Režie:
Miroslav Josef KrňanskýKamera:
Václav HanušHudba:
Jaroslav KřičkaHrají:
Marie Glázrová, Karel Höger, Vladimír Leraus, Zdeňka Baldová, Jiří Steimar, Marie Rosůlková, Jindřich Plachta, Vladimír Salač, Theodor Pištěk, Josef Gruss (více)Obsahy(1)
Gabriela Tuzarová svého muže Petra stále velice miluje, přestože on k ní ochladl. Petr je účetním v tiskárně. Tajně spekuluje na burze a udržuje vztah s majitelkou podniku Šeborovou. Prospekuloval Gabrielino věno i třicet tisíc korun, které si půjčil z podnikové pokladny. Do Prahy přijede slavný dirigent Štěpán Tuzar, Petrův bratr. Štěpán je Gabrielou okouzlen. V tiskárně se chystá revize pokladny. Petr, který bratrovi celý život závidí úspěchy, požádá Štěpána o peníze a on se pro svoji lásku ke Gabriele odhodlá Petrovi vypomoci. Petr se rozhodne rozvést a sňatkem s paní Šeborovou získat podíl na tiskárně. Oznámí Gabriele své rozhodnutí ve chvíli, kdy se mladá žena zřekla Štěpánovy lásky. Zoufalá Gabriela si připraví jed a napíše dopis na rozloučenou... (ČSFD)
(více)Recenze (13)
Filmová tvorba režiséra Krňanského stála vždy tak trochu na okraji divácké pozornosti, snad proto, že se Krňanský kdysi dobrovolně uzavřel do světa staropražských humoresek Ignáta Herrmanna. V období nacistické okupace mu byl návrat za kameru umožněn pouze třikrát, ovšem kýženého úspěchu již nedosáhl. Gabriela rozehrává klasický milostný trojúhelník, v němž proti sobě stojí manželská nevěra, odcizení, strach a láska. Nezajímavý film nezachránili ani sami herci – Glázrová předvádí jeden ze svých obvyklých výkonů, poznamenaných jevištní manýrou, o poznání lépe dopadla Högerova kreace muže, klopýtajícího ve vlastních lžích a přetvářkách, u Marie Rosůlkové překvapí spíše její mladistvý zjev, než cokoli jiného. Určitým vytržením ze stereotypu je alespoň drobná epizodní figurka starého učitele hudby v civilním podání Jindřicha Plachty, vytvářejícího i na malém prostoru další mimořádný lidský portrét. Jistým historickým artefaktem se mohou potom zdát pasáže z koncertní síně, v níž se divákům nabízí ojedinělé setkání s orchestrem České filharmonie. ()
Další z poměrně málo známých pamětnických filmů. Klasický námět manželského odcizení, nevěry a touhy po odpuštění. Velkou roli zde hraje hudba. Krátká stopáž zachraňuje příběh před nudou. Herecké výkony sice nebyly na Oskara, ale roli nevěrníka a defraudanta úspěšně zvládl Karel Höger, stejně jako jeho starostlivou a zanedbávanou ženu věrohodně ztělesnila Marie Glázrová. Z ostatních upoutal Jindřich Plachta a Marie Rosůlková. Zdeňka Baldová jako pomocnice v domácnosti mě dostala výrokem : „ Dva bratři to jsou, a jsou si podobní jako hrábě povříslu.“ Kdo dneska ví, co to bylo povříslo? Na štěstí to lze vygooglovat. ()
Samotný příběh je víc než nudný a bez jiskry, ovšem to je zde vedlejší. To, co se cení na tomto filmu je zaprvé vynikající herci (už tehdy perfektní začínající Karel Höger a půvabně živelná Marie Glázrová, které čím dál, tím víc přicházím na chuť). No a zadruhé je to pak duši hladící hudba, která narozdíl od ostatních filmů té doby nedrásá uši, ale je jako balzám a zvýrazňuje polohu dané scény, která se zrovna odehrává. ()
Mery Rosůlková potěšila, většinou jí znám už jako šedovlasou poťouchlou stařenku, tady působí ve svých 40ti letech velice mladistvě a elegantně. Mému srdci byla bližší než tragicky dramatická Marie Glazarová. Z mužských rolí potěšil Jindřich Plachta ve své úpřimně všední lidskosti a Vladimír Leraus jako galantní zchránce žen. ()
Mě Gabriela moc nepřesvědčila o nějakém dramatu. Přeci jen se Karel Höger rozhoduje k radikálnímu činu až pod vlivem okolností a Gábina se snaží svého manžela umluvit. Veškeré drama se tak koná až vlastně na konci, kdy Petr prozře, ovšem opět pod tlakem okolností, sám by se nejspíš vlastně neodhodlal. Jednání postav tak mají až do konce punc účelovosti a ne toho, že tak dělají díky citové nebo rozumové změně. Jak už jsem psal na začátku, na jakékoli drama si divák musí počkat do konce, do té doby jde spíše o psychologické drama stavěné na dialozích a pocitech. ()
Reklama