Polnočná omša

Kvalitní psychologické drama z posledních vánočních dnů roku 1944. Malý spolier: Maloměštácká rodina Kubišových (jak příznačné jméno) touží přečkat konec války bez úhony a v bezpečí, avšak vážným ohrožením pro rodinu se stává návrat jejich zraněného a zbídačeného syna Jurka (Ivan Mistrík), který bojoval na straně partyzánů proti okupantům. Konec spoileru. Režisér Krejčík se dva roky po skvělém "Vyšším principu" a se dvěma stejnými herci (Hanjo Hasse-officír a Ivan Mistrík) pustil opět do válečné tématiky a opět to byl pokus zdařilý. Dusná atmosféra (např. ta u piána), všeobecný strach, skvělá, hluboká psychogická studie jednotlivých postav, trocha patosu neuškodí a tradičně vyhrocený konec. To byly asi hlavní klady filmu spolu s Liškovou hudbou. Ta paralera v přítomnosti idyly vánočnoch svátků v boji s odporným koncem fašismu, tu byla nastiněna velmi dobře. 3,5/5*. (23.08.2009)

Zfilmované pozoruhodné slovenské drama ve vzorovém československém provedení souvisí s filmem SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN; vánoce předposledního válečného roku vnitřně rozpolcené rodiny jsou položeny do kontrastu s typickým nacistickým válečným zločincem; nedefinují před námi schémata, ale živí lidé se svými individuálními osudy. Výborný scénář je podložen neméně znamenitou režií Jiřího Krejčíka a oslnivým hereckým obsazením. Jedná se o jedno z mezních děl první československé filmové vlny. A současně o nevšední pohled na Slovenské národní povstání. Zločinnost, lidská malost i ušlechtilost. V kapce se tu zrcadlí celý vesmír převážně malého lidství. (27.04.2021)

Okrem skvelého príbehu ide aj vystihnutie Slovenska v kocke. Pod jednou malou strieškou sú nútení vzájomne kooperovať rôzne povahy, národnosti, idey. Pretože každý každého pozná a veď napokon sme tu všetcia jedna veľká rodina. A tak sa gardista bratá s ideovo opačne naladeným rebelom, nacista s umiernenými inteligentami. Pospolu sa stretajú v rodičovských dvoroch pri príležitosti sviatkov a ceremónií. Všetko s láskavým požehnaním Cirkvi, ktorá urobí pre dietky Božie naozaj čokoľvek. Svojich barančekov miluje bezhranične a tak ich v zlomových chvíľach často neváha obetovať na oltár Svätej inštitúcie. Každý udatne plní svoju ideovú rolu a zároveň - veď sme jedna rodina - v čomsi poľaví. A aby tie vnútorné rozpory dokázali ľudkovia v sebe prekonať, tak mohutne a nahlas pijú a spievajú. Nuž a tí, čo im pitie nešmakuje, tak aspoň podvádzajú, aby neboli ochudobnení a ochutnali trošíčku slastného ovocia zo stromu poznania tisícorakých rozkoší. (22.08.2014)

Jozef Kroner tu vyzerá podobne, ako v Tisícročnej včele a to tie dva filmy od seba delí 21 rokov. Wtf? Niektorí ľudia vyzerajú mladšie, než ako v skutočnosti sú a niektorí naopak a to bol zrejme aj Kronerov problém. A samotný film? Pojednáva o konci druhej svetovej a pripomína skôr divadelnú hru (veľa hercov na pomerne malom priestore). Na tom nie je v podstate nič zlé, konštatujem to len ako zaujímavosť. Herci podávajú kvalitné výkony (vrátane Chudíka, ktorého som nikdy nemusel) a celé je to hlavne ku koncu (popretie syna) veľmi silné. (18.12.2017)

Netvrdím, že tento film je zlý, ako psychologická štúdia a napínavá dráma funguje (na svoj vek) prijateľne, ale mne asi chýbajú bunky pre staré slovenské filmy, v ktorých herci prehrávajú jedna radosť - keď sa šepká, tak najzlovestnejšie, keď sa súcíti, tak najplačlivejšie a keď sa mlčí, tak srdcia búchajú až rebrá praskajú... (18.04.2005)