Vdavky Nanynky Kulichovy

Vynikající Antonie Nedošinská (která snad celý život vypadala stejně), kouzelná Anny Ondráková, která na menším prostoru zastiňuje ostatní herečky, úchvatný Karel Lamač jako její nápadník nebo třeba Josef Šváb-Malostranský (první český herec) v malé, ale vtipné roli. Příjemný film, který si zaslouží hodně hlasité štandrle. (24.10.2011)

Adaptace Ignáta Hermanna v českém filmu mají svůj zásadní význam. V polovině 20. let, po krátké éře kosmopolitizmu, pomohlo soustředění se na jeho interpretaci domácích zlatých časů, kdy nebylo důležitějších událostí, než vdavek, vztahů v domě a na úřadě, nové éře českého filmu, která byla později tak vděčně divácky přijata. V následujících letech po Nandě Kulichové přišel na řadu zcela zásadní seriál s Otcem Kondelíkem a zeťem Vejvarou a ve zvukovém filmu obliba adaptací Hermanna posilovala až do té míry, že byla jeho témata přesazována do ryzí současnosti. Ve zvukovém filmu jazyk Hermannových svérázných postaviček se všemi jejich jazykovými odchylkami, krajovými projevy, onikáním a germanismy, působí jako malé zjevení, jako svět ve světě, ovšem v němém filmu má téměř identický nádech jako v samotných knihách. Dobře volené mezititulky a odpovídající herecká akce snoubí skutečný humor, fantasticky veselé a nápadité situace a melodramatické prvky. Současná technická kvalita není ideální, přesto minimálně existující hudební doprovod je alespoň dobrý. Herecky ponejvíce upoutá dvojice herců, kteří si své role podrželi také do zvukového remaku - Antonie Nedošinská jako Kulichová a Theodor Pištěk jako Dundr. Z mladých pak Čechoameričanka Jarmila Vacek - Marton jako lyrická hlavní hrdinka (kterou za deset let nahradila Hana Vítová), Zdena Kavková jako nešťastná Klotylda (později Helena Bušová), Josef Šváb - Malostranský jako nositel oblíbeného pivního humoru (zrcadlově pak Jaroslav Bráška), a v neposlední řadě dvojice, která ve svých scénách strhla celou pozornost na sebe a téměř si tak ukradla celý film - Anny Ondráková a Karel Lamač jako Amálka a Vejlupek (po nich štafetu převzali Věra Ferbasová a Jiří Dohnal). Je až neuvěřitelné, že přes veškeré zdánlivé překážky kostýmního filmu a vedlejších rolí, stal se pár O-L tím nejlepším, co mohly Vdavky nabídnout. Jejich společné scény jsou plné energie, vtipu a skutečné milostné chemie v tom nejmodernějším slova smyslu. Způsob, jakým se Anny nadchne pro každý Karlův nápad, je směle odměněn tu hrou na kuchyňské nádobí, tu vášnivým polibkem v soukromí. Takovým potěšením zkrátka nemohu být než nadšena. Při eventuální další repríze si jistě více povšimnu Máni Ženíškové, která tu podobně jako ve svém debutu v Chyťte ho! sehrála drobnou úložku díky svému přátelství s Anny a později se stala manželkou Theodora Pištěka. (25.10.2011)