Recenze (1)
Dlouho jsem tenhle Benningův (dvoj)film (jako jeden z posledních) sháněl a když už jsem na něj naprostou náhodou narazil, byl jsem samozřejmě nadšený, ale zároveň mě mrzelo, že je to jakýsi sestřih a všechny záběry v něm jsou zkrácené (ale aspoň jsou všechny). Doufám, že se jednou k dostanu plné verzi (ať už obou nebo jen jednoho), ale co už, aspoň jsem to nějak viděl - a obojí naráz v jednom obraze, stejně jako u hodinové verze One Way Boogie Woogie/27 Years Later, tudíž je zde krásně vidět srovnání odlišností jarní a podzimní krajiny. A jestli tohle bude na čas můj poslední Benningův film, rozhodně stál čekáním i zpracováním za to. Je to jeho tradiční poetická relaxace, meditativní experimentální "dokument", který je naprosto prostý a přitom maximálně procítěný. Už úvodní záběr na obří strom má něco do sebe a hned je na něm znát, jak příroda na jaře a na podzim vypadá úplně odlišně, jak kdyby každé bylo jiný svět, ale přitom se jedná o stejné záběry ze stejných míst. A funguje to tak i dál, v jiném záběru například výrazně dominuje "les" větví, který může připomínat abstraktní malbu - a přitom je to jiná krajina - a v dalších záběrech se pak na jaře objevuje potok a rybník, zatímco na podzim se řeka ztrácí v barvách krajiny a rybník je vypuštěný. A autentická zvuková stopa atmosféru místa ještě víc vykresluje a opět mi připomněla, proč mám filmy Jamese Benninga tak rád. Dají se lehce odsoudit, jako že je může natočit každý a specificky takové i prožít každý, ale sám jsem se přesvědčil, že pro takový typ filmů je potřeba mít speciální cit a ze všech dalších režisérů s podobným stylem ho nikdo nemá tak hluboký jako právě Benning. Podzimní část mě uchvacovala o trochu míň, než jarní, ale jelikož jsem oba filmy viděl naráz, budu je hodnotit stejně. 5* ()