Hry lásky šálivé

Československý film, jenž se skládá ze dvou povídek s milostnou tematikou : Arabský kůň od G. Boccaccia a Náušnice od Markéty Navarrské. První povídka pojednává o výměně drahého arabského koně milánskému podestovi (M. Kopecký) za čtvrt hodiny důvěrného rozhovoru s jeho půvabnou ženou B. Turzonovovou. Bohužel umění mistra Kopeckého bylo zastíněno zdlouhavým a nudným Adamovičovým nabíjením, jenž však nakonec splnilo účel. Druhá o poznání lechtivější povídka vypráví o mladé, panensky neposkvrněné komorné (M. Vašáryová), nastoupivší službu u sexuálně naruživého italského šlechtice s nevinným úsměvem, jehož zahrál skvěle J. Sovák. Dochází zde k poměrně vtipné záměně milostných partnerů, v níž figuruje zejména ještě víc sexualně nevybitý lokaj P. Landovský, jenž jako obvykle prokázal velký komediální talent. Celkově hodnotím Krejčíkovo povídkové dílo pouze průměrně, přičemž druhá část byla z mého pohledu mnohem zajímavější. (27.10.2014)

Dvě středověké povídky o lásce, tělesném potěšení a o nevěře. První povídka vypráví o starém hradním pánovi, který vymění 15 minut se svou krásnou ženou za nádherného arabského hřebce. Jak těchto 15 minut, kdy může pouze hovořit s paní domu, statný mladík využije? Druhá povídka je také o starém hradním pánovi, který se zakouká do mladičké služebné. A rád by, jenže už to nejde. Jeho paní je už také postarší a marně touží po nočních hrátkách a po potomkovi. V zámku je ještě k mání mladý čeledín. A jak to všechno dopadne, uvidíte v této zábavné televizní komedii. (06.06.2020)

Dvě vztahové partie, které v ostré fázi normalizace rozehrála skvadra Krejčík, Liška, Šofr, Pištěk, sice nejsou suverénním vítězstvím umění nad ideologií, ale přinejmenším remízu se pánům uhrát podařilo. Hlavně díky jejich talentu byly dva převážně interiérové příběhy televizního charakteru povýšeny na úroveň filmu pro kina, který vyniká bohatě zdobenými kostýmy, autenticky středověkým hudebním doprovodem a promyšlenou práci s barvami. Vyznění decentnější první povídky sráží necharismatický Jozef Adamovič, nedávající velkou příčinu k lítosti nad tím, oč Sandra vinou svého nesvobodného postavení přichází. Druhá povídka je kultivovanější variací teenagerské komedie o zásunu, v níž Sovák zaskakuje za vilné středněvěké soudruhy ze schůzovacích exploatací typu Muže na radnici. Sexuální narážky jsou příliš okaté a ochota služebné nechat se ohmatávat příliš poplatná tužbám vyžilých proutníků. Laťka vkusu nicméně není snížena zdaleka tolik, abych tento víceznačný diptych o předstírané potenci a oklamávání krátkozrakých mocipánů spláchnul do téže normalizační žumpy, kam patří filmy od Steklého nebo Balíka. 60% (26.02.2016)

IQ Francescovy manželky by se udávalo v záporných hodnotách, podle toho jak hovoří, a o čem. Tohle se Boccaciovi povedlo. A paní Vašáryová to zahrála skvěle. Leč ta nuda velká u toho. Nebylo zbytečné stále dokola rozebírat totéž? A pak ten monolog, ten jsem nedal a prostě ho po chvíli přeskákal. Takže první povídka nula plusů. Nevím, zda ta druhá nebyla ještě nudnější, ono se to těžko posuzuje, když vás něco nebaví, nevěnujete tomu tak velkou pozornost. Tak jsme se po dvaceti minutách dostali k jádru pudla, totiž k náušnici. Pak se konečně něco děje. Takže zde teprve desítka za děj a celkově desítka za kostýmy. Více prostě dát nelze. (26.04.2017)

Celý film je velmi dobře natočený, jak už to v případě Krejčíka bývá zvykem, ale přece jen poněkud nekonzistentní. První povídka disponuje bezvadným Milošem Kopeckým, který tak trochu zakrývá její scénáristické nedostatky. Druhá povídka už je zcela znamenitá a hlavně Slávka Budínová a Jiří Sovák se zde náramně vyřádili. (11.04.2003)