Režie:
Václav KřístekHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Václav Koubek, Ivana Chýlková, Ondřej Pavelka, Ján Sedal, Veronika Gajerová, Arnošt Goldflam, František Husák, Miloslav Štibich, Iva Hüttnerová (více)Obsahy(1)
Už na sklonku minulého režimu vznikly snímky, které se zamýšlely nad tím, v jakém světě žijeme, jak my sami žijeme, zda oněmi titulovými zvířaty ve městě nejsou ve skutečnosti lidé samotní. Srovnání zvířat zavřených v klecích zoologické zahrady a lidí spoutaných stísněným přebýváním ve městě dodnes neztratilo působivost. Milostné okouzlení, míjení i sbližování obou hrdinů, mladého ochránce přírody a paleontoložky, se odehrává na pozadí nenápadně postižených dobových reálií. Debutující tvůrci, scenárista Jaroslav Vanča a režisér Václav Křístek, se pokusili vyprávěný příběh ne zcela obratně ozvláštnit postavou tajemného muže, z něhož se vyklube pisatel právě vyprávěných událostí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Na přelomu změny režimu, krátce před přechodem ze socíku do kopytálismu, vzniklo několik filmů, které neprávem zapadly. Zvířata ve městě jsou jedním z nich. Příběh několika třicátníků v kulisách zoologické zahrady, jejich tužeb po návratu k přírodě v kontrastu s postupujícím společenským rozkladem, můžeme sledovat i dnes jako výbornou alegorii o tom, kdo je vlastně za mřížemi a kdo svobodný? Kde je ta hranice? Vedle bručouna, "medvěda" Koubka, zde zazářila Ivana Chýlková v jedné ze svých nejlepších filmových rolí... ()
Vnímání světa očima třicátníků na konci 80. let. Ale pozor, jedná se o postoj společenský přiklánějící se k přírodě a jejím obyvatelům. Kdo je více vězněm svého osudu? Zvířata v ZOO a nebo lidé vinou své neukotvenosti a nespolehlivosti? Ekologická moralizace o životě jako takovém. Každý ji má nějak nalinkovanou a je otázka je-li tomu tak dobře či nikoliv. Filozofie námětu se tak stává pro mnohé diváky spíše těžkopádným, neboť je přirozeně očekáváno se při filmu bavit. Svěží atmosféru má, avšak k lepšímu uchopení je potřeba u toho i krapet zapřemýšlet. Výborná Ivana Chýlková a Václav Koubek v hlavních rolích snímku neztrácející ani dnes na své působivosti. Jenomže si na něj už bohužel nikdo nějak nevzpomene, což je ponurý úděl většiny českých filmů. ()
"Tohle ale není moc realistický, tohleto!" "To je fakt pane doktore. Von nám ten realismu taky už napáchal pěknou paseku!" Krásný Jan Vodňanský jako aura příběhu. Velmi kvalitní počin který neprávem zapadl. "Jdete ven nebo dovnitř?" "Já už bych se venku bál!" ()
Film jsem znovu viděl nedávno a s dvacetiletým odstupem se mi líbil ještě víc než tehdy těsně před listopadovou revolucí, kdy měl premiéru. Celkově až depresivně působící nejen pohledy na zvířata kolem nás a hlavně v nás, ale zejména sociologicko - psychologická sonda do existenciálních pocitů třicátníků, kterým začíná život utíkat mezi prsty. Ze dvou hlavních protagonistů nakonec dopadá líp Inge - Žirafka, zpočátku afektovaná a neurotická vědecká pracovnice, paleontoložka, žijící jen svou profesí, která díky navázání krátkého vztahu s Karlem - Medvědem přehodnocuje hierarchii svých životních hodnot a cílů, zatímco on před realitou uniká k pití a sexu a ve finále končí ve svazku s dívkou, se kterou sice čeká dítě, ale nic k ní necítí. Zajímavé prvotině režiséra Václava Křístka dominuje výborná kamera a herecky Ivana Chýlková (podle mého gusta její nejlepší role). ()
Film až přespříliš zatížený dobou svého vzniku. Konec 80. let si v sobě nesl tuhle latentní únavu z dvou desítek let prožitých v normalizaci, kdy režim coby podstata problému nesměl být ve veřejných projevech explicitně kritizován, proto bylo nutno jít na to oklikou a kritizovat lidskou civilizaci (která ale opravdu byla v té době se soužitím s přírodou na huntě). Ekologie byla navíc jednou z častých forem duševního útěku a vnitřní emigrace, stejně jako třeba tramping či chalupaření. Václav Křístek tak ve svém filmu reflektoval hlubší problém ekologického myšlení a stylu života (který se tehdy prakticky realizoval třeba v hnutí Brontosaurus a objevoval se i v mnohých filmech, za všechny nejspíš oskaroví Ropáci Jana Svěráka) a jeho zasazením do prostor zoologické zahrady vytvořil zajímavě vyznívající metafory (kdo všechno vlastně žije v kleci) a paralely s životem lidí uvězněných ve městech (ale i občanů uvězněných za železnou oponou - latentní vymezení proti režimu). Celkem solidní dějová linka, okořeněná trochou existenciálních pocitů a hrstkou bezútěšnosti (jen Václav Koubek v něm hraje v podstatě sám sebe :-) ), co však dnes neobstojí, jsou podivné experimenty s postavou ,,autora příběhu", až příliš uměle totiž vyznívá ovlivnění v té době i u nás v ČSSR vydávaným a populárním Kurtem Vonnegutem, který v intencích postmoderně laděných próz nechával ,,autora příběhu" vstupovat do děje rovněž. Zvířata ve městě nejsou špatným filmem, možná že právě naopak, jen z dnešního pohledu je ten svět zalidněný tolika podivně unifikovanými vousatými muži cosi jako reportáž ze života dnešních amerických Amišů, tak anachronicky vypadá... ()
Galerie (3)
Photo © Filmové studio Barrandov / Alena Červená
Zajímavosti (1)
- Při schvalování filmu vadila hanbatá scéna Moniky Načevy a následoval příkaz vystřihnout. Režisér Křístek poslechl, ale pak si řekl, že nikdo neřekl, že ji nesmí vrátit zpátky, a tak to udělal a překvapivě to prošlo. Ale nejspíš pomohlo i to, že „král“ Československého filmu Purš odcházel do důchodu, a tak nad filmem již mávl rukou a povolil. (sator)
Reklama