The Chintamani Carpet and a Swindler
Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří KrejčíkKamera:
Eduard LandischHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Jarmila Kronbauerová, Zora Polanová, Lída Roubíková, Josef Hlinomaz, Iva Janžurová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)
(více)Recenze (99)
Vladimír Šmeral je pro mě navěky zosobněním té nejvíc iritující postavy z Čapkových "kapesních" povídek. V roli prapodivně pokřiveného charakteru doktora Vitáska předvádí vynikající herectví, zatímco režisér Krejčík dělá povídku jaksi stravitelnější a krapet více ji zalidňuje - zejména výrazným Josefem Hlinomazem:) Druhé povídce vévodí Jiří Sovák coby "švihák lázeňský", ale jde o takovou typickou sešlost hereckých hvězd za účelem hraní podle věhlasné předlohy. Je to po všech stránkách kvalita, ale nebere mě za srdce a vnímám ji jen jako řemeslnou záležitost. 80% PS: Kompaktnější verzi Podvodníka nabízejí Čapkovy Kapsy z roku 2011 - tam se role lichotníka a následně sňatkového podvodníka mazácky zhostil Radek Holub a jeho přátelskou Nemesis ztvárnil David Novotný. ()
Náhled na ranou tvorba Jiřího Krejčíka u mě kolísá mez nadšením (Svědomí, Probuzení) a nezájmem (Svatba jako řemen, Hry lásky šálivé). Tenhle snímek bohužel patří do té druhé kategorie a i přes legendární předlohu a ikonické herce mě zaujal, stejně jako ostatní, Jiří Sovák, který předvádí extra herectví a vše ostatní převyšuje o dvě hlavy. ()
Obě povídky jsou hodně dobré, ale přesto se mi více líbil Podvodník. Jelikož Sovák tam hraje zase perfektně a i Brodský byl hodně dobrej. Líbilo se mi to groteskní "kamarádství" podvodníka a policajta. Nejlepší hláška byla: "Jedinný komu dneska můžete věřit je profesionální zloděj." V čintamanech se mi zase líbil tajemný hudební motiv a dobře vystihnutá elegance a velkolepost česka 20. let. Bohužel pointa vyšla trochu do ztracena. A hlavního představitele tam trumfli skvělej Filipovský a Hlinomaz. ()
Krásný a tak i trochu neprávem opomíjený povídkový film. Po jeho shlédnutí jsem dospěl k názoru že se mi ze všech těch povídkových filmů, jevil jako ten úplně nejzdařilejší a nejpropracovanější. Předčil tak alespoň u mě starší Haškovy povídky ze starého mocnářství, Čapkovy povídky a nebo také krásný film Pět z miliónu a O věcech nadpřirozených s konce padesátých let, ale tady bylo rozhodování opravdu velmi těžké. Námět a scénář byl od Karla Čapka, tak asi není žádným překvapením a tajemstvím že režisér Krejčík vybral pro jednu z hlavním rolí, Čapkovu manželku Olgu Scheinpflugovou. Jestli to byl záměr nebo dobře promyšlený martekingový tah, a jemu se zde dle scénáře prostě hodila do konečné skladby a podoby filmu to se zřejmě už nedozvíme. Ale co je podstatné, že tato žena-herečka byla vidět a slyšet a její herectví bylo skutečně na vysoké profesionální úrovni, a to v obou dvou povídkách. Vůbec ta její role, staré paní Severýnové židovské obchodnice s koberci poblíž někde židovské synagogy v Pařížské ulici byla velice komediální. To jak stále sem a tam běhala pro koberce, to jak mluvila a nebo s jakou péčí se starala o svého čtyřnohého přítele, mluvilo za vše. Vladimír Šmeral ztvárnil neméně výraznou roli dr. Vitáska posedlého sběratele orientálních koberců, jehož touha po jedinečném exempláři nakonec vedla až k samotné krádeži a to zase vesměs velice humorné. Kdo se mi však v této první povídce líbil, a kterou mám přeci jenom o trochu raději, a to i přesto že v té druhé bylo alespoň dle mého mínění lepší herecké obsazení, tak to byl ten Hlinomazův lupič-Bimbalův klient (František Filipovský), který zde zahrál opravdu senzačně. Byl to takový Grimp z LImonádového Joea. Komický a tragikomický navzájem. Jeho věčné napájení, krkání, poulení očí a škytání nemělo chybu. "Šéfe cvakněte si?" No nakonec se ožral tak, že byl vlastně pro tuto loupežnou akci nepoužitelný a celá loupežná akce, navíc velice hlučná skončila nezdarem a vyplacením samotného lupiče-kasaře. Hlinomaz tuto malou roli zahrál s opravdu velkou chutí. Druhá povídka také ušla ale mě už tolik nezaujala. Ale samozřejmě sňatkový podvodník Vinenc Plichta (Jiří Sovák) a inspektor Holub (Vlastimil Brodský), bylo asi to nejlepší co nám tato povídka mohla nabídnout. Poznávací znamení hra na housle a zlaté zuby a celá akce byla započata. I zde hned na začátku byla jedna velice humorná scéna a to ta ve vlaku, kdy inspektor Holub všem mužským cestujícím prohlíží zuby..Ukažte zuby? Až dojde na poslance, o kterém nevěděl ani ho neznal a malér je na světě..Celkový dojem z filmu je tedy více než výborný, skvělá byla i hudba od Zdeňka Lišky, zvláště v té první povídce místami taková krásná orientální. Jedná se skutečně o komediální zábavu na vysoké úrovni, a dokonalé filmařské řemeslo jakbysmet. Škoda že tento film je v televizi tak trochu neprávem docela opomíjený. ()
Přestože Čapkovy povídky byly za kvalitní považovány za každého režimu, ve filmu se dlouho neobjevily. Jiří Krejčík si vybral dvě z nich a vytvořil neuvěřitelně laskavé dílo, vracející se do dob slavné první republiky. Režisér zachoval úctu k této době i tím, že nechal zahrát spoustu prvorepublikových hvězd, které se před kamerou po roce 1948 příliš neobjevovaly, jako např. Věra Ferbasová, Václav Trégl či Světa Svozilová. V první povídce Čintamani a ptáci exceluje Vladimír Šmeral, František Filipovský a v roli popíjejícího zlodějíčka Josef Hlinomaz. V epizodní roličce se objevili takoví herci jako Vladimír Menšík či Václav Trégl. První část filmu lze hodnotit jedině pozitivně. Druhá povídka o sňatkovém podvodníku má možná malinko pomalejší začátek, ale když se objeví Jiří Sovák divák náhle ožívá a dle mého názoru to je jedna z jeho nejpovedenějších rolí. Dvojice Sovák - Brodský se natolik osvědčila, že se spolu před kamerou objevovali i nadále. Mírně koketní roli zde měla Jiřina Bohdalová a rád jsem po letech zase viděl Věru Ferbasovou. Režisér symbolicky obsadil i Čapkovu osudovou partnerku Olgu Scheinpflugovou. Oproti první povídce má tato daleko lepší pointu. Škoda, že podobných filmů nebylo natočeno více! ()
Půvabná adaptace dvou Čapkových povídek staví zejména na působivé atmosféře á la Hříšní lidé města pražského a výborných hercích. O chlup víc se mi líbí povídka druhá s excelujícím Sovákem. Chtěl bych znovu vidět i další čapkovský povídkový film O věcech nadpřirozených, který jsem měl jako děcko moc rád. ()
Česká nová vlna a uvolnění tvůrčí atmosféry konce 60. let teprve klepaly na dveře, ale už v první polovině 60. let vznikaly kvalitní filmy, které neměly nic společného s údernictvím a budováním komunismu. Čintamani a podvodník je velmi příjemná retrokomedie, která si bere to nejlepší z vlídného humoru a lidství Karla Čapka a z režijní profesionality a poetiky Jiřího Krejčíka. Skvělé herecké obsazení - zásadní role pro Vladimíra Šmerala coby posedlého sběratele a velice pěkná role pro Jiřího Sováka coby neodvolatelného sňatkového podvodníčka. Režisér se vrací do idylické doby, kdy se dalo věřit i čestnému slovu recidivisty. Celkový dojem: 90 %. ()
„Tak Vám řeknu, Mistře, nikdo si nedovede představit, co to je za fušku ta Vaše práce. To radši operuju ledvinu nebo žlučník.“ První povídka Čintamani a ptáci byla takový lehký nadprůměr. Slyšet Šmerala nebo Jiráskovou překládat z angličtiny překvapí, ale jde tu o něco jiného, totiž honbu za získáním koberce. Vzrůstající sběratelská posedlost stejně jako ošetřování při „přípravě“ byly fajn, ale nejvíc mě bavil celý ten „nehlučně“ provedený čin, který si pro sebe ukradl Hlinomazův „profesionál“. Druhá povídka Příběhy sňatkového podvodníka se mi líbila ještě o něco víc. Zábavný byl již zástup zhrzených na policii, ovšem pořádnou šťávu to dostane až s příchodem Sovákova světáckého houslisty, jeho vztah s policistou mě moc bavil. Celkově ani 1 z povídek nebyla kdovíjak narvaná fóry, ale zvláště druhá z nich byla úsměvná a pohodová. Hodnotím solidními 4*. „Všechno zaplať, protože já si potrpím na pořádek. Ono je to poznat hned na ksichtě člověku, víte? Když nemáte dluhy, tak se můžete klidně každému podívat do očí.“ ()
Za téppichy v podstatě nic moc, téma je prima, ale provedení má své drobné i větší mouchy. Atmoška kolem sňatkového podvodníka je ale dost přijatelnější a nebýt té Bohdalové hrající si na díblíka, ačkoli v té době už měla doma devítiletou Simonu... propadla bych tomu. Samozřejmě zcela díky apart epizodce s Věrkou. Lituji jen, že Olga tak dlouho nehrála do filmu, přišli jsme o mnoho. ()
Vynikajúce. Absolutórium si zaslúži predovšetkým príbeh s prevzácnym kobercom, na ktorom sú vtáky. Keď už pre iné nie, tak jeden významný rozdiel medzi oboma poviedkami je. Spočíva v cieli podvodného jednania. Adrenalínové dobýjanie vzácnych a výnimočných zberateľských kúskov, hoci nie vždy úprimné a čestné mi vždy prišlo oveľa zaujímavejšie (v literatúre, výtvarnom umení i vo filme) aj morálnejšie, než uslintano - falošné- nadbiehavé získavanie fyzickej lásky obstarožných dám či slečien, o ktoré by dotyčný za normálnych okolností ani len pohľadom nezavadil, za účelom vydrancovania ich usporených peňazí, starostlivo uložených v bankách, alebo kdesi medzi zatuchnutým, dlho nepoužívaným spodným prádlom. ()
Atmosféra jako z Hříšných lidí města pražského (dokonce Jaroslav Marvan si tu čtyři roky před legendárním seriálem střihl roli pana rady), Liškova (v první povídce obzvlášť) výtečná hudba, herecké veličiny v čele s Vladimírem Šmeralem, Jiřím Sovákem, Vlastimilem Brodským, Františkem Filipovským a Josefem Hlinomazem, typický čapkovský humor... Moc povedená věc. Abych ale pravdu řekl, kdyby v druhé povídce nehrál Jiří Sovák, tolik by se mi nejspíš nelíbila. Zatímco originální příběh o zapáleném sběrateli koberců, kterého neústupnost zarputilé vetešnice dožene až ke krádeži, jsem miloval už na papíře a tady byl neméně skvělý. ()
Krásné.. :-) ()
Je pár dokonalých roztomilých perliček českého filmu z první poloviny šedesátých let, v nichž exceluje generace tehdy starších herců. Tento kousek je jeden z nejpovedenějších. ()
Scenárista s obdivuhodnou bravúrou prerozprával dve krátke, svižným štýlom napísané poviedky od Karla Čapka (samé osebe predstavujú parádne "počteníčko", najmä tá prvá). Jednoducho nemožno neoceniť, koľko nových skvelých dialógov a scén bolo vymyslených, aby sa lakonický Čapkov štýl mohol rozvinúť do filmového príbehu. Špičková škola adaptácie literárneho diela. Z hercov sú prvotriedni de facto všetci (vrátane toho psíka), no mojou obľúbenou zostáva Olga Scheinpflugová ako večne premrznutá, otrávená a otravná starožitníčka Severýnová, x-krát mrzuto opakujúca, že "ten tepich není k mání". Čo sa týka scén, najuhrančivejšie pôsobí tá, v ktorej stará príslušníčka "šíleného rodu Zanelli" pomaly vystupuje po schodoch s celým svojím ansámblom (možno preto, že pôsobí najmenej literárne). V csfd veľa preceňujeme i podceňujeme, ale zriedkakedy doceňujeme. Doceňujte, páni, koberec s vtákmi sa nevidí každý deň. ()
Velice milý, pozapomenutý překvapení. První povídka (čistejch pět hvězdiček) je prostě dokonalá, geniální po všech stránkách, obsahem počínaje, hereckejma výkonama a filmařinou (obzvlášť povedená kamera) konče. Druhá povídka (slabší čtyři hvězdičky) trochu pokulhává za první, nemá zdaleka ten šmrnc, ale se vstupem sňatkovýho podvodníka Sováka do děje se všechno razantně lepší. Matematika nematematika, dávám za pět, Čintamani si to prostě zaslouží. Tohle si nenechte při první příležitosti ujít! ()
Ku Krejčíkovmu spracovaniu dvoch Čapkových poviedok som sa dostal až dnes. Nemám najmenší dôvod k nadhodnocovaniu tohto filmu, takže tri hviezdičky vyjadrujú moju spokojnosť s výsledkom. Plejáda skvelých hercov neostala nič dlžná svojej povesti a atmosféra starej Prahy zvádza k nostalgii. Problémom filmu sú práve tie dve poviedky. Neverím, že by bolo schodné jednu z poviedok prepracovať na celovečerný film, ale spojiť tri štyri kratšie, tematicky príbuzné poviedky do jedného celku by sa mi pozdávalo viac. Takto sú to neorganicky zlepené dve diela, ktoré spája iba autor ich predlohy. ()
Myslel jsem, že už žádný ze starých českých filmů nemůže rozhodit můj žebříček a to hned na nejvyšších místech. To proto, že jsem Čintamany viděl hodně, hodně dávno a nyní po mnoha letech na DVD. Nádherné, skvělé, bezchybné. Ten film má srdce, které sametově a teple lidsky pulsuje do všech stran a laská příznivce všech žánrů. Díky naprosté propracovanosti všech reálií, má spolu s Hříšnými lidmi i značnou vypovídací schopnost o krásném období první republiky. O hereckých výkonech je v tomto případě zbytečné mluvit, stačí si přečíst jména. Zfilmovat Karla Čapka představuje pro režiséra značné riziko. Může předlohu ještě umocnit nebo slušně řečeno vyvolat rozpaky (Lotrando a Zubejda). Jiřímu Krejčíkovi se povedlo to první. ()
Několik let po zfilmování povídky Glorie se Jiří Krejčík vrátil ke Karlu Čapkovi snímkem Čintamani a podvodník. K adaptaci si vybral dva jeho příběhy z Povídek z druhé kapsy - Čintamani a ptáci a Příběhy sňatkového podvodníka. Vznikl tak úsměvný snímek zabývající se ve shodě s předlohou životními paradoxy a slabostmi lidské duše, v jejichž popisu Čapek vynikal. Přiblíženy jsou na osudech sběratele Vitáska vášnivě toužícího po vzácném koberci nesmírné ceny v povídce první a na vztahu policejního inspektora Holuba k "slušnému", akurátnímu podvodníkovi znalého zákonů, ochotně vycházejícímu ramenu spravedlnosti vstříc v povídce druhé. Za úspěchem Krejčíkova snímku stojí nejen zdárné vystižení Čapkova díla a atmosféry první republiky, ale především vykreslení charakterů jednotlivých postav, o jejichž ztvárnění se postarala celá plejáda hereckých legend v čele se Sovákem, Brodským, Šmeralem, Filipovským, Marvanem a také Olgou Scheinpflugovou, která v obou povídkách sehrála dvě růzmé varianty lidových, s osudem smířených postarších žen. ()
Obě povídky především příjemně překvapí naprosto suverénním herectvím. I malé role jsou tu výborně obsazeny a velmi slušně zahrány. Převod dvou Čapkových povídek "Z druhé kapsy" ovšem překvapuje také svou různorodostí. Zatímco první povídka je zpracována natolik volně, že snad lze mluvit spíš o pouhé inspiraci námětem povídky než o klasickém filmovém přepisu, pak ta druhá je převyprávěna téměř otrocky. Nutno říci, že v tohle případě se rozhodně víc povedl "otrocký přepis". Čintamani působí nevyrovnaně, zbrkle, místy i nelogický a je vybudován dosti zběžně a se značnými posuny oproti předloze. Ostatně, Krejčík zde evidentně chce především bavit, což se mu sice víceméně daří, ovšem atmosféru celé povídky tím pouze rozmělní, nemluvě o citelném oslabení Čapkovy brilantně vybudované pointy. Naopak "Podvodník" je vysloveným vtělením Čapkovy předlohy. Jak Brodského policajt tak především Sovákův delikvent dosti přesně odpovídají předloze a přestože i zde si Krejčík neodpustí místy snad až přílišné doplňky (hra na housle), čímž se i zde ocitá na samé hraně karikatury, vcelku lze tuhle adaptaci považovat nejen za nepřekonanou, ale asi i nepřekonatelnou... Celkový dojem: 75% (Čintamani 60%, Podvodník 90%) PS: Jen na okraj poznamenávám, že kdybych u tohoto počinu měl hodnotit podle klíče "film vs literatura", dostane literatura 100% a film s bídou 50%. Tohle svrchovaně literární dílko jednoduše nelze fo filmové podoby převést bez toho, že by spoustu věcí nenávratně zmizelo... ()
"Ať fypatne, nebo savolam polisajt !!" ;) ()