Režie:
Miroslav Josef KrňanskýKamera:
Otto HellerHudba:
Josef DobešHrají:
Nataša Gollová, Rudolf Deyl st., Marta Májová, Otomar Korbelář, Ljuba Hermanová, Jindřich Plachta, Alena Pospíšilová, Ladislav Brom, R. A. Strejka (více)Obsahy(1)
Bankéř Hron se zamiluje do Evy Halerové a rozhodne se pomoci z finanční tísně jejímu otci, majiteli sklárny. Eva Hrona rovněž miluje. Provdá se však za něho až na nátlak rodičů, protože si je vědoma svého dávného provinění. Za svobodna se jí narodila dcera a Eva ji tajně navštěvuje a finančně podporuje rodinu, kde je dítě na vychování. Otec holčičky, hráč a alkoholik Robert Turek, finančně vydírá starého Halera. Rozhodne se narušit i Evino spokojené manželství, když prozradí Hronovi pravdu o nemanželském dítěti jeho ženy. Hron je zpočátku zprávou zaskočen, ale protože je jeho manželství bezdětné a on po dítěti touží, rozhodne se holčičku adoptovat... (ČSFD)
(více)Recenze (18)
Ano, pravdou je, že příběh je to prostý i předvídatelný, nicméně tenkrát se psal rok 1935, s přihlédnutím k tomuto faktu si nedovolím příliš kritizovat, zvukový film byl v plenkách, Nataša Gollová si zahrála svou první hlavní roli a mýma očima se neměla za co stydět, prostě byla na začátku kariéry a nějak začít musela.. Otomar Korbelář jako zachránce a milující manžel lehce uvěřitelný, ostatně jemu bych zbaštila cokoli.. No a mít v té době nemanželské dítě, to asi nebylo vůbec nic jednoduchého, ač se to dnešnímu divákovi nemusí pozdávat, pravidla se během let radikálně změnila.. ()
Natasa Gollova je pro me jedinecna komedialni herecka a tyto sentimentalni filmy jsou pro me jen tmavou skvrnou jeji kariery. ()
Strašně nudný a nevyvážený film, kterým se člověk raději vyhne, scénář na kterém se spolupodílel i Otakar Vávra ale zas tak špatný nebyl, nakonec to všechno to všechno bylo zfilmované podle známé povídky od Ignáta Herrmanna. Vůbec ale byla muka sledovat Natašu Gollovou, jako jedno velké tělo bez duše, místy zde vůbec nemluví anebo se jen tak dívá do prázdna. Sama Nataša film jak je známo ráda neměla a dokonce se za něj styděla, tehdejší kritika ho nemilosrdně strhala, nicméně byla de facto objevena režisérem Krňanským (když nepočítáme o tři roky mladší debut, bez patřičného prostoru, který navíc absolvovala jako komparsistka) a taková pocta se neodmítá.. Za pokus to stálo a nikdy nevíte jestli něco podobného ještě někdy přijde..Ještě že takových to podobných rolí nenatočila a zaplať pánbůh zato že se časem úplně přeorientovala, tedy tak jak ji máme rádi dodnes, tedy na temperamentní herečku s velkým komediálním talentem! Jedna z hvězd je za tu malou roztomilou holčičku Evičku (Alena Pospíšilová), která hrála dětské role, krom toho dle ještě ve třech dalších filmech, pak jako by se po ní slehla zem (ještě pak hrála ve dvou filmech v roce 48') její osudy však nejsou dále známy. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí.. ()
Nádherně zvrhlý film, který poněkud lépe zužitkoval aktualizaci Hermannovy předlohy, nežli pozdější Artur a Leontýna, například. Zde se jedná především o výtečný Otomarův profil, po kterém toužím vždy a stejně lačně jako pověstné žáby z kvarty; dále o lascivní Ljubu a cele pasivní Našku. Více netřeba; Naška pak sice odlétla kamsi do pseudohumorné polohy v období rozvitého Protektorátu, nicméně zůstati cele dekorativním a zejména neagresivním žabcem by jí bývalo sedělo lépe. ()
Dramatizace červené knihovny. ()
Scénář je blbounký až běda, naivní, prostoduchý, zkrátka poctivá červená knihovna. Režie odpovídá scénáři. Za neodpustitelné považuji, že Krňanský evidentně příliš nedůvěřoval Korbelářovi, a tak se jeho vnitřní svár po zprávě o existenci nemanželského dítěte rozhodl proměnit v divácké inferno sestávající z rychlého sledu takřka surrealistickým obrazů. Tam, kde by filmu a především Korbelářovi slušela mlčenlivá chvilka, burácí hudba, skřeky a tříští se zrcadlo. Ale nyní již k pozitivům. Rašilov hraje svůj sympatický standard milého trouby. A v hlavních rolích je nejlíbeznější pár první republiky. Naška Gollová je zde ještě teprve dívenka, bude pár let trvat, než rozkvete a stane se z ní žena s obrovským Ž. Korbelář je už však vyspělý muž a je na něj radost koukat. Těžko říci, zda byl jeho svatořečení hodný pan ředitel natolik přesvědčivý, protože Korbelář byl krásný chlap, nebo proto, že byl výborný herec. Gollová je v roli submisivní putičky naprosto odzbrojující. Věřím, že nejeden muž měl nezřízenou touhu ji vzít do náručí a chlácholit ji. Líto mi bylo kočky, kterou malá Evka tahala jako harmoniku. ()
Křišťálově průzračná červená knihovna z pera staropražského spisovatele a humoristy Ignáta Herrmanna. Krňanský navíc film realizoval bez invence, s přemírou standardních scénáristických klišé, vzbuzujících dnes již jen shovívavé pousmání nad tím srdcervoucím osudem nešťastné fabrikantské dcerušky. V hlavní roli na sebe poprvé výrazně upozornila třiadvacetiletá Nataša Gollová, tehdy nová členka Městských divadel pražských, která na sklonku svého života prohlásila: "Mezi mými filmy jsou i takové, za které se dodnes stydím hodně, třeba za takovou Bezdětnou a ještě několik dalších." ()
Prvorepublikový film z r. 1935, který jsem nedávno náhodou viděla v Tv na kanálu ČS film. Sama jsem se divila, že jsem to dokoukala, bylo to naivní až běda, ale pak jsem si uvědomila, že taková tehdy byla doba. Mít nemanželské dítě bylo horší než mít tuberkulózu nebo jinou obávanou nemoc. Herci tam hrali stylem, na který dnešní mladý divák nemůže zabrat a ačkoliv tam hraje tolik vychvalovaná Nataša Gollová, její výkon je amatérský. Je vidět, že přišla k filmu skrze tatínkovy peníze a hrát se naučila až s léty a praxi. ()
Příšerný film. Černobílé postavy (Ljuba Hermanová jako superzlá sekretářka, zato Korbelářovi už zbývalo jen nainstalovat svatozář), klišé, nelogičnost, nulové tempo, mimoňské prostřihy, ujetá psychedelická scéna se zrcadlem...a tak by se dalo pokračovat dál a dál. Poslední půlhodina filmu, kdy se hlavní postavy nesmyslně (a především zdlouhavě!) naháněly na trase Praha-domovutajenéhodítěte a zpět, už byla učiněným utrpením. ()
Tento film je asi především novém objevu tehdejšího filmového světa- Nataše Gollové. Zápletka není složitá, dá se odvyprávět za 30-40 minut. Zbytek je vyplněn dlouhými záběry Nataši, či scénkami plačící opuštěné dcerky. Pro obdivovatele Nataši je to ideální film, neboť asi nikdy nevypadala lépe. Ti, kteří Gollovou neobdivují, budou asi znudění, jelikož je film nejen ničím nepřekvapí, ale nesplní ani základní požadavky sledovatelnosti. Já jako fanoušek Gollové oslněn jejími půvaby dávám 70%. ()
Předem čitelný příběh. Nataše to tam moc sluší. Otomar je skvělý jako vždy. Tomu filmu ale něco chybí. Nebaví. ()
Nemel jezdit do cizinecke legie. ()
Drama se všim všudy:-) ()
V roku 1935 bolo asi už neskoro na manierizmy z čias nemého filmu, ale náznaky expresionizmu vždy potešia, nehovoriac o tom, ako som sa vyžívala v pohľadoch na vtedajšie šaty a make-up, takže príbeh, hoci slabší, sa dal zniesť. ()
Nenaplněné ambice režiséra o psychologický, umělecký film. Všichni herci strnulí v póze, místy se nedá dívat ani na jindy dobré herce, Zvlášť Korbelář je až směšný. ()
Tento film byl shlédnut abych mohla spatřit Natašu Gollovou v čistě zasmušilé roli a ta se povedla. Jinak bohužel film nic moc. Možná ještě stojí za vidění herecký výkon Ljuby Hermannové která se před Korbelářem nebála pustit si pusu na špacír. :-) ()
Zajímavý film, který je neprávem zatracován. Spojení N. Gollová, O. Korbelář ve velmi krásně funguje, třebaže N. Gollová se v pozdějším letech své kariéry zaměřila spíše na komedie. Motiv filmu je zajímavý: co by se stalo, kdyby manžel věděl, že mám dítě?, rozehrává důmyslný příběh. Kromě zmíněných hlavních protagonistů mi nejvíce v paměti utkvěl R. A. Strejka, vidět ho jinde než ve studentských komediích byla příjemná změna. ()
Tohle se opravdu nepovedlo. Velká škoda. Natašce Gollové tyto dramatické role vůbec nesedí. ()