Foxtrot
-
Foxtrot
-
פוֹקְסטְרוֹט
-
Foxtrot
-
Foxtrot
(festivalový název) -
Foxtrot
-
Foxtrot
-
Foxtrot
Drama
Izrael / Německo / Francie / Švýcarsko, 2017, 113 min
V kinech
od:
POMO
Jedna několikavteřinová scéna a všechno dá smysl a myšlenkově se prohloubí. Formálně i obsahově originální, autorské zamyšlení se nad vratkostí osudu a nevyhnutností splatiť mu každou daň. Silný, těžší film s citem odlehčující smutné drama absurdně groteskními momenty, přesně jak to zvykne dělat život sám.(10.4.2018)
gudaulin
Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %.(4.4.2018)
Vědma
Těžké hodnotit. Rozhodně jeden z filmů, které neprošumí a zasáhnou. Ale stejně jako ve filmu nikdo doopravdy netančí foxtrot není ani lehké přijmou způsob vyprávění. První část byla neúnosně protahovaná, druhá se mi líbila ve své tragikomické metaforičnosti nejvíc .Ta poslední se mi zdála vykonstruovaná už až moc.(16.4.2018)
Slarque
Filmové drama se skládá ze tří částí. V první sledujeme telavivskou rodinu, jak se vyrovnává se sdělením, že jejich syn padl při vojenské službě. Ve druhé sledujeme syna se třemi spolubojovníky střežící Bohem i lidmi zapomenuté stanoviště. Ve třetí sledujeme s půlročním odstupem, co tato událost udělala se životem rodičů. Ve filmu je i dost humoru, který se zejména ve střední části může hodně rychle změnit v tragédii. Kontroverze v domovině byly zřejmě uměle vyvolané, protože tento film není protiizraelský, jen je proti úřednické blbosti, která je zřejmě všudypřítomná, byť ji často dotyční byrokraté myslí dobře (90%).(21.3.2018)
xxmartinxx
Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 %(5.4.2018)