Morálka paní Dulské

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek. (14.08.2008)

V roce 1958 se Jiří Krejčík vrátil po více než deseti letech k vyobrazení měšťanského světa 19. století, kterého tak zdařile dosáhnul už ve své režijní prvotině, v adaptaci Nerudových povídek Týden v tichém domě. Tentokrát je však jeho pohled nesmlouvavější a společenská kritika sžíravější. V adaptaci dramatu Gabriely Zapolské Krejčík útočí na zvyklosti, pohodlí a hamižnost jedné středostavovské rodiny, aniž by sklouznul do příliš zjednodušujícího podání. Jeho postavy jsou - i zásluhou skvělých hereckých výkonů - natolik komplexní, že je nelze a priori odsoudit. V hlavní roli madam Dulské příběhu vládne nezaměnitelná Zdenka Baldová, avšak přinejmenším stejnou pozornost si zaslouží Marie Tomášová, jejíž výkon v roli utlačované, přesto vnitřně silné služebné snese srovnání s Mari Töröcsikovou, která ve stejném roce vytvořila obdobnou postavu ve Služce Zoltána Fábriho. Na filmu se mimo jiné podílely přední osobnosti tehdejší umělecké scény: kostýmy zvýrazňující jednotlivé charaktery postav navrhl Kamil Lhoták a původní hru ve scénáři upravil dramaturg a spisovatel Jiří Fried. Krejčíkova profesní i osobní vyhraněnost pak vděčí také nadčasovému vnímání (nejen) tohoto filmového díla. (10.03.2012)

„Děj si na mě pozor…!“ Ze Zdeňky Baldové je vážně "pěkná" semetrika. Celkově musím říct, že se Jiřímu Krejčíkovi podařilo natočit velmi úsměvnou moralitku o pokrytecké morálce, která se všechno snaží držet doma pod pokličkou. Velmi trefnou tečkou za tím vším je závěrečná scéna, kdy paní Dubská přiměje své dcery zahrát čtyřručně Straussův valčík Na krásním modrém Dunaji a sama k tomu říká „A teď budeme zas žít, jak se pánu Bohu líbí“ (19.04.2022)

Koncert Zdenky Baldové, Vladimíra Ráže, Marie Tomášové a začínající mladičké herečky s půvabnýma očima (na kterých založila svou kariéru) Jany Brejchové. Film je sice označován jako komedie, ale mi to vůbec k smíchu nepřijde, naopak - tak to, bohužel, v mnoha rodinách bylo, kde měli atraktivního syna, který nenechal žádnou sukni na pokoji a rodinné peníze vyřešily mnohé společenské skandály. (16.06.2008)

Ačkoliv člověk tak nějak tuší, jak to asi dopadne, stejně je napnutý, jak to dopadne. Skvělé herecké výkony, zvláště Zdeňky Baldové, která je v té své víře ve vlastní pojetí morálky a Boha velmi uvěřitelná, a zdatně jí sekundují ostatní. Ona ostatně má svým způsobem máslo na hlavě i služka Hanka, takže konečné rozuzlení jde brát jako její smíření se s tím, jak svět skutečně funguje. Vynikající je volba do hry vhodit tu nejnaivnější naivku s romantickým pohledem na život, jejíž pohled může, ale nemusí v někom něco pohnout či dovést k jisté reflexi. Superlativy si zaslouží i kamera, jemné kombinace jednotlivých vztahů, určitá nevyřčenost, náznaky, detaily. Krejčík se zde vyjádřil nejen k pokrytecké morálce 30. let, ale i té současné, ačkoliv již nejsou služky a pánové. Moc peněz, závislost na moci a penězích, a neschopnost přijmout svou vinu, to jsou nadčasová témata. (21.02.2015)