• Karlos80
    ****

    Stále půvabný a stále svěží film, který neztratil nic ze svého kouzla ani téměř po šedesáti letech. Navíc ze staré Prahy a navíc natočený podle Povídek malostranských od Jana Nerudy. Které mám opravdu hodně rád. Se všemi tehdy velmi populárními herci. Nikdo ale nějak vyjímečně nevybočoval, všichni zahráli takový svůj běžný standart. Prostě žádný precizní výkon. Jiřího Krejčíka si ale dodnes cením a považuji ho za jednoho z nejlepších českých poválečných režisérů. Nemůžu tedy jinak než za 4*.(9.12.2006)

  • tahit
    *****

    Jeden z početné řady filmů, který mám moc rád. O lidech a lidičkách z Malé Strany, kde o rozmanitost obyvatel malostranského domu není nouze. Pestrý svět z nefalšovaného obrazu lidských slabostí a zákonů českého člověka, i když se tu prolne i němčina. Nemluvě o zobrazených malostranských zákoutích, které jsou nádherně naservírovanou pastvou pro oči. Herecké obsazení je zde vynikající. Tady se musím trochu rozepsat o několika věcech. Protože světlo světa jsem spatřil v Praze v hlavním městě Československa a Malá Strana byla moje dětství, vždy jí budu mít rád a srdcem budu stále tady a nikdy na ní nezanevřu. Od té doby, co se zajímám o film, jsem neviděl poetičtější film o Malé Straně natočený u nás. Protože umět tak jímavě vyhmátnout filmovými prostředky básníkovo literární dílo Jana Nerudy je veliký kumšt. Pane režisére Krejčíku, tleskám Vám.(23.12.2010)

  • pytlik...
    ****

    Zajímavosti: Název získal dům U Dvou slunců podle stejnojmenného domovního znamení, tedy dvou slunců v kartuši. Původním záměrem jeho vlastníka však bylo mít ve znamení pouze jedno slunce, jenomže dům s takovým označením už se na Malé Straně nacházel. Ve dvacátých letech dvacátého století se domu přezdívalo "U dvou sumců", protože zde bydleli bratři - dvojčata, vyznačující se dlouhým knírem. Jeden z nich vedl hostinec a druhý v něm pracoval jako číšník a na konci týdne se vždy prohodili. Tento námět pak použil Poláček ve svém románu Hostinec u Kamenného stolu._______František Kreuzmann coby pan domácí se ve filmu vyznačuje velkou láskou k ochočenému ptáčkovi. Jednalo se však nikoli o špačka, ale o kosa. Proč nazýval Kreuzmann kosa špačkem, o tom se dosud vedou mezi filmovými odborníky vášnivé debaty. Možnosti jsou v podstatě tři: 1. panu domácímu se tohle křestní jméno zkrátka líbilo 2. pletl si špačka s kosem 3. jeho nadřízený v práci se jmenoval Kos, takže by si s ním v rámci služební subordinace nemohl dovolit cicmat a koupat ho v misce s vodou. A on to tolik chtěl.(30.10.2013)

  • NinadeL
    **

    Týden v tichém domě je v Krejčíkově podání naprosto a absolutně zlý film. Tolik negace aby člověk pohledal. Dokonce i ty pozitivní motivy vyznívají tak nějak bezútěšně. A z mnoha epizod je mi vysloveně mrazivo. Konečně celá ta story kolem Svozilové a Waleské je tak marná jako žádná jiná, ten nijaký Höger to celé skutečně nezachraňuje a Kurandové figurky byly přeexponované za každých okolností. Reprízy skutečně nevyhledávám. Ale pokud si uvědomím, že Krejčík do toho šel rovnýma nohama jako do svého debutu, odvaha se cení.(22.9.2015)

  • Vesecký
    ****

    Čtyři hvězdičky jsou určitě minimum, které tento velmi poetický a milý film může dostat. Zpracování nejrozsáhlejší z Povídek malostranských Jana Nerudy asi nebylo jednoduchou záležitostí. Vylíčit obyčejný týden v obyčejném malostranském domě se spoustou nájemníků není jednoduché, ale Krejčíkovi se to povedlo výborně. Jednu z mála hlavních rolí dostal zde Jaromír Spal, který se brzy převtělil do herců drobných filmových postav a nikdy se z něho hvězda nestala. Výbornou partii tu sehrál František Kreuzmann, kdežto Jarmila Kurandová jako obvykle trošku přehrávala. Role sedla i Světlé Svozilové a kupodivu mi tentokrát nevadila ani Blanka Waleská. Úmrtí chudé podnájemnice, zrození mladého básníka - satirika, který je kvůli svým karikaturám připraven o místo, svět drobných úředníčků a hokynářství... To bylo malostranské prostředí poloviny 19. století, jak ho znal mně tak milý básník Jan Neruda. Za vrchol filmu považuji scénu, kdy je hokynářka a její sousedka pozvány, aby nastoupili na pohřeb do kočáru a hokynářka je odmrštěna slovy "Já jsem měšťka". Nepřipomíná Vám to, že se historie opakuje? Jen se dnes říká "Já jsem úspěšný..."(5.7.2017)

  • - Snímek z roku 1947 byl celovečerním debutem pro režiséra Jiřího Krejčíka. (M.B)

  • - Variace na Nerudovy verše napsal Jaroslav Seifert. Zdroj: Český hraný film 1945-1960, NFA 2001. (NFA.cz)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace