• Socraates
    *****

    Velice milý, pozapomenutý překvapení. První povídka (čistejch pět hvězdiček) je prostě dokonalá, geniální po všech stránkách, obsahem počínaje, hereckejma výkonama a filmařinou (obzvlášť povedená kamera) konče. Druhá povídka (slabší čtyři hvězdičky) trochu pokulhává za první, nemá zdaleka ten šmrnc, ale se vstupem sňatkovýho podvodníka Sováka do děje se všechno razantně lepší. Matematika nematematika, musim dát za pět, Čintamani si to prostě zaslouží. Tohle si nenechte při první příležitosti ujít!(1.4.2012)

  • nascendi
    ***

    Ku Krejčíkovmu spracovaniu dvoch Čapkových poviedok som sa dostal až dnes. Nemám najmenší dôvod k nadhodnocovaniu tohto filmu, takže tri hviezdičky vyjadrujú moju spokojnosť s výsledkom. Plejáda skvelých hercov neostala nič dlžná svojej povesti a atmosféra starej Prahy zvádza k nostalgii. Problémom filmu sú práve tie dve poviedky. Neverím, že by bolo schodné jednu z poviedok prepracovať na celovečerný film, ale spojiť tri štyri kratšie, tematicky príbuzné poviedky do jedného celku by sa mi pozdávalo viac. Takto sú to neorganicky zlepené dve diela, ktoré spája iba autor ich predlohy.(7.7.2013)

  • Jellini
    *****

    Prvorepublikový nádech v atmosféře a ve filmové řeči (nemluvě o hereckých výkonech), dodává filmu příjemnou lehkost. Obě povídky jsou sice tak trochu "o ničem", ale výborná "řemeslná" režie, přesvědčivá výprava a přesně odlité herecké výkony udrží pozornost bez problému po celou dobu. Ve stejném roce vznikly například Démanty noci - diametrálně odlišná kinematografie. I vedle takového filmu ale mají Čintamani a podvodník své místo.(1.7.2012)

  • Karlos80
    *****

    Krásný a tak i trochu neprávem opomíjený povídkový film. Po jeho shlédnutí jsem dospěl k názoru že se mi ze všech těch povídkových filmů, jevil jako ten úplně nejzdařilejší a nejpropracovanější. Předčil tak alespoň u mě starší Haškovy povídky ze starého mocnářství, Čapkovy povídky a nebo také krásný film Pět z miliónu a O věcech nadpřirozených s konce padesátých let, ale tady bylo rozhodování opravdu velmi těžké. Námět a scénář byl od Karla Čapka, tak asi není žádným překvapením a tajemstvím že režisér Krejčík vybral pro jednu z hlavním rolí, Čapkovu manželku Olgu Scheinpflugovou. Jestli to byl záměr nebo dobře promyšlený martekingový tah, a jemu se zde dle scénáře prostě hodila do konečné skladby a podoby filmu to se zřejmě už nedozvíme. Ale co je podstatné, že tato žena-herečka byla vidět a slyšet a její herectví bylo skutečně na vysoké profesionální úrovni, a to v obou dvou povídkách. Vůbec ta její role, staré paní Severýnové židovské obchodnice s koberci poblíž někde židovské synagogy v Pařížské ulici byla velice komediální. To jak stále sem a tam běhala pro koberce, to jak mluvila a nebo s jakou péčí se starala o svého čtyřnohého přítele, mluvilo za vše. Vladimír Šmeral ztvárnil neméně výraznou roli dr. Vitáska posedlého sběratele orientálních koberců, jehož touha po jedinečném exempláři nakonec vedla až k samotné krádeži a to zase vesměs velice humorné. Kdo se mi však v této první povídce líbil, a kterou mám přeci jenom o trochu raději, a to i přesto že v té druhé bylo alespoň dle mého mínění lepší herecké obsazení, tak to byl ten Hlinomazův lupič-Bimbalův klient (František Filipovský), který zde zahrál opravdu senzačně. Byl to takový Grimp z LImonádového Joea. Komický a tragikomický navzájem. Jeho věčné napájení, krkání, poulení očí a škytání nemělo chybu. "Šéfe cvakněte si?" No nakonec se ožral tak, že byl vlastně pro tuto loupežnou akci nepoužitelný a celá loupežná akce, navíc velice hlučná skončila nezdarem a vyplacením samotného lupiče-kasaře. Hlinomaz tuto malou roli zahrál s opravdu velkou chutí. Druhá povídka také ušla ale mě už tolik nezaujala. Ale samozřejmě sňatkový podvodník Vinenc Plichta (Jiří Sovák) a inspektor Holub (Vlastimil Brodský), bylo asi to nejlepší co nám tato povídka mohla nabídnout. Poznávací znamení hra na housle a zlaté zuby a celá akce byla započata. I zde hned na začátku byla jedna velice humorná scéna a to ta ve vlaku, kdy inspektor Holub všem mužským cestujícím prohlíží zuby..Ukažte zuby? Až dojde na poslance, o kterém nevěděl ani ho neznal a malér je na světě..Celkový dojem z filmu je tedy více než výborný, skvělá byla i hudba od Zdeňka Lišky, zvláště v té první povídce místami taková krásná orientální. Jedná se skutečně o komediální zábavu na vysoké úrovni, a dokonalé filmařské řemeslo jakbysmet. Škoda že tento film je v televizi tak trochu neprávem docela opomíjený.(7.4.2007)

  • Marthos
    *****

    Několik let po zfilmování povídky Glorie se Jiří Krejčík vrátil ke Karlu Čapkovi snímkem Čintamani a podvodník. K adaptaci si vybral dva jeho příběhy z Povídek z druhé kapsy - Čintamani a ptáci a Příběhy sňatkového podvodníka. Vznikl tak úsměvný snímek zabývající se ve shodě s předlohou životními paradoxy a slabostmi lidské duše, v jejichž popisu Čapek vynikal. Přiblíženy jsou na osudech sběratele Vitáska vášnivě toužícího po vzácném koberci nesmírné ceny v povídce první a na vztahu policejního inspektora Holuba k "slušnému", akurátnímu podvodníkovi znalého zákonů, ochotně vycházejícímu ramenu spravedlnosti vstříc v povídce druhé. Za úspěchem Krejčíkova snímku stojí nejen zdárné vystižení Čapkova díla a atmosféry první republiky, ale především vykreslení charakterů jednotlivých postav, o jejichž ztvárnění se postarala celá plejáda hereckých legend v čele se Sovákem, Brodským, Šmeralem, Filipovským, Marvanem a také Olgou Scheinpflugovou, která v obou povídkách sehrála dvě růzmé varianty lidových, s osudem smířených postarších žen.(17.10.2008)

  • - Snímek byl natočen na motivy knihy "Povídky z druhé kapsy" Karla Čapka. (Terva)

  • - Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace