Svědomí

Jsem nečekal, že se to povede až tak. Fakt je to skvělý film, který je správně psychologický, má uvěřitelné postavy, vyvíjí se pomalu, ale zato poutavě a hlavně má dokonale napsaný scénář. Velká vina (muž srazí autem dítě a ujede z místa činu - což je mimochodem jedna z nejsilnějších scén v historii československé kinematografie, alespoň z toho co jsem viděl) je neustále v jakémsi "porovnání" (nenapadá mě vhodné slovo) s tou malou (kluk ve škole rozbije sochu), oba dva se bojí přiznat, každý z jiného důvodu a pro oba je to čím dál tím víc neúnosné. Obzvlášť pro toho kluka, když se dozví o vině svého otce. Jinak je ten scénář ale skvěle promyšlený Je to i skvěle zahrané a skvěle natočené, takže o to víc se mi ten film líbil. Je to silné - a stejně mám pocit, že to mohlo být ve finále silnější. A i ta sekretářka do toho mohla být lépe zapojená. Ale těch slabých 5* tomu dám, hlavně kvůli té promyšlenosti příběhu. Sice je jasné, odkud kam to půjde, ale u tohohle tématu jde hlavně o to zaujmout tím jeho průběhem - a to se povedlo. Slabých 5* (25.12.2020)

Veľmi dobre spracovaný psychologický motív, navyše dodnes až mrazivo aktuálny. To, akým smerom sa bude jeho spracovanie uberať, je síce zrejmé už od navzájom nesúvisiacich incidentov, ktorých priamymi účastníkmi sú otec a syn, no tento fakt nijako zásadne neuberá na ťaživosti celej atmosféry príbehu, rovnako ako ani na sile jeho samotného posolstva. (90%) (12.08.2018)

Skvost o zvláštním nadčasovém nepříjemném vnitřním šimrání při pocitu provinění. Jo, kdyby Hitchcock tvořil jeho nejlepší psychologické kriminálky bez té US přehrávanosti a teatrálnosti, mohl by leckdo říci, že zde Jiří Krejčík udělal výcuc toho nejlepšího z díla US mistra. Naštěstí to tak není, naopak zde nenaleznete slabé místo, film slupnete jak černobílou, však mrazivě chutnou, malinu a na konci se sami nad sebou zamyslíte, ať již bylo svědomí před filmem čisté, či nikoliv. (25.06.2006)

Výborný psychologický film o několikanásobném selhání jinak zřejmě celkem poctivého člověka a o té mršce, co se jí říká svědomí, co hlodá, hlodá až uhlodá. Jiří Krejčík měl čich na herce. Typově nemohl asi nikoho lepšího než Miloše Nedbala či Irenu Kačírkovou obsadit. Všimněte si v malé roli i oscarového Ivana Jandla. (27.05.2011)

První půlhodinka se zabývala především pracovními záležitostmi pana Karla Doležala. To mě tolik nebavilo a ani jsem to moc nechápal. Pak se ale stane tragédie. Karel Doležal přijede při pojídání dortu v autě se svou milenkou, malého chlapce. A začne pořádné psychologické drama skutečně o SVĚDOMÍ. Jak se vyrovnat s takovým činem? Zvlášť když váš syn ve vás vidí naprostý vzor? Jenomže ten rozbije ve škole sochu, taky se k tomu nepřizná a taky ho tlačí SVĚDOMÍ. Toto slovo pro mě nebyl jenom název filmu ale taky celá jeho symbolika. A už ta konfrontace synova školního průšvihu a otcova činu který připravil o život mladého chlapce, byla vlastně taky zajímavá sama o sobě. Postupně film začíná mít takřka až hororové grády a začne být pořádně napínavý.  Poctivá atmosféra mi se Svědomím vstoupila v pátek večer po škole a kroužku do pokoje. Až se i moje Pokáčovo ponožky někdy bály (:D.)Taky mě bavilo jakou velkou roli nakonec v příběhu hrály některé detaily (kdyby manželka nezabalila Karlovi ke svačině dort, nic by se nestalo. Kdyby nedostal od své malé dcerky panenku kterou si pověsil na auto, nebylo by auto jak poznat a Karel by mohl být ve větším klidu..) (04.11.2019)