poster

Foxtrot

  • Izrael

    Foxtrot

  • Izrael

    פוֹקְסטְרוֹט

  • Velká Británie

    Foxtrot

  • USA

    Foxtrot

  • Kanada

    Foxtrot

Drama

Izrael / Německo / Francie / Švýcarsko, 2017, 113 min

Režie:

Samuel Maoz

Scénář:

Samuel Maoz

Kamera:

Giora Bejach
(další profese)

Komentáře uživatelů k filmu (13)

  • Slarque
    *****

    Filmové drama se skládá ze tří částí. V první sledujeme telavivskou rodinu, jak se vyrovnává se sdělením, že jejich syn padl při vojenské službě. Ve druhé sledujeme syna se třemi spolubojovníky střežící Bohem i lidmi zapomenuté stanoviště. Ve třetí sledujeme s půlročním odstupem, co tato událost udělala se životem rodičů. Ve filmu je i dost humoru, který se zejména ve střední části může hodně rychle změnit v tragédii. Kontroverze v domovině byly zřejmě uměle vyvolané, protože tento film není protiizraelský, jen je proti úřednické blbosti, která je zřejmě všudypřítomná, byť ji často dotyční byrokraté myslí dobře (90%).(21.3.2018)

  • POMO
    ****

    Jedna několikavteřinová scéna a všechno dá smysl a myšlenkově se prohloubí. Formálně i obsahově originální, autorské zamyšlení se nad vratkostí osudu a nevyhnutností splatiť mu každou daň. Silný, těžší film s citem odlehčující smutné drama absurdně groteskními momenty, přesně jak to zvykne dělat život sám.(10.4.2018)

  • Enšpígl
    ****

    Jak už napsali kolegové film má tři příběhové roviny mě naprosto uchváltila pomalu plynoucí obrazová umělecká kreativita druhé části. V první "rodinné" mě naopak rozvleklost některých záběrů přišla zbytečná, protože to nejsilnější v této části se odehraje až ke konci. Samozřejmě pro příběh jako celek je nejpodstatnější závěrečná třetí nejkratší část, která vše propojí. Samuel Maoz natočil originálně vyprávěný film ani ne tak o nesmylnosti války, jako nesmyslnosti byokracie a některých izraelských postupů, alespoň tak jsem to vnímal já. Myslím si, že film budu mít ještě chvíli k sobě a bude doznívat. Krátce po projekci mám v hlavě neskutečně kvalitní vedení kamery, pocity rodičů, zmar vojáků čili je toho poměrně hodně.(5.4.2018)

  • xxmartinxx
    ****

    Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 %(5.4.2018)

  • gudaulin
    *****

    Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %.(4.4.2018)

  • Jhershaw
    ****

    Za mě trochu zklamání, po skvělých ohlasech jsem čekal více. První, dramatická část, je skvěle zahraná. Druhá část je opojně absurdní, jako od Lynche. (Naštěstí je dlouhá/ krátká tak akorát.) Nicméně třetí část a její konec, tedy vysvětlení co se stalo, pro mě film zabila, protože jsem si řekl "Taková blbost!?" 75 %(25.3.2018)

  • Vědma
    ***

    Těžké hodnotit. Rozhodně jeden z filmů, které neprošumí a zasáhnou. Ale stejně jako ve filmu nikdo doopravdy netančí foxtrot není ani lehké přijmou způsob vyprávění. První část byla neúnosně protahovaná, druhá se mi líbila ve své tragikomické metaforičnosti nejvíc .Ta poslední se mi zdála vykonstruovaná už až moc.(16.4.2018)

  • Othello
    ***

    Pokud jsem po první třetině musel tiše uznat, že právě na mě byl zahrán nejdéle vystavěný vtip na světě, tak jsem pak ochraptěl zklamáním, že to tak nebylo zamýšleno a jednalo se pouze o sofistikovanou narativní hru, kde celá ta první pasáž je ve své podobě přesně na svém místě. Chápete ten potenciál, vytvořit půlhodinovou pomalou, klinickou, bolestivou, tichou sekvenci, abyste jí potom shodili jedním zpovykaným záběrem? Bohužel Foxtrot se nad sebe povýšit nedokáže, ačkoli se strašně snaží tvářit že ano. Je to strašlivě těžkopádné a k závěru až bolestivě doslovné a jalové kdy v dlouhých, statických záběrech musíme sledovat dialogy jako "Ty jseš jako ten bagr. A já to auto, které zvedá." "Já si spíš myslím, že to ty jsi ten bagr. A já to auto." Ughrrr.... PS: pro ty, jimž přijde rumunská nová vlna jako dobrý nápad, bude tohle pohoštění(13.4.2018)

  • Riddick77
    **

    Jedna či dvě scény nedělají film a hutné drama o vině, odpuštění, tradici a militarismu jako národní konstantě není přece výjimkou. Nejenže je Foxtrot neúměrně dlouhý a úvodní expozice délkou naprosto ubíjející, ale rovněž povětšinu času jen jemně klouže po povrchu, aby nakonec splašeně upaloval směrem k vytoužené katarzi. Ta se ale nedostaví, neboť chybí dynamika, energie, emoce a vypiplaný narativ. Vizuální pohrávání si s materiálem baví chvilku, pak začne spíše otravovat. A nezachrání to ani velbloud, který je jako symbol zdaleka nejzajímavějším aspektem. 4/10(18.4.2018)

  • zette
    ****

    Uvodni cast z bytu je to nejlepsi z celeho filmu, mne se to tedy netahlo a klidne bych si dokazal takhle predstavit cely snimek. Ashkenazi vyborny. Cast s vojaky je uplne jina, trochu absurdni, ale dobra. Zaver sel mozna udelat jinak, nevim. Celkove se ale jedna o slusne drama, ktere dominuje uzasna kamera. Videno v ostravskem Artu, 3 divaci.(19.4.2018)

  • aquiver
    *****

    Špičkový izraelský snímek, který určitě stojí za to zhlédnout na plátně. Režijně vynikající, scénáristicky promyšlený a perfektně vypointovaný. Uchvacující atmosférická kamera v prostřední části, úvod a především závěr je zase silný a zasáhne každého. V tomto sub-žánru dramat ze zemí Středního východu mám osobně po dnešku raději už snad jen Villeneuvův snímek Požáry. Téměř bezchybný a především smysluplný film... 95 %(21.4.2018)

  • wick
    ***

    Pro mě mírné zklamání...místy přehrávající herci, místy příliš zdlouhavé. Alegorie na válku zcela jistě dobře zamýšlená, nicméně jsem se bohužel trochu nudil.(12.4.2018)

  • Parabot
    ****

    Těžký izraelský buldozer. Trojjediný (až tak hluboká a dávná reflexe?) příběh o traumatech a vině, která jde napříč generacemi. Brutální jungovský námět. První dvě historky mě trochu nudily, byť byly hodně intenzivní. OK. zajímavá manýra. Snímat téměř vše z kolmého pohledu vůči zemi. A hlavně, řešit aktuální byrokratické odosobněné procesy pouštního státu, které vycházejí z pohnuté historie posledních padesáti let. Nicméně sdělení těchto příběhů nebylo samoúčelné. Vše totiž vyústí do velmi osobní roviny. A v ní mě fakt zaujal jeden motiv na úrovni běžných mezilidských vztahů. Neizraelský, nadregionální. Do popředí se dostane deník mrtvého vojáka, a zejména jeho poslední stránka. Protagonisté si fabulují, marginalizují výjev, o němž nemají žádné informace, neví vůbec nic. Projektují si do něj vlastní kostrukty a přitom jde o vyobrazení velmi fatální, a zcela jiné, události. Odsuzují se k dalšímu kolečku foxtrotu.(16.4.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace