Divine Ema
Obsahy(1)
Působivý film scenáristy Zdeňka Mahlera a režiséra Jiřího Krejčíka z roku 1979 byl volně inspirován významnou epizodou ze života světoznámé české operní pěvkyně Emy Destinnové. Tvůrci se soustředili na zlom v jejím osobním i profesním životě, na dramatický předěl mezi vrcholem slávy a počátkem sestupu. Zpěvaččina cesta k mezinárodnímu věhlasu trvala dvacet let. V roce 1916 se však Ema osudově rozhodla strávit léto v rodné zemi. První světová válka je v plném proudu, přesto Destinnová opouští Ameriku a přes varování všech přátel odjíždí do Prahy. Do vlasti se vrací s „vlastizrádnými“ protirakouskými materiály a je policejními orgány zadržena. Internují ji v ústraní na jejím zámečku ve Stráži, kde má svou velkou životní lásku – správce lesů Viktora. Může se fingovaně provdat za čecho-amerického manažera Samuela nebo zazpívat pro rakouský Červený kříž a byli by ji pustili nazpět do Ameriky. Destinnová však odmítá bojovat stejnými zbraněmi, jaké jsou používány proti ní, tj. přetvářkou, lží a pokrytectvím. Válečná mašinérie tak určí počátek konce její kariéry. Vztah s Viktorem navíc končí tragicky. Destinnová zůstává sama, její osobní tragédie je však symbolem obecného údělu… Titulní roli ve filmu ztělesnila vynikající slovenská herečka Božidara Turzonovová, které v pěveckých partech propůjčila hlas významná operní umělkyně současné doby, Gabriela Beňačková. (Česká televize)
(více)Recenze (89)
Filmu škodí přehnaný patos a trochu nadsazená stopáž, ale alespoň je tu pěkná výprava, kamera a hudba, tak se na to nechá koukat. ()
Božská Turzonovová, pod vedením skvělého Krejčíka, která má co hrát díky scénáři od Mahlera. Je na co se koukat očima Ondříčka a Šámala a nádherně to stmeluje hudba Zdeňka Lišky proti které by jistě neměla nic ani Božská Ema osobně. ()
Životopis Emy Destinnové přímo vybízí k filmovému zpracování, protože existují příběhy, které lámou srdce a mění lidské smýšlení. Jeden z národních klenotů natočený v období šedivé normalizace, ve kterém bylo tolik nezkarikaturované lásky k vlasti, až se nejspíš tehdejší mocipáni zalekli, že je to podvracení zářného socialismu a urychleně jej stáhli z kin. Je ovšem dobře, že Ema Kittlová žila za Rakouska-Uherska, protože za Gottwaldovy éry by z toho nevyvázla tak snadno. Respektive nejspíš vůbec. Její bodrost, lidovost a upřímnost zachytila Božidara Turzonovová velmi přesvědčivě. Jen škoda, že v tomto filmu nebyl prostor i pro začátky její kariéry, které byly značně krušné a odradily by mnohé (prý ošklivost nehodící se pro divadlo; smrt matky; nešťastná láska a pokus o sebevraždu; několikeré odmítnutí v opeře, že prý NEMÁ talent atd.). Ema se zlomit nedala a tento film i v 21. století vykazuje velmi slušnou "kondici" a na rozdíl od mnohých svých kolegů z daného období nepůsobí vyčpěle. 90% ()
Tento film už mladým dneska nic neřekne a za deset, dvacet nebo padesát let tím tuplem ne, neboť řada z nich ani neví, kdo byla Ema Destinová. Ta žena se narodila ve špatné době. Dnes by byla světovou celebritou. Komunisté tento film asi nekvitovali s nadšením už jen proto, že na co co dělalo rakouské mocnářství navázali nacisti a posléze právě komunisti. Druhá stránka pak je, že opravdu svobodní jsme byli jen chvilinku, protože i za císaře pána existovala tajná policie. Je to doba o které se málo ví a ještě méně o ní bohužel točí. V první řadě se mi nelíbilo, že u konverzací v cizím jazyku chybějí titulky, ale to bylo v československých filmech běžné. Pokud už titulky přece jen vznikly, překládala se každá druhá věta. A pak hudba. Logicky se dá předpokládat, že ve filmu o slavné zpěvačce zazní celá řada jejích písní. Ovšem čeho je moc... Jako bychom spíše sledovali její koncert a ne film. Božidara Turzovová a Juraj Kukura pak hráli výborně a nebyli jediní. Možná by si Ema zasloužila ucelenější film o svém životě a ne jen jednu epizodu. ()
Viděla jsem to kdysi dávno jako dítě a pamatuju si hlavně to, že jsem z toho byla smutná. Dala jsem to znovu jako babička, a jsem z toho smutná zase. ()
Základní poučka pro Čechy zní: Pokud uspějete ve světě, získáte dokonce oprávněné uznání a věhlas, nevracejte se nikdy zpátky domů. To platilo tehdy v pohnutějších dobách války a totalitních režimů ještě více, ale v podstatě to tak je a bylo vždy. Lhostejno jak Vás oslavují masy, tady doma čeká krutá závist a nemilosrdné odsouzení českou malostí, přiživované zbabělou lhostejností ostatních. Dále c. a k. mocnářství v tomto filmu není vykresleno jako obvykle coby trouchnivějící přežitek, ale jeho tajné služby nebezpečně cení drápky stylem Gestapa či Stb. Musím uznat, že to má Mahler dobře vymyšlené, byť velmi volně na motivy skutečnosti, a Krejčík pěkně zrežírované. Za to všechno tam dotlačím třetí hvězdu, bohužel mě však docela irituje, když jsou herci předabováni jiným hlasem, jako v tomto případě Turzonovová i Kukura, a zvlášť v tomto příběhu o slavném hlasu to bije do uší. Navíc vždycky trpím při tom klasicky exaltovaném zpěvu, ani tento snímek ve mě neprobudil lásku k opeře, a jedinou božskou Emou tak pro mě zůstává moje dcera. ()
Svým mahlerovským pathosem, zastydlým národovectvím, moralizováním a pobledlým Kukurou by u mě tenhle opus balancoval na hranici odpadu. Obzvlášť rozkošně působily scény, kdy Destinová zpívá "lidu" na louce u lesa. Kdo by si při té příležitosti nevzpomněl na všechny ty "Poslední paloučky Jana Amose Komenského"! Jestliže jsem mu dal tři hvězdy, tak proto, že dohromady jednu obdrželi: Dvořák, Mozart, Verdi a spol. za nádhernou hudbu. Druhou Gabriela Beňačková za úchvatný zpěv. Třetí Božidara Turzonová, protože to byla kočka a hrála skvěle. A propos: ten střet s c. k. tajnou policií je nutno číst jako ohlas tehdejšího dění. Bylo dva roky po Chartě 77 a estébáci chtělí vědět všechno o všech a chovali se stejně jako Adamíra. ()
Člověk by nevěřil, že se dá kolem takového tématu natočit zajímavý film, který nenudí. Naopak jsem byl zvědavý, jak to nakonec dopadne. ()
Nebavilo, ne a ne. Trochu jsem nevěděl, oč jde a očekával jsem větší průřez životem Destinové, ale místo toho jsem se dočkal většinu filmu jen mrcasení na zámku, které nebylo moc záživné. ()
Skvělá Turzonová a ostatní herci...záleží pak na každým, jetsli zkousne živitopisný film.... ()
Neuvěřitelně silný film, což bylo velkou měrou nepochybně dáno hudební složkou. Pátá hvězdička je za scénu s "Kdož jste boží bojovníci", ještě nikdy mi takhle neběhal mráz po zádech! ()
Velmi dobrý herecký výkon paní Turzonovové, i když detailní záběry při "zpívání" občas nic moc. Při natáčení měla skutečně, silně a pořádně zpívat, aby bylo vidět skutečnou mimiku - hru svalů - v obličeji a na krku, tak jak to lze pozorovat u pěvce, když podává takový výkon jaký měla podat filmová Ema D. v daných scénách... Mimochodem nechápu proč tam hrál J. Kukura. Herecky nic moc nepředvedl a ještě ho daboval pan R. Brzobohatý. To jsem fakt nepochopil. Neměli jsme tehdy vhodnější české herce? Nebo těch pár štěků nemohl mluvit česky? Názor nechť si každý udělá sám... Někteří čeští herci zde ve svých pidi roličkách excelují. ()
Nádherný hlas Gabriely Beňačkové, krásná tvář Božidary Turzonovové a náhled do života světoznámé české sopranistky během 1. sv. války. Při Ktož jsú boží bojovníci a naší hymně mi naskočila husí kůže, přesto mi tam chyběl alespoň kousek záznamu s pravým hlasem Emy Destinnové. Vysoké hodnocení přičítám obsazení, výkonům, kameře a úspěchu při pokusu vzbudit trochu toho našeho národního cítění, ale dějově mi to přišlo přeci jen slabší. ()
PROSTĚ OBDIV ZASLUHUJE TATO ŽENA . U NÁS NEDOCENĚNÁ PĚVKYNĚ , KTERÁ NEOHNULA HŘBET . NO TO JE VZÁCNÉ . JEN TA LÁSKA JE NĚKDY SLEPÁ . AJ TY KUKURA . AZAPÁD . A OPĚT TO REŽÍRUJE GENIÁLNÍ KREJČÍK . TAK TO KLOBUK Z HLAVY DULE . JAJA . ()
Ema Destinnová byla jednou z českých hvězd, které ozářily zkraje 20.století celý svět. Je ale příznačné, že přijetí na tuzemských pódiích pro ni nebylo jednoduché. Zatímco v Německu byl bouřlivý ohlas okamžitě po její premiéře, po které ihned dostala smlouvu v prestižní opeře v Berlíně, na podobný úspěch si u nás musela dlouho počkat. Přesto nezanevřela a jako citlivá a snad i romantická duše měla potřebu se, i z angažmá v zámoří, stále vracet do českých luhů a hájů. I do kraje mého se ráda vracela a třikrát zde, na zámečku v Domousnicích, trávila prázdniny, několikrát zde přivítala i dalšího světoznámého pěvce, Enrica Carusa. Právě návrat do drahé vlasti, v období 1.světové války, je předmětem recenzovaného snímku. Ema Destinnová prováží tajné šifry a pouze její jméno brání C.K. mocnářství ji popravit za velezradu. Bohužel, snímek je to velmi zromantizovaný, Ema, vlastním jménem Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, nebyla tak štíhlá jako Božidara Turzonovová, ale naopak kyprá, korpulentní žena. Její životní (ale nenaplněnou) láskou nebyl správce honitby ve Stráži nad Nežárkou, ale Jindřich Vodílek, koncem 19. století nejznámější sportovec českých zemí, první profesionální cyklista u nás. Ale už úvodní titulky nás upozorňují, že nejde o životopis, nýbrž o fantazii. Budiž. Co ale jako fantazii pominout nemohu je, že se tu a tam Božidara netrefuje do zpěvu Gabriely Beňačkové, která ale pěje naprosto nádherně! Řemeslná práce vysoké úrovně, čemuž dopomáhá i kamera Miroslava Ondříčka, ale řekl bych, že víc nic. Tento film si určitě na nějakou dobu zapamatujete, ale pravděpodobně se nestane něčím, co si párkrát do roka pustíte protože vám to chybí. ()
Výborný historický film popisujúci záver kariéry Emy Destinovej, skvele stelesnenej Božidarou Turzonovovou. Film vykresľuje Emu ako hrdú Češku chytenú v pasci CK mašinérie len s minimom pátosu. Produkcia je na vysokej úrovni, rovnako aj herecké výkony. Či už Juraja Kukuru, Miloša Kopeckého, alebo Josefa Somra, Jiřího Adamíra na strane C.a K. ()
Pravý vlastenecký film, který se velmi podobá normalizační době ( nátlak na spolupráci s policií je přesná kopie výslechů StB ). Jeden z nejlepších životopisných filmů, z českých možná úplně nejlepší. ()
Krejčíkův poslední dobrý film, který ale stojí za to. ()
3.75 ()
Pamatuji se, jak jsme na Božské Emě po její premiéře byli v kině se základkou. Spolužáky to povětšinou moc nebavilo. Ale já byl už tehdy unešen. Miluji hudbu. Ikdyž tehdy operu jsem ještě neposlouchal, ale vím, že už tenkrát mě to po hudební stránce vzalo. Je to hrozně let, ale jako by to bylo včera. Pamatuji se, jak mi šel po zádech mráz z té ukázky jejích rolí na začátku, z toho zpěvu, z té hudby... Od té doby jsem film viděl nesčetněkrát a miluju ho. Zdeněk Liška mistrně přizpůsobil té které scéně hudbu složenou z oper. Výborný výkon Turzonovové i dalších. Myslím, že filmu nikdy pátou hvězdu neuberu. ()
Související novinky
Radoslav Brzobohatý: 1932 - 2012
Pouhý den před svými osmdesátinami zemřel ve středu 12. 9. jeden z nejvýraznějších českých herců druhé poloviny 20. století. Byl představitelem hlavně mužných rolí, drsnějších i těch, díky kterým byl… (více)