alexandra Sergejeviče Batmana, kterak s Robinem Lermontovem v závěsu nahání po střechách nočního Pitěru kikimory a baby Jagy! (24.11.2021)

Závěr trilogie byl pro mě nejslabším dílem. Kdybych měl jedním slovem vyjádřit, co mi nejvíc vadilo, bylo by to slovo překombinovanost. Já mám sice pochopení pro to, když se scénárista někdy potřebuje vyřádit, ale zase by to neměl až tak přehánět. Tady se na mě valilo jedno odhalení za druhým, dvě mé oblíbené postavy byly sprostě odživotněny, a jako by toho nebylo dost, celý příběh vyzníval ke konci do ztracena. Celou situaci pro mě zachránil až Alexandr Sergejevič a jeho Bratrstvo; tak dokonalý záblesk humoru už jsem v tu chvíli nečekal. No, už přejdu k výslednému dojmu. Finální díl byl sice nejslabší, ale celá trilogie fungovala skvěle a přes veškeré připomínky je mi jasné, že jsem Gogola neviděl naposled. To by byla škoda. Moje. 4*- (23.01.2022)

,,ČEKALA JSEM  STALETÍ… A TEPRVE TENTO MLADÍK DOKÁZAL ROZPUSTIT TVÉ LEDOVÉ SRDCE...“   Nejvíc mrzí, že je to (stejně jako dvojka) jen 16+, páč to mohlo bejt dobrý, krvavý maso. I bez toho „masa“jde o fajnový uzavření trilogie, který probíhá v duchu mysteriózní romantiky.     /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Večery na samotě u Dikaňky“, kterou v roce 1830 napsal Nikolaj Vasiljevič Gogol, neznám. 2.) Vždycky jsem chtěl mít doma Oksanu jako fontánu.  ///  Thx za titule „peta.jashek“.              PŘÍBĚH ****  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  * (18.11.2021)