Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří MarekKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jiří ŠustHrají:
Adolf Král, Soběslav Sejk, Bohuš Záhorský, Gustav Hilmar, Jaroslav Vojta, Vladimír Hlavatý, Vlasta Chramostová, Jiřina Švorcová, Andrej Bagar (více)Obsahy(1)
Český umělecký film z hornického prostředí, který na životných, rázovitých postavách havířů a důlních techniků řeší aktuální problémy našich uhelných dolů. Jeho hlavní postavou je úderník Vondra, který za pomoci politického tajemníka Diviše pochopí, že není hrdinstvím lámat tělesnou silou rekordy, a tím odrazovat ostatní havíře od překračování norem; že pravým hrdinstvím je pracovat výkonně, ale bez vypětí sil, věnovat své práci mozek i duši, využívat sovětských zkušeností, a hlavně strhávat svým příkladem ostatní k celkovému zvýšení těžby, k splnění plánu. V realistickém pohledu na soudobou hornickou problematiku a v pečlivém zpracování tkví vysoká umělecká i politická hodnota, účinnost a přesvědčivost tohoto filmu. (Filmový přehled)
(více)Recenze (27)
Tato řemeslně zručně zvládnutá voluntaristická agitka nezná problémy a lidskou psychiku překlenuje agitačními frázemi a la Stachanov. A tak nejvíc upoutají svým zjevem mladičké a půvabem hýřící Švorcová a Chramostová. A to je hodně málo. ()
Každá svítící hvězda nad těžní věží je výmluvným svědectvím, že si horníci tohoto dolu plně uvědomili svou vysokou odpovědnost, která vyplývá z jejich velikého podílu na celkovém plnění našeho pětiletého plánu. Autoři filmu „Nad námi svítá" si předsevzali pomoci rozsvítit všechny hvězdy, které dosud nad těžními věžemi nezáří. Proto nejenom kritisují všechny nedostatky na dolech, ale také ukazují — na konkrétních lidských osudech a v ostrých, pravdivých střetnutích postav — cesty k nápravě a vítězství. Přesvědčují diváky, že vysoké úkoly plánu těžby je možno splnit jenom správnou organisací a mechanisací práce v dolech, podporou údernického a zlepšovatelského hnutí, zaváděním nových, sovětských těžebních method, spoluprací technické inteligence s havíři a správnou činností odborových a stranických organisací. Velmi dobře je ve filmu vystižena role politického tajemníka a jeho práce, která musí vycházet z hlubokých politických a odborných znalostí a z láskyplného, citlivého vztahu k lidem, z víry ve tvořivou sílu pracujících. Politická náplň filmu a její umělecké zpracování je zárukou, že film „Nad námi svítá" zapůsobí nejen na horníky, ale i na ostatní pracovníky, aby překonali dosavadní nedostatky a věnovali všechny své síly a schopnosti plnění a překračování plánu. Filmový přehled 16/1953 ()
Otto Lackovič již v počátcích své kariéry ztvárnil roli, k níž se později vrátil v méně uvědomělé podobě v 30 případech majora Zemana. Chramostová a Švorcová jsou zde mladé a Švorcové to tady i sekne. Závěr nápadně připomíná americké vesmírné středisko v závěrech filmů o americkém vesmírném programu, tolik radosti, potlesku a slziček dojetí se jinde nevidí. Jedná se o čistokrevnou agitku, kterou nic nekazí, žádná romance, žádné komické vložky, jen práce a vztah dělníků k ní. Pokud vás z tohoto snímku nebudou bolet ruce, pravděpodobně vás příliš neurazí, leč záhy na něj zapomenete. ()
"Z nových filmů, které natáčejí v současné době naši filmoví pracovníci, upoutává pozornost svou thematikou zejména film Nad námi svítá, který podle námětu Jiřího Marka natáčí režisér Jiří Krejčík. Celé ladění filmu je hluboce lidské a film si hlavně všímá lidských konfliktů mezi pracovníky hnědouhelného dolu Žofie. Je to především brigádník Vondra, který nemá vždy dobrý poměr k lidem a jehož zvýšené výkony jsou ostatními horníky spíše odsuzovány, než by je vedly k zvýšení těžby. Dobré Vondrovy vlastnosti však podchytí politický tajemník strany Diviš, který mu pomáhá odstranit jeho lidské chyby, až přesvědčí horníky o správnosti a upřímnosti Vondrových snah." Kino 7, str. 453 ()
Opätovná myšlienka výrazne sa opakujúca v agitačných filmoch boľševikov: Človek ako jednotlivec neznáma nič, len kolektivizmus nás zachráni. Veď nás vlastne aj zachránil. Od pokroku. ()
I přes pomalý rozjezd film získává brzy rychlé tempo a zajímavou zápletku. Socialistická ideologie nevystupuje (téměř) nijak výrazně na povrch, a tak jsem fandil soudruhům v naplnění jak životních cílů, tak pracovních plánů. ()
Musím říct, že jsem se u toho nenudil, ale to je asi tak vše co je na tom pozitivního. Švorcka s Chramostovou držící se za ramena, to je věc nevídaná... ()
Snad jen pro dobové reálie, nikoliv uměleckou hodnotu... ()
Herecké výkony skvělé, děj naprosto debilní. To že točil Krejčík? A disidentka Chramostová? Jen doklad toho, že tito umělci lezli do prdele komunistů jako každý jiný. Můj děda byl cestář. Morálně je výše, než Chramostová i Krejčík. Sebrali mu firmu a žil poctivě. ()
Hm, člověk se tak nějak přestává divit Mašínům. Makat celý den v továrně a pak jít do kina na tohleto s úmyslem si odpočinout a pobavit se, z toho by prdlo v kouli i daleko méně sadistickým povahám než byli oni. Těžko vybrat scénu, která by byla alespoň v něčem malém dobrá... Možná bych ocenil Vojtu, tu poškrábanou gramodesku ("normy si rozvracet nedáme!") ztvárnil fakt skvěle. Taky se ukázalo, že naše socialistické zdravotnictví dosáhlo vysoké úrovně, protože výměna páteře za dřevěnou tyč sice člověka kapku v pohybu omezí, ale hrát se s tím dá, jak hezky prokázal Dohnal, jsem se vždycky leknul, když se ta kredenc s kuličkou nahoře pohnula nebo promluvila. Také ženské byly daleko zocelenější než dnes. Zatímco dřív správná údernice zvládla ovládat až 36 stavů najednou, ty dnešní krasotinky jsou rády, když ve zdraví přežijí dva (normální a jiný) a to ještě postupně. Možná je to tím, že se dřív ženské nerozptylovaly erotikou, jak hezky prokázala procházka těch dvou manželů za krásného letního večera, kdy místo aby zapadli do přírody někam na odlehlé místo, vylezou na kopec, ze kterého mají celou Ostravu jak na dlani, se všemi čmoudícími továrnami a těžními věžemi, a ona, místo aby nějakou vhodnou činností manžela rozptýlila a pomohla mu zapomenout na starosti, těší ho "neboj, i u vás na dole jednou zavlaje údernický prapor!". A on se na ní podívá a s údivem vyřkne nádhernou pochvalu "ty jsi vlastně dobrá ženská!". Dobrý byl také ten politický tajemník Diviš, který podle popleteného dědy Záhorského pocházel z hornické krve, kterážto se v něm projevovala tak, že se procházel v dolech se svítilnou na helmě, na práci ani nesáhl, radši držel ruce pěkně za zády a všem jenom radil. Naštěstí pro něj pracovali v dolech mimozemšťané, které jeho vejšplechty povzbuzovaly a dělaly jim dobře, protože každý normální člověk by podobného týpka hezky rychle pohřbil pod pořádnou hromadou uhlí. Poučení z filmu: Neupravená šramačka neodkopává spodky! ()
Uplne bozi stalinisticko-gottwaldovska hornicka agitka. ()
Na ČT som videl dokument o režisérovi J.Krejčíkovi. Tam spomínal tento film , a aj okolnosti prečo ho musel natočiť. Tento film je jedna obrovská óda na socializmus na budovanie lepších zajtrajškov. Je hrozný.... Nehodnotím , lebo dávam ideologický odpad. ()
Pravděpodobně nejslabšímu filmu Jiřího Krejčíka se nedá upřít originalita v jedné věci, a to v propojení dvou naprosto odlišných žánrů: budovatelského dramatu a pohádky. Hlavní hrdina úderník Vondra totiž dokáže ve svém cikánském kolegovi Malinovi, bývalém zloději aut, probudit lásku k práci. Neuvěřitelné. Jména obou soudruhů se pak zaslouženě dostanou na desku cti nejlepších budovatelů. ()
Symbolika: Hilmar 3 x šest a při tom bere Boží jméno nadarmo (pro K.P.). Záhorský: „mo.diánská šachta“ „Tobě se to mluví. Ty jsi ve straně.“ Švorcové to tady docela sluší. Sejk se Švorcovou – konečně pořádné budovatelské nadšení. Švorcová jde tvrdě do horníka rekordmana: „Půjčím vám knížky o Stachanovovi. V Sovětech to dalají také tak.“ Budovatelské šílení Švorcové 10 z 10. Tajemník strany bude na dole dělat politiku. Chodí po dole: „Tak co, co je novýho?“ „Strana je tu od toho, aby vám pomáhala.“ Stalin v detailním záběru i s jeho radama, jak mají soudruzi pracovat. Strašidlo G-S straší ke konci opravdu poctivě. ()
Tento film si ze své doby vzniku bere takřka všechno. Je zde něco málo namyšlený úderník Vondra, muž ocelových svalů a v jádru dobrého ducha. Je zde jeho dobrý přítel a podzemní spolupracovník Šimek, který se jím nechá uhnat a odejde na jinou šachtu. Je zde politický tajemník, stranickým tiskem sečtělý, bodrý Diviš, který ač obdivuje Vondrou vykonanou práci, ukáže mu na světlých příkladech k historickému i aktuálnímu vzoru ze SSSR, jak udělat stejně za minimální námahu. Verbální přesvědčování ovšem zpočátku na Vondru nezabírá, takže se k dílu dostává Divišova žena Marie, která Vondrovi díky svým schopnostem navodit v obličeji přešťastný stav celého sovětského dělnictva (známe Jiřinu Švorcovou) k manželovi přece jen ukáže cestu. Je tu také nešťastná Vondrova manželka Božena v podání Vlasty Chramostové, ovšem i tu Vondrovo osvícení nažene do mnohem příjemnějšího rozpoložení. Na počátku jsem napsal, že si tento film bere ze své doby vzniku takřka všechno. Musím se opravit, bere si úplně všechno- obsazen byl i Bohuš Záhorský. ()
I ten úderník by měl být trochu kolegiální... Není to zas tak špatné, jen ten politický tajemník přesvědčuje lidi až moc snadno, chtělo to trochu vyostřit, jeden projev a všichni jsou z něco hin. Tradičně výborný Vojta, který sice hájí dělnickou věc, ovšem tak nějak postaru, než pochopí. Naopak postava Záhorského mi přišla trochu kýčovitá, rozšafný děda se selským rozumem. Obrácení Lackovičovo je samozřejmě spíše komickým číslem. ()
Škoda toho nízkého hodnocení jen kvůli komunistické agitce. Mě se to náhodou líbilo. Hlavní myšlenka byla přeci o týmové spolupráci a o tom, mít svou práci rád a dělat jí dobře. ()
Tak tohle byl budovatelský film se vším všudy. Nevím jak ho ohodnotit. U některých scén jsem se řehnil jako ta pakobyla, a u jiných zoufale hleděl do stropu. Nu, dobrá, pominu ideologické hledisko a ohodnotím film jako takový. Takže u mne bez toho hlediska je to lehký nadprůměr. ()
Jeden z nejvetsich odpadu, tvarici se jako mily a dojemny film, ale opak je pravdou. Nechapu, kde nekteri vzali, ze zde propaganda nevystupuje explicitne, asi jsem videl jiny film. Krome vyslovynch hesel a obrazu me nejvice dostala postava vezne Maliny, ktery v dole prisle na to, ze pracovat je lepsi nez krast, a stava se z nej vzorny a usmevavy udernik, samozrejme s pochopenim vsech okolo. Napadla nekoho interpretace, ze skrz tuto postavu, ktera byla umistena na sachtu kopat uhli, je mozne hledat ospravedlneni komunistu nad zverstvy, ktere provadeli nepohodlnym v lagrech? Rozpaky me provazely i z rezisera Jiriho Krejcika, ktery byl hostem promitani filmu v prazskem kine Ponrepo (24.2.2010). Kazdy musi vedet, ze pozvat nekam tohoto cloveka se predem rovna organizacnimu pruseru, nebot Krejcik se rad posloucha, nevidi si pri tom do huby a jako zaslouzily duchodce na hodinky nekouka (snad jen malou omluvou je, ze toto je spise prace organizatoru, on se pochopitelne chce vykecat, kdyz uz se tam o te hulce dosprta). Ne jinak tomu bylo i pred projekci, kde tri ctvrte hodiny recnil, k samotnemu filmu se temer nedostal a kdyz si vsiml, ze jeden divak usnul, zacal tam vsechny peskovat, ze to nikoho nezajima. Ale zajima, pane Krejciku, ja bych se rad o tom filmu neco dovedel, jaka byla Vase motivace toto svinsto tocit (toho jste se alespon letmo dotknul, nevysel Cisaruv pekar a nechtel jste umrit hlady), jake bylo politicke pozadi nataceni, co na to cenzura, kolegove, jaka byla fabulace skutecnosti atd. Kdybyste se vsak po 3/4 hodine placani o vsem jinem k tomu dostal a misto toho se tam nerozciloval na nekoho, kdo si dovolil tim byt zmozen, a svuj kvazihnev neprenasel na cele publikum, nebot jako kazdy normalni clovek v neduchodovem veku mel ten dotycny jiste za sebou nelehky pracovni den a mel jste spise ocenit, ze i po nem se prisel podivat a nezustal doma u Ulice ci estrady. Bylo mi z toho opravdu ouzko a zachranilo me kousani nehtu a upreny pohled do sedadla. Ale aby to nebylo jen na Krejcikovi, kazdy organizator musi vedet, jaky reziser je (kdyz v televizi prebira nebo predava cenu, je to na pul hodiny, na Febiofestu diskutuje resp. nadava do casnych rannich hodin), a pokud ho chce pozvat a zaroven doufa, ze si divaci uziji film, zaradit jeho prednasku az nakonec nebo alespon hodinu pred zacatkem. Vazim si kina Ponrepo a lidi kolem, jsem tam castym hostem, ale toto byl opravdu kiks, kteremu slo predejit. Dalsi palec dolu je pro postarsiho divaka, ktery nepochopil, ze pozvanym hostem neni on, otazku kladl pul hodiny, aby zaroven stihl vyjevit vse, co si pamatuje a co vi. Skoda, ze nekterym neni mozne soudem ulozit trest zakaz navstevy filmovych projekci, jako je tomu treba u sportovnich utkani. Zpet k samotnemu Krejcikovi. Pres to vsechno ho alespon cti, ze na projekci takoveho filmu vubec prisel a alespon tou jedinou vetou behem sveho sahodlouheho vykladu neprimo rekl "Sorry, ale ja jsem musel" (zajimalo by me jeste, co by rekl k Frone, ale to je vedlejsi). Napr. takovy Matula se po revoluci ztratil buhvikam, neni o nem vidu ani slechu, pokud jde o Stekleho, tam je to jeste horsi, jeho zena mu po smrti sepsala nehoraznou obhajobu a kdekoliv jsou na nej nejake vzpominky, tykaji se neskodnych filmu. Nikde se vsak nedocteme, jak Stekly vzpomina na nataceni Anny proletarky, Hrocha, Za volantem nepritel, Tam kde hnizdi capi atd. Alespon neco tedy Krejcika muze lehce slechtit, to vsak nic nemeni na jeho velke komplikovanosti. Jak tedy vidno, zazitku z projekce mam vice mimo film samotny, ale nikdo nemohl cekat, ze by snimek necim pozitivne prekvapil, clovek pred kazdym takovym kouskem jen premysli, jak moc te spiny zase zhledne a jestli to bude jeste na ironicke pobaveni, anebo rovnou na znechuceni. Zde platilo to druhe, sorry, ale musel jsem se z toho vyzpovidat. () (méně) (více)