Režie:
Jiří KrejčíkKamera:
Viktor RůžičkaHrají:
Július Satinský, Nina Divíšková, Pavel Zedníček, Zora Rozsypalová, Yvetta Kornová, Magdalena Reifová, Ivan Vyskočil, Jana Marková, Radka Stupková (více)Obsahy(1)
Poctivý a trochu naivní ředitel estrádní agentury Jožin Petránek zasedá v kvalifikační komisi, která posuzuje baviče a artisty všeho druhu. Muž tvrdě odmítá jakoukoliv protekci. Jenže v práci i doma ho kvůli tomu čekají jen samé potíže. Odmítnutí "umělci" protestují, Jožinova manželka Anna by zase ráda do showbyznysu prosadila dceru své kamarádky. Ke všemu začne Jožina svádět jeho nová sekretářka Zuzana. Petránek nakonec podlehne francouzské šansoniérce Madelaine. Jenže Zuzana zavolá paní Petránkové a ta vyžene manžela od stolu i od lože. Jožin posléze přijde o funkci ředitele a stane se řadovým estrádním náborářem. Teď pro něj teprve začíná ten pravý estrádní humbuk... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (78)
Komedie plně vystihuje atmosféru socialistické zábavy. Plytké estrády, tvořené pro všechny a zároveň nikoho. Člověk, který se v tom musí, i přes svůj částečný odpor a protože je to jeho práce, pachtit. Aneb samý Pytlík, žádný Freda... ()
Méně známý zároveň však hodně odvážný tvůrčí snímek vynikajícího reřiséra Krejčíka z časů reálného socialismu, výborně fungující i jako satira nebo nemilosrdná parodie o pokleslé socialistické zábavě v tomto případě o poměrech v jedné estrádní agentuře..Julius Satinský byl ve své tragikomické roli s výraznou příměsí neobratnosti a smolařství velmi dobrý..Ve filmu navíc zazněla hudba v té době už nepovolované a zakazované skupiny Pražský výběr. Filmu se ale nakonec dostalo jen omezené distribuce, jeho televizní vysílání bylo v roce 1985 pozastaveno a snímek se znovu objevuje na našich obrazovkách až někdy v říjnu roku 1990. ()
Vynikající satira na poměry, které panovaly v době komunismu v prostředí umění a kultury vůbec. Stačí se znelíbit a vaše sekretářka, kterou jste jako ředitel musel zkousnout v podobě tlačenky vám rázem dělá šéfovou a vy musíte lítat jako blázen a prodávat humor, který stojí za starou belu. Jako trezorový mohl být film v kinech uveden až po roce 1989. Slabší 4*. ()
Zaujímavé je, že koncepcia príbehu je postavená na tom, že ak niekto (aj keď pod nátlakom zhora) akceptuje hlúpu estrádnu zábavu ako vzorový model osvety, ostáva ako tak čistým, pokiaľ nezoberie hmotný úplatok. O tom sú všetky tie smiešne scény, kedy priamo do bytu sú dodávané pivá a neviemčoešte, ktorý "statočný" kulturträger v úvode neznáša a pchá všetky jemu podsúvané peniaze a veci do vrecák späť úplatkárom. Neskôr do bahna korupcie zabŕdne, navyše doma mučený veliteľkou koncentračného tábora. Július Satinský svoje pracovné i domáce peklo stvárnil bravúrne. Povisnuté volie oči a mrožie fúziská k takejto rezignovanej postave viac než svedčia. Naviac ak v minulosti si zrejme predstavoval inú realitu umeleckého kultúrneho rozvoja v socialistickom Československu. Estráda, ktorá prekladá všetky epizódy vo filme, prekoná veľa z najhorších očakávaní. Ale zrejme ako u koho - o čom svedčia nadšene rozžiarené očká a úsmev na tvári Jožinovej (to jest Satinského) dcéry, dychtivo hltajúcej ďalšiu porciu výkalov zábavnej, transvestitne pôsobiacej show. Poznámka: Vrátim sa k úvodnej vete komentára. Presvedčenie jedného z mojich obľúbených románových detektívov je presne opačné ako u Satinského tuná: "Hotovosť zobral v čase výkonu služby ako policajt vždy. Ak niekto ponúka, bolo preňho plytvaním energie presviedčať takúto osobu o opaku. Pokiaľ však išlo o vraždu, či iné fyzické ublíženie, nebránilo mu podobné "korupčné" jednanie konať vždy v prospech dolapenia skutočného páchateľa. V prvom rade tomuto detektívovi išlo o akési prirodzenoprávne posúdenie správnosti toho, čo sa môže a čo je už za hranicou. Naproti tomu vo filme pôsobí strnulé trvanie na odmietnutí drobnej hmotnej pozornosti ako smiešne v porovnaní so zmierením sa hlavnej postavy s aktívnym osobným kultúrnym vymývaním mozgov: s doslova aktávnym šírením umeleckej sračky. Druhá poznámka: Užívateľ mchnk správne poznamenáva, že dnes sa obchod s kultúrnym brakom presunul do televízie (a na webové stránky, kde okrem masívne šíreného hovnového humoru, na ktorom sa zabávajú milióny aktívnych vysokoškolsky vzdelaných "chytrých" užívateľov je šírený obsah s minimálnou či slabulinkou hodnovernosťou - dodávam ja) a výrazným spôsobom ovplyvnil aj jej verejnoprávnu podobu. Dnes sú na podobných pozíciach nákupcovia audiovizuálnych diel programových oddelení jednotlivých televízií, teda istých úradov propagandy. ()
Už vím,odkud mají Američani formát soutěže Amerika má talent. Ukradli ho od Krejčíka. ()
...korupcia, protekcionizmus, podplacanie, klientelizmus...rozne slova, rovnaky vyznam...studia doby a hlavne sposobu myslenia, ktory sa zial, stale nedari dostat z nasich hlav... Priemerne natocnena, (tragi)komedia s nadpriemernym posolstvom... ()
Co se týče formy, není to v kontextu Krejčíkovy tvorby žádný masterpiece (a asi to v jeho situaci líp zvládnout ani nešlo), ale v kontextu českých filmů z období normalizace je to veledílo.. a vlastně i v kontextu filmů porevolučních. ()
Tento poslední Krejčíkův film pro kina je z roku 1984 a je neuvěřitelné, jak je pořád aktuální. Změnily se sice některé společenské reálie (agentura v normalizačním ČSSR), a z filmu jsou nepřehlédnutelně cítit 80. léta minulého století, přesto ústřední motivy rezonují i dnes - korupce, klientelismus, vydírání. Ty stupidní estrády jsou vlastně jen vedlejším motivem, jsou jen prostředkem k odhalení zrůdnosti jednání bezskrupulozních lidí typu Kandrta (Vyskočil), Pospíšila (Zedníček) či Binka (Řehák). Ve filmu je několikrát zmíněno, že lidem-divákům se ty blbosti vlastně vůbec nelíbí, že na to nechtějí chodit a odcházejí ze sálů. To je optimistický pohled, že s lidma to nemusí být zase až tak špatné; pouze jsou - a jsme opět u těch hlavních motivů - těmito estrádami sami korumpováni (u těch prostších, aby zapomněli, v jakém marasmu žijí) a vydíráni (u těch vnímavějších, aby kupovali to co je, protože nic lepšího nedostanou, protože by to nevydělávalo dost peněz). No není to jako dnes? Rozdíl je snad jen v tom, že kapitalističtí estrádní "kulturtrégři" se navíc naučili používat stupidní pokrytecký argument "divák si to žádá"... Proto z názvu filmu je nejdůležitější to slovo "prodavač". Pokud bychom chtěli film, kde hlavním motivem bude ten estrádní "humor", pak vzpomeňme na Felliniho Ginger a Fred. ()
Skvěle Satinský v tom nejlepším..! ()
Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha). Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýt Úsměvů českého filmu a pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! A František Řehák opět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * * ()
Jiří Krejčík ve svém posledním barrandovském celovečeráku na soudruhy vyplázl jazyk a dal jim to totálně sežrat. Prej kultura a lidi to chtěj. Satinský, Divíšková, Vyskočil a Zedníček jsou absolutně skvostní. Posledních dvacet minut je špička a důkaz, že vykašlat se na normalizační kompromisy mělo smysl, i když jste dobře věděli, že si na vás ti nekompetentní idioti zchladí žáhu. Genialita. ()
Šou-business je dřina. A prodávat primitivní šou-business je ještě větší dřina. I když dnes to mají prodavači pokleslé a primitivní zábavy jednoduší. Mají k dispozici novou modlu v podobě televize a pouštěj to všem přímo do bytů...hlavy. Július Satinský a jeho zoufalý pohled naprosto vystihují tento film, plný korupčních praktik, které přetrvaly dodnes. Výborná hudba od Kocába, částečně experimentálně vizuální režie a komediálně dramatický nádech. ()
Tenhle film mně svým stylem nesednul. Problém nebyl v hercích, ti hráli dobře, ale téma bylo naprosto odtažitě zpracováno. Dost jsem se divil, že to má na svědomí Krejčík. Je to na něj dost slabé. 40% ()
Nahlédnutí příprav 'humoru na zakázku' se snaží vystinout atmosféru socialistické zábavy, dalo by se ale přenést i na mnohé dnešní estrády. Od začátku budete trpět - šílenou hudbou, neschopnými zpěváky, trapnými tanečními čísly, nakrucujícími se zpěvačkami a slizkými pány v oblecích. Všude samá korupce, boj o lepší pozice a absurdní chování okolí. Zároveň vám ale bude jasné PROČ trpíte, že právě tohle je účel toho filmu, aby nějak zapůsobil, abychom si uvědomili, že právě tohle sleduje většina národa po práci s přihlouplým úsměvem na rtech. ()
Nemám z tohto filmu najlepší pocit. Pripadá mi nevyrovnaný a status takmer zakázaného filmu mu na kvalite nepridáva. Režiséra Krejčíka si vážim, ale týmto filmom sa nevyznamenal. Na druhej strane je pravdou, že satirický osteň filmu bol zameraný na javy, ktoré sa vo väčšej miere v kultúre prejavili až neskôr. Neľutujem, že som si film nepozorne pozrel a postupne si zvykám, že televízny prijímač je prístroj, s pomocou ktorého sa ku kvalitným filmom nedostanem. ()
Film se tváří, zejména ze začátku, jako české béčko, ale jen do té doby, než člověk překoná odpor a zakouká se do něj. Je v něm spousta skrytých metafor a absurdit doby a divím se, že Jiřímu Krejčíkovi, už tak v klatbě režimu, něco takového prošlo. Střih je famózní a podíváme-li se na výčet Miroslava Hájka, pochopíme proč. Pokleslost kultury tehdejších estrádních agentur je servírována přece jenom s trochou nadsázky, kdežto pokleslost megaestrád na Nově je nám servírována o dvacet let později zcela bez nadsázky! ()
Jak je vidět v posledním Krejčíkově celovečerním filmu, problém "komerčního zboží" v divadlu, filmu a televizi propukl ve velkém již dávno před vznikem komerčních televizí. Krejčík ve filmu zachytil v autentických reáliích své doby takový obchod s laciným humorem již za socialismu, kdy titulní hrdina se začne ocitávat v hraničních situacích kolem obchodu s humorem. Neostává jenom u klasického vyprávění děje, míchá v tíživých momentech i poměrně hrůzostrašné snové flashbacky (připomínající od Krejčíka o tři roky starší Povídku malostranskou). Ale přes to všechno jaksi v té poměrně dlouhé stopáži film místy hodně ztrácel na šťávě. Estrádní čísla "Humoru na cestách" na čele s moderujícím i zpívajícím Kundrtem /Ivan Vyskočil-starší/ působí přesně tak, jak dle obsahu filmu mají – příšerně. Bohužel jich bylo v celém filmu tolik, že pravděpodobně právě ony srazily i celkový dojem z filmu, na který se ale rozhodně stálo za to podívat. Naopak prvních 20 minut (jako příprava na vhození do kulturního a morálního "temna" v 80. letech) v podobě konkursu nejrůznějších talentů a s porotcem Leošem Suchařípou byl docela super nářez! Miloš Forman natočil v Konkursu (1963) filmovou předzvěst o soutěži ve stylu Superstar, Jiří Krejíček zde načrtl přehlídku ucházejících se "talentů" ve stylu budoucího Česko Slovensko má talent (probíhající s odlišným názvem v různých krajinách světa). Možná škoda, že tuhle část námětu nevyužil na celý film. Z konkrétních estrádních čísel více zaujala snad jen "Kamélie" Dana Vlková jako šansoniérka Madelaine. 65% ()
Smutně surové. Divíšková jako ultra čarodejnice, i když musím přiznat, že si za to Jožin mohl sám. Hodně jsme se u sledování napřemýšlel, protože jsem v televizi propásl začátek a viděl to až od okamžiku, kdy Petránek byl šikanován. Takže mi vrtalo hlavou, když jsem si film pustil od začátku, jak se mohl z výsostné pozice takhle propadnout. Film krásně reflektuje situace, které velmi dobře znají všichni pracovníci MKS a podobných organizací vytvářející socialistickou kulturu. Satinský skvělý a Ivetta Kornová moc pěkná. ()
Krejčíkova tragikomická satira na námět Romana Ráže je na 80. léta brilantně natočená a sestříhaná.Vedle titulního Julia Satinského je excelentní dr. Ivan Vyskočil a jeho squdra (dívka hrající Satínského sekretářku je přímo k sežrání). Bohužel manýry a zvyky, které tvrdě satiricky (ne lehce humorně) Krejčík ukazuje, nevymizely a bují stále (nejen v zábavním průmyslu). Podstatná je podle mě ovšem linie antiženská - Satínského drtí a zklamou všechny ženské postavy (nejen jeho příšerná manželka představovaná Ninou Divíškovou), v tom se mi jeví jako polemický k dílům Věry Chytilové, jejíž styl může Prodavač humoru připomínat. ()
Konečně Julius ve své velké formě a v hlavní roli. Jinak, to byl nářez! // 36. LFŠ UH ()