Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dvě povídky (…z druhé kapsy) Karla Čapka zfilmoval v roce 1964 režisér Jiří Krejčík. V první z nich, Čintamani a ptáci, jsme svědky sběratelské posedlosti lékaře MUDr. Vitáska, který ve vetešnictví objeví světově unikátní perský koberec. Cesta za jeho získáním je více než strastiplná. Majitelka vetešnictví paní Severýnová nemá o hodnotě koberce tušení, a tak jej používá jako pelíšek pro svou fenku Aminu. Majitelka koberce, vdova Zanelliová, má kus u paní Severýnové jen v úschově, a protože jde o rodinnou památku, nechce ani slyšet o jeho prodeji. Noblesní doktor Vitásek se kvůli své vášni nakonec spaktuje s lupičem… V povídce Příběhy sňatkového podvodníka pátrá inspektor Holub po dosud neznámém a nepolapitelném elegánovi, který na starších osamělých ženách vylákal desetitisíce korun. Jaké je jeho překvapení, když po nějaké době vypátrá známou firmu, bývalého podvodníka s losy pana Plichtu. Ten si po pobytu ve vězení musel opatřit pět zlatých zubů, čímž pro starosvětské paničky začal působit přitažlivě a důvěryhodně. A tak začal svou nově nabytou schopnost patřičně využívat. A nedokáže s tím přestat ani po svém zatčení, cestou na policejní stanici… Obě povídky poskytly řadě populárních českých herců příležitost k vynikajícím kreacím. V úsměvných prvorepublikových historkách zazářili mj. Vladimír Šmeral, František Filipovský, Olga Scheinpflugová, Vlastimil Brodský, Jiří Sovák a řada dalších. (Česká televize)

(více)

Recenze (93)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Náhled na ranou tvorba Jiřího Krejčíka u mě kolísá mez nadšením (Svědomí, Probuzení) a nezájmem (Svatba jako řemen, Hry lásky šálivé). Tenhle snímek bohužel patří do té druhé kategorie a i přes legendární předlohu a ikonické herce mě zaujal, stejně jako ostatní, Jiří Sovák, který předvádí extra herectví a vše ostatní převyšuje o dvě hlavy. ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Přestože Čapkovy povídky byly za kvalitní považovány za každého režimu, ve filmu se dlouho neobjevily. Jiří Krejčík si vybral dvě z nich a vytvořil neuvěřitelně laskavé dílo, vracející se do dob slavné první republiky. Režisér zachoval úctu k této době i tím, že nechal zahrát spoustu prvorepublikových hvězd, které se před kamerou po roce 1948 příliš neobjevovaly, jako např. Věra Ferbasová, Václav Trégl či Světa Svozilová. V první povídce Čintamani a ptáci exceluje Vladimír Šmeral, František Filipovský a v roli popíjejícího zlodějíčka Josef Hlinomaz. V epizodní roličce se objevili takoví herci jako Vladimír Menšík či Václav Trégl. První část filmu lze hodnotit jedině pozitivně. Druhá povídka o sňatkovém podvodníku má možná malinko pomalejší začátek, ale když se objeví Jiří Sovák divák náhle ožívá a dle mého názoru to je jedna z jeho nejpovedenějších rolí. Dvojice Sovák - Brodský se natolik osvědčila, že se spolu před kamerou objevovali i nadále. Mírně koketní roli zde měla Jiřina Bohdalová a rád jsem po letech zase viděl Věru Ferbasovou. Režisér symbolicky obsadil i Čapkovu osudovou partnerku Olgu Scheinpflugovou. Oproti první povídce má tato daleko lepší pointu. Škoda, že podobných filmů nebylo natočeno více! ()

Reklama

Gemini 

všechny recenze uživatele

Vladimír Šmeral je pro mě navěky zosobněním té nejvíc iritující postavy z Čapkových "kapesních" povídek. V roli prapodivně pokřiveného charakteru doktora Vitáska předvádí vynikající herectví, zatímco režisér Krejčík dělá povídku jaksi stravitelnější a krapet více ji zalidňuje - zejména výrazným Josefem Hlinomazem:) Druhé povídce vévodí Jiří Sovák coby "švihák lázeňský", ale jde o takovou typickou sešlost hereckých hvězd za účelem hraní podle věhlasné předlohy. Je to po všech stránkách kvalita, ale nebere mě za srdce a vnímám ji jen jako řemeslnou záležitost. 80% PS: Kompaktnější verzi Podvodníka nabízejí Čapkovy Kapsy z roku 2011 - tam se role lichotníka a následně sňatkového podvodníka mazácky zhostil Radek Holub a jeho přátelskou Nemesis ztvárnil David Novotný. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Krásný a tak i trochu neprávem opomíjený povídkový film. Po jeho shlédnutí jsem dospěl k názoru že se mi ze všech těch povídkových filmů, jevil jako ten úplně nejzdařilejší a nejpropracovanější. Předčil tak alespoň u mě starší Haškovy povídky ze starého mocnářství, Čapkovy povídky a nebo také krásný film Pět z miliónu a O věcech nadpřirozených s konce padesátých let, ale tady bylo rozhodování opravdu velmi těžké. Námět a scénář byl od Karla Čapka, tak asi není žádným překvapením a tajemstvím že režisér Krejčík vybral pro jednu z hlavním rolí, Čapkovu manželku Olgu Scheinpflugovou. Jestli to byl záměr nebo dobře promyšlený martekingový tah, a jemu se zde dle scénáře prostě hodila do konečné skladby a podoby filmu to se zřejmě už nedozvíme. Ale co je podstatné, že tato žena-herečka byla vidět a slyšet a její herectví bylo skutečně na vysoké profesionální úrovni, a to v obou dvou povídkách. Vůbec ta její role, staré paní Severýnové židovské obchodnice s koberci poblíž někde židovské synagogy v Pařížské ulici byla velice komediální. To jak stále sem a tam běhala pro koberce, to jak mluvila a nebo s jakou péčí se starala o svého čtyřnohého přítele, mluvilo za vše. Vladimír Šmeral ztvárnil neméně výraznou roli dr. Vitáska posedlého sběratele orientálních koberců, jehož touha po jedinečném exempláři nakonec vedla až k samotné krádeži a to zase vesměs velice humorné. Kdo se mi však v této první povídce líbil, a kterou mám přeci jenom o trochu raději, a to i přesto že v té druhé bylo alespoň dle mého mínění lepší herecké obsazení, tak to byl ten Hlinomazův lupič-Bimbalův klient (František Filipovský), který zde zahrál opravdu senzačně. Byl to takový Grimp z LImonádového Joea. Komický a tragikomický navzájem. Jeho věčné napájení, krkání, poulení očí a škytání nemělo chybu. "Šéfe cvakněte si?" No nakonec se ožral tak, že byl vlastně pro tuto loupežnou akci nepoužitelný a celá loupežná akce, navíc velice hlučná skončila nezdarem a vyplacením samotného lupiče-kasaře. Hlinomaz tuto malou roli zahrál s opravdu velkou chutí. Druhá povídka také ušla ale mě už tolik nezaujala. Ale samozřejmě sňatkový podvodník Vinenc Plichta (Jiří Sovák) a inspektor Holub (Vlastimil Brodský), bylo asi to nejlepší co nám tato povídka mohla nabídnout. Poznávací znamení hra na housle a zlaté zuby a celá akce byla započata. I zde hned na začátku byla jedna velice humorná scéna a to ta ve vlaku, kdy inspektor Holub všem mužským cestujícím prohlíží zuby..Ukažte zuby? Až dojde na poslance, o kterém nevěděl ani ho neznal a malér je na světě..Celkový dojem z filmu je tedy více než výborný, skvělá byla i hudba od Zdeňka Lišky, zvláště v té první povídce místami taková krásná orientální. Jedná se skutečně o komediální zábavu na vysoké úrovni, a dokonalé filmařské řemeslo jakbysmet. Škoda že tento film je v televizi tak trochu neprávem docela opomíjený. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Obě povídky jsou hodně dobré, ale přesto se mi více líbil Podvodník. Jelikož Sovák tam hraje zase perfektně a i Brodský byl hodně dobrej. Líbilo se mi to groteskní "kamarádství" podvodníka a policajta. Nejlepší hláška byla: "Jedinný komu dneska můžete věřit je profesionální zloděj." V čintamanech se mi zase líbil tajemný hudební motiv a dobře vystihnutá elegance a velkolepost česka 20. let. Bohužel pointa vyšla trochu do ztracena. A hlavního představitele tam trumfli skvělej Filipovský a Hlinomaz. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (5)

  • Při natáčení scén z nádraží si režisér Krejčík nechal přinést megafon, aby přeřval vlaky. Megafon byl ale poruchový, proto byly jeho pokyny slyšet jen částečně. Krejčík se rozčílil a praštil megafonem o zem. Rekvizitář, který stál vedle režiséra, po něm skočil a narazil si o jeho hranu ret. Krejčík skončil u lidového soudu, protože byl obžalován z „brutálního napadení“ rekvizitáře. Byl odsouzen k veřejné důtce. (raininface)
  • Jako ideálního představitele MUDr. Vitáska navrhla Hugo Haase Jiřímu Krejčíkovi přímo Olga Scheinpflugová. Jiří Krejčík několikrát Hugo Haase ve Vídni navštívil, ale vzhledem k hercově zdravotnímu stavu byl nakonec nucen se svého původního záměru vzdát. Dalším kandidátem byl Jan Pivec, který roli odmítl s tím, že nebude hrát vedlejší roli v něčem, kde hlavní roli hraje čuba. Jiří Krejčík tedy oslovil Karla Högera. Tomu se scénář okamžitě zalíbil a Krejčíkovi na roli kývl. Mezitím však Krejčíkovi volal Pivec. Byl nadšen scénářem a roli chtěl přijmout. Když mu Jiří Krejčík odvětil, že roli už nabídl Högerovi, Pivec opáčil: „Učitelskej? Jak by takovou roli mohl hrát učitelskej" (narážel tím na původní zaměstnání Karla Högera) a pravil, že si to osobně půjde s Högerem vyřídit, ať je Jiří Krejčík bez obav. Jak řízení mezi oběma mistry probíhalo, těžko říct. Jisto je, že roli nakonec získal Vladimír Šmeral. (helianto)
  • Snímek byl natočen na motivy knihy "Povídky z druhé kapsy" Karla Čapka. (Terva)

Reklama

Reklama