Přátelé Bermudského trojúhelníku

Tolik slavných jmen a výsledkem je taková zpotvořenina... 1) V povídce Tramvaj do Poděbrad sledujeme zajímavé dobové reálie. Jinak je ovšem poněkud přiblblá. Flaša je vydojená. Hrají mj. 34letá Gábina Oswaldová (rozeřvaná cestující) a 22letý Martin Dejdar (bankovní lupič). Scénář: 44letý F. R. Čech, režie: 34letý Václav Křístek. 2) Lehká společenská kritika v povídce Express do Bratislavy je roztomilá, ale neústrojná, bez vztahu k ději. 33letý Ján Zachar v úzkých džínách (pan Karel Jindříšek, šéf týmu). Vyloženě hloupý scénář 40letého Petra Novotného. Režie: 34letý Jan Prokop. 3) Zcela nezajímavá pseudomoralita Linka do Prahy řeší pseudoproblémy. Jako když se někdo s IQ 90 rozhodne natočit výsostně intelektuální film. Hrají 25letý Ondřej Vetchý, 34letá Dáša Veškrnová. Scénář: 36letý Jiří Just, režie: 33letý Petr Šícha. (29.05.2018)

Velice kuriózní filmová záležitost ve všech směrech.. od samotného námětu přes obsah až po velice různorodé herecké (na rovinu: zčásti i nehercké) obsazení, rozhodně dle mého názoru jedno podívání stojí za to. Především ponechme stranou na první pohled šílený nápad o výskytu Bermudského trojuhelníku v ČSSR, resp. téma záhadného přesouvání dopravních prostředků v čase a prostoru. Dostaneme film s téměř psychologickou studií o konání lidí v hraničních, neočekávaných a neuvěřitelných situacích. Nejlépe to zachycuje Tramvaj do Poděbrad s pěknou atmosférou v povídce o nočním bloudění jedné tramvaje. Desítky různých lidí, různé povahy i cíle a jedna neobyčejná příhoda v tramvaji, která je na pár minut spojí v jeden příběh. Chaos, strach, vystupující sila manipulace, kdesi na vedlejší straně i nějaká ta láska a nemizící smysl pro humor. Ne náhodou mi tahle povídka připoměla Chytilové Kalamitu. Dobrý a uvěřitelný pohled na problematiku včetně krásné lidové postavy Lubomíra Kostelky. ... Na zcela odlišnou problematiku je zaměřená druhá povídka Expres do Bratislavy a sice určité varování před nekončícím lakomstvím a touze po bohatství při objevení nebo zmocnění se jistého vynálezu. Nápad v čs. sci-fi spektátlech již tolikrát využívaný, ale zdejší zpracování z běžného reálního života přivedlo k zamyšlení. ... Poslední Linka do Prahy už se bohužel silně pohybuje na hranici úletu. Dost dlouhou pasáží během cestování letadlem to sice trochu evokuje i úroveň první povídky, ale povídka sama o sobě víc než cokoliv z reálného života připomíná různé Pany Tauy a Létající Čestmíry, navíc v hlavní roli zde figuruje nesympatická dvojka M.Brodský - Reifová, ale budiž. Pobavil zde zejména Leoš Suchařípa a k zamyšlení mě přivedl fanatický fotograf, který fotil všechno kolem sebe, ale jakmile se před ním na pár vteřin zjevil záhadný muž jakoby z jiného světa, moment překvapení zapůsobil tak, že se fotoaparátu neodvážil dotknout ani jedním prstem :o) Psychologie je opravdu zajímavá a nelehká věda. (70%) (21.01.2018)

20% - Možná že se z toho námětu dala uvařit třeskutá crazy komedie na "český způsob". Vznikla ovšem téměř nekoukatelná a zapomenutelná nuda. Pár zajímavých momentů (spíš pokusů) tam bylo (např. v tramvaji zapomenutý pohřební věnec se stuhou "Nikdy nezapomeneme"), ale jinak pokusy o aktuální satiru dopadly špatně. Po letech si trochu vybavím pouze povídku "Tramvaj do Poděbrad", ostatní dvě ve mně nezanechaly žádnou stopu. (03.11.2019)

Tramvaj do Poděbrad: První povídka byla ta nejlepší. Sešlo se v ní docela slušné herecké obsazení a příběh měl určitou atmosféru. *** a půl Expres do Bratislavy: V téhle povídce bylo téma přenosu zpracováno nejpovedeněji, bohužel herec v hlavní úloze (špatně nadabovaný Michalem Pavlatou) za moc nestál. *** Linka do Prahy: Poslední povídka byla poměrně blbá. Po palubě letadla se projde Galileo Galilei a jeden mladý fotograf se to marně snaží dokázat. Zápletka sama o sobě nebyla moc zajímavá (připomínalo to trochu Pana Tau: Poplach v oblacích) a ze všech tří příběhů byl tenhle poslední asi nejvíc laděný do komedie (ne že by předešlé povídky nebyly odlehčené). Tím nejlepším na posledním příběhu byl Ondřej Vetchý a jeho postava ne zrovna dvakrát chytrého čutálisty ("Víš ty vůbec, kdo to byl Galileo Galilei? - "Vím. Hrál za Juventus. Fotbalista."). slabé ** #### Přátelé Bermudského trojúhelníku jsou zajímavým pokusem o povídkový sci-fi film v našich končinách, jenže mu škodí fakt, že jsou ty příběhy nedotažené (u toho posledního to ani tak nemrzí, ale ty první dva mohly dopadnout lépe). Potenciál tu byl, ale nedokázali ho patřičně využít. (07.02.2010)

Český pokus o tunajší Twilight Zone nedopadol vôbec zle. Trojica poviedok, kde sa cestuje v čase a priestore, ponúka mysterióznu atmosféru a divák sa teší, ako sa všetko vyrieši. Tu ale nastáva mierne sklamanie, v popredí je skôr moralizovanie než vysvetlenie, o čo v skutočnosti ide. Tak to síce bolo aj v TZ, ale ten bol predsa len lepšie spracovaný a ponúkal aj prekvapivé pointy. Ono sa to nakoniec mohlo volať Přátelé červích děr a asi by to bolo príhodnejšie. Každopádne tá cesta z Prahy do Bratislavy týmto spôsobom by pre mnohých cestovateľov znamenala výraznú zmenu k lepšiemu. (14.04.2023)