Pension pro svobodné pány

Chápu, proč se to vydává za komedii, ale na mě to naopak působilo příšerně depresivně, ta představa, že byla někdy doba, kdy mladí muži museli žít v něčem tak příšerném, s nulovým soukromím, kde ani na pokoji nebyla tekoucí voda, o hajzlu nemluvě (neb byl jeden společný na chodbě), a kde ještě bylo nutno podřídit se diktátu nějaké báby, která to celé měla na povel. Díkybohu, že jsem se narodil do doby, kdy jsem už tohohle pekla byl ušetřen (i když samozřejmě každá doba má svoje, tak minimálně v tomhle ohledu jsem rád, že jsme se fakt posunuli). Ale to jsem odbočil. Filmu jsem dal šanci díky kvalitnímu obsazení a zdejšímu vysokému hodnocení, ale takřka mě šokovalo (nic jsem si o něm totiž předem nezjišťoval), že se to skutečně téměř celé odehrává v jednom pokoji a celou dobu se tam jen řeší, že se Mulligan chce zbavit Anděly a ona tomu vzdoruje, což extrémně brzy začne být nesnesitelně natahované, a celou dobu mi byly neuvěřitelně lhostejné problémy, které ty postavy řešily - panebože, no tak by ta blbá bába zjistila, že si vzal na pokoj holku, no a co má jako být, honilo se mi pořád hlavou. Skutečně mi to přišlo zoufale nevtipné, a připomnělo mi to moji averzi k činohře, kterou mi přesně tento typ konverzačních komedií navždy zprotivil. (20.04.2024)

S jistou nadsázkou se dá říci, že tímto dílem tehdy složila česká kinematografie hraného filmu další zkoušku své umělecké dospělosti a i světovosti. Jsou-li ve skvěle vypointovaném díle nějaké slabiny - platí to spíše pro druhou polovinu PENSIONu - nejsou dány zvoleným Krejčíkovým přístupem, ale zcela zjevně anglickou dramatickou předlohou. Precízní výprava, vzorné vystřižení londýnské ulice v Praze-Liboci, jak svěřila Iva Janžurové všetečnému mikrofonu bonusů, až minuciózní práce nad každou pointou, to jsou jen dílčí drahokamy velkopé mozaiky krejčíkovského konceptu. Fanouškové tohoto poloinscenačního typu filmu nemohou nebýt nenadšeni skvělými kreacemi všech herců ve velkých i malých rolích bez rozdílu Ferbasovou (opakovaně tu potvrdila svou hereckou třídu jdoucí vysoko nad figurkaření jejích filmů z třicátých a čtyřicátých let) počínaje a Janžurovou konče; za zmínku stojí i mihnutí se mladé, přesličné Nadi Urbánkové. Je otázkou, jak by svou úlohu zvládl a jaké pojetí by dostal přiřčeno Vladimír Pucholt; jisté je, že Hrzán svou suverenitou vdechl přidělené flamendrovské roli svébytný rozměr velkého herce už tehdy. Utěšená podívaná na zdařilé dílo rychle dozrávajícího nezaměnitelného režiséra se poprávu řadí k nejvýraznějším dílům své doby české (československé) filmové vlny - jak se dnes říká - zlatých let šedesátých v jejich počínající vrcholné fázi. (05.05.2008)

Především díky dobovému zasazení a kostýmům nezaměnitelná přehlídka vynikajících hereckých výkonů - bohužel vtěsnaná do nesmyslné frašky, která přes svoji krátkou stopáž ne a ne skončit. Namísto toho přijde ještě jeden nebo dva dějové zvraty, a o úplném konci se mi ani nechce mluvit, protože bych se musel zase naštvat, že už si ze mě někdo opravdu dělá... Tohle prostě není pro záležitost pro mě. 70%, a klidně si to považujte za svatokrádež. (04.06.2012)

Krásná konverzační komedie, můj nejoblíbenější film Jiřího Krejčíka. Chybělo málo a vůbec by nevzniknul. Krejčík nejdřív v r.1965 natočil Pension jako tv inscenaci, ale ta byla nekvalitní, místo hercůse v ní pohybovaly mátožné šmouhy s ostrými konturami a zvuk nestál za nic. Diváci si stěžovali a Krejčík zuřil, že mu televize neposkytla kvalitní materiál. Hra se ale přesunula na jeviště Činoherního klubu, kde se stala tak populární, že se Barrandov dal přesvědčit k filmu. S jednou podmínkou: poslali Krejčíka do Londýna za vdovou po Seanu O´Caseym, aby získal práva a dali mu na to směšných 30.000 Kčs. S filmovými právy je to vždycky složitější než s divadlem a televizí, nicméně Krejčík paní O´Caseyoou natolik okouzlil, že mu je věnovala zdarma. :-) Ten film je krásný právě tou vybroušeností, zkušeností Krejčíka i herců s látkou a s diváckými reakcemi na ni.100% (11.04.2003)

Asi to bylo slavné představení v Činoherním klubu a ani se nedivím, bylo báječné sledovat nádhernou konverzačku mezi Abrhámem a Janžurovou, zvláště Iva Janžurová předvedla i ve filmovém zpracování už jako mladinká jeden z vrcholných hereckých výkonů. Bohužel, v okamžiku, kdy se na scéně objevil Jiří Hrzán, změnil se slovní humor v humor spíše groteskní, ten byl ještě slušné kvality, ale závěr s šekovou knížkou, úprkem do noční ulice a zvláště zásah zřízenců blázince, to bylo úplně ujeté v záporném slova smyslu a jednu hvězdičku jsem musel ubrat. (05.12.2017)