Svatba jako řemen

Ačkoliv se tento film odehrává v Poděbradech, které mám rád (snad se nezmění teď po vlivem pražského developreského vlivu), přesto mne tento film moc nezaujal, humor mi přijde zbytečně prvoplánový (na rok 1967 ani moc odvážný v karikování policistů) a příběh nezajímavý, neb by vyšel maximálně tak na bakalářskou povídku na dvacet minut. Vlastně mi přijde, že herci ani nemají moc co hrát. (26.12.2023)

Tak mně ústřední téma tohoto filmu (znásilnění) moc...nesedlo. Zkrátka mi nepřijde vhodné, ať už se příběh nakonec vyvine jakkoliv. To ale neznamená, že se mi film nelíbil. Jsou v něm úžasné dialogy, skvělé postavy, vynikající herecké výkony (Pucholt a Vostrčil - dejte ho už konečně do databáze! Zaslouží si to:-) ). Ale na pět to není, protože ať je scénář jakkoliv vybroušený a skvělý, zápletka se znásilněním do komedií nepatří. Teda aspoň já to tak vnímám... (23.11.2005)

Nádherný český klenot z let šedesátých. Svižné, zábavné, každá postavička má své kouzlo. Hláškami doslova prošpikovaný film. Nejlepší role Vladimíra Pucholta, tradičně skvělá Janžurová a dokonalá Zázvorková. A Jan Schánilec byl kus! "Ty prodavačky!", "Jedna znásilněná a dvacet lidí nešťastnejch, to je spravedlnost?!" (23.07.2015)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

Koketa Iva Janžurová je naprosto vynikající, příslušník Vladimír Pucholt rovněž nemá chybu (úžasně tragikomicko - parodistická figurka) a staršina Jan Vostrčil je kapitola sama pro sebe. Jedinou rezervou této skvělé komedie od Českého Billyho Wildera Jiřího Krejčíka je fakt, že bláznivý kolotoč humoru se rozjede až příjezdem na svatbu (tj. zhruba po hodině). 75%. (29.09.2008)