Svatba jako řemen

Tak mně ústřední téma tohoto filmu (znásilnění) moc...nesedlo. Zkrátka mi nepřijde vhodné, ať už se příběh nakonec vyvine jakkoliv. To ale neznamená, že se mi film nelíbil. Jsou v něm úžasné dialogy, skvělé postavy, vynikající herecké výkony (Pucholt a Vostrčil - dejte ho už konečně do databáze! Zaslouží si to:-) ). Ale na pět to není, protože ať je scénář jakkoliv vybroušený a skvělý, zápletka se znásilněním do komedií nepatří. Teda aspoň já to tak vnímám... (23.11.2005)

Co věta, to perla. Naprosto jedinečný a snad nejdůmyslnější český scénář. Kromě toho se mi moc líbily dvojzáběry, kdy třeba ženich Hrzán na popředí sepisuje dopis Bláže a na pozadí orgán Pucholt rychlopsaním zavařuje služební stroj. Skvělé jsou i pasáže, kdy se dialogy vytratí do hudby a hercům zůstává jen gestikulace. Svatba už je trochu nastavovaná kaše. (04.04.2014)

Absolutní herecká elita a vynikající komedie šedesátých let. Tenhle film můžu vidět stále dokola a vždycky se nehorázně nasměju! Pravej poklad! Jiří Krejčík byl nehorázná osobnost!! "Co to máte na ruce, jak se vám to stalo?" "To jsem se škrábl o angrešt na zahradě. Já jsem tam chytal ježka." "Poslyšte, vy máte ale originální opici." :D :D (20.01.2012)

Představa komunistického čtyřicetiletí jako monolitu hrůzy a zločinu při konfrontaci se skutečností selhává až příliš často. SVATBA, dílo "pražského předjaří", je typickým projevem tehdejšího současného filmu. Zdánlivě banální příběh intimní situace, která se pohybuje i nepohybuje na pomezí znásilnění a zhrzeného a oklamaného citu, rozehrává celou škálu lidských povah a jedinečných kreací. Mladá generace, která se tu představuje, je poměrně záhy rozváta do celého světa. Ale ve filmu zblízka vidíme dožívající obávanou aroganci padesátých let, z níž zbývá zteřelá a ne příliš vážně braná frazeologie, počínající konzumismus na pozadí zastaralých aut a oprýskaných domovních omítek i nástup společnosti, která je odhodlána tento stav zvrátit. Zvlášť výmluvný je v této souvislosti tradičně prostořeký Landovského komentář z bonusů, z něhož se dozvíme, jak se Pucholt, skvěle ztělesňující socialistickou karikaturu kadeta Bieglera, o přestávkách mezi natáčením bavil tím, že zastavoval řidiče a po příslušném pokárání jejich servilnost odměňoval jimi dychtivě konzumovanými lízátky pořizovanými VP "obětavě" za jeho vlastní peníze. Lze-li režim tohoto typu pojednávat tak uvolněně a současně přesvědčivě, je za to třeba poděkovat dvěma nadčasovým mistrům našeho hraného filmu: scénáristovi Zdeňku Mahlerovi, který v té době prožíval zřejmě vrchol své tvorby, a pábitelsky sveřepému režisérskému dělníkovi českého stříbrného plátna Jiřímu Krejčíkovi. Je otázkou, nakolik některé detaily "kosmetiky doby", tj. šedesátých let, mohou být plně srozumitelné i dnes. Je to nicméně otázka, vyvolaná skvělým dílem mimořádné doby. SVATBY zdálky času tak zlatých let šedesátých. (25.04.2008)

Úžasný plod uvolňující se atmosféry konce šedesátých let, satira, která demaskuje doširoka rozevřené nůžky mezi oficiální tváří a skutečnou podobou života v Československu... Ještě se sice nemohlo říci vše přímo, proto Jiří Krejčík zvolil cestu iniciování historie jednoho znásilnění (ženy to skutečně v mužském světě neměly a nemají lehké...), příslušníci vyšetřují, tak jak vyšetřují (vpravdě typizovaná dvojice příslušníků SNB - ,,Formanovský naturščik" Jan Vostrčil a především okouzlující naiva Vladimír Pucholt), k smíchu je frázovitost jazyka, typologie figurek, absurdita příběhu... Podstata filmu je však zcela opačná - hrozivá je všemocnost policie, servilnost nevinného obyvatelstva, moc aparátčíků i podstata samého systému... Komedie, při jejímž sledování často hořkne úsměšek na tváři... ,,Vidíte, kam to vede? To je ta vaše liberálnost..." ... ,,Náčelníku, proč nás lidi nemaj rádi?" (18.11.2006)