Reklama

Reklama

Spící lůno

(festivalový název)
  • Velká Británie Sleep Has Her House (více)
Experimentální / Mysteriózní / Horor
Velká Británie, 2017, 89 min

Režie:

Scott Barley

Scénář:

Scott Barley

Kamera:

Scott Barley

Hudba:

Scott Barley
(další profese)

Obsahy(1)

Lidské stopy se z přízračné krajiny zcela vytratily. Jen zvířata ve skrytu tmy tiše očekávají příchod mystického ducha rozpínajícího se nad lesními kotlinami. Celovečerní filmové nokturno je noční můrou, romantickou výpravou do nespoutané pustiny i apokalyptickou vizí v jednom. (MFF Karlovy Vary)

Recenze (13)

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Lež romantismu a pravda kinematografie, tak by mohla znít parafráze slavné knihy: tento film není o přírodě bez člověka, ale o člověku, jemuž se příroda stává metaforou sebe samého. A film svým arzenálem iluzí, kterými pro svého lidského pozorovatele komponuje účinky v přírodě nemožné, vytváří pro diváka stroj na sebeprojekci do věcí a právě tuto sebeprojekci do všeho, co vidí, zaměňuje za evakuaci všeho svého Já z obrazu. Barley nezobrazuje Kosmos opuštěný člověkem, ale jako génius romantismu, který uniká od lidského hemžení do monstrózní krásy a samoty majestátních horských velikánů, využívá tuto samotu jen k tomu, aby stvrdil sám sebe a své Já. X-násobné expozice, kterými autor manipuluje obraz, slouží stejnému efektu, jako když Antonín Mánes vyobrazí letohrádek královny Anny na čnící skále nad jezerem, nebo když všichni Fridrichové nebo jak správně podotýká uživatel dennykr, John Martin, vytváří snové neskutečné krajiny. Veliký budu podle toho, v čem se zhlédnu; Sturm und drang mého nitra v digitální bouři; antropomorfizace lesa jednotlivcem, který se snaží uniknout z lesa lidských postav společnosti do lesů bez člověka slastně zapomínajíc, že koně, které svým oproštěným duchem a odtělesněným okem pronásleduje, utíkají před stíny výkřiků… jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. ()

Dikaiarchos 

všechny recenze uživatele

Slov netřeba, myšlenek netřeba. A člověk? Ponechme jej v pouhé latenci. Přesto jako vnímatel jsem se nemohl zříci svého člověčenství a dík filmu se nemohl nevydat výš, hlouběji, vzad i vpřed a v pomalém tanci kosmologie a múz si nepovšimnout vlastních myšlenkových reakcí a náhle zejících pocitů – od kantovského úžasu po bázlivé chvění. Ano, redundantní komentář až hanba; ale právě lhostejnost podstaty Spícího lůna (nejen) vůči těmto větám mě fascinuje. ()

Reklama

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Prolínání mezi snem a realitou. Bdělost, tma, zvuk, ticho před bouří. Ticho před nekonečnem, rozplývající se uhranost temnoty skrz přírodu a dotekem Vesmíru. Film, který je zásadní svým zvukem a vizuální optikou. Dlouhé pomalé záběry, při kterých se nezastaví čas, ani pohyb pro detail. Experimentální dotek prostoru tvořen noční krajinou, zvukem přírody, bouřky, větrem, sluncem, hvězd a časoprostoru, jako by začínající scéna Post Tenebras Lux měla nekonečné pokračování. Snění, které ponechává Scott Barley v zamlčení. ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Celovečerní pokus o Huntera. Jenže tady to z mnoha důvodů nefunguje. Například Hunter stojí na precizních záběrech, kterých je tady minimum, a hodně velkou část stopáže tvoří tma, doprovázená jen zvukem. Zvláště ta bouře v závěru je skutečně mocná, ale není nutno koukat na plátno, protože je z ní vidět jen sem tam nějaký blesk a v jednu chvíli asi začne hořet les, ale s tím se už dál nepracuje. Přijde mi, že zcela zbytečně tady Barley vsadil na zvukové efekty a ruchy, takže z toho ten silný pocit lesa v horách ve tmě, jaký jsem měl z Huntera, nemám. Ale tak ještě že se koníci nakonec dostali do nebe, jak naznačuje světelný tunel podle vyprávění klinicky zemřelých. ()

Tft 

všechny recenze uživatele

Scott Barley z původních 4 hodin sestříhal Sleep Has Her House na 90 minut a i tak nejspíš pro někoho bude sledování nekonečné. Tenhle experimentální kousek je názorným příkladem "slow burn cinema", žádné dialogy, žádné postavy, jen několik zdánlivě nesouvisejících záběrů na přírodu. Sleep Has Her House odvděčí opravdu jen trpělivého diváka, nedává totiž věci do žádného kontextu, na všechno musí divák přijít sám a co si z filmu odnese bude jen jeho. To je na Sleep Has Her House to nejlepší, dovoluje totiž divákům popustit fantazii uzdu, několik dlouze nádherných záběru se mění přímo před očima a každý v nich může vidět něco jiného. Doporučuji si tenhle umělecký masterpiece pustit se sluchátky a v naprosté tmě (stejně jako to doporučuje sám tvůrce, teď už vím proč), protože atmosféra a sound design, jaké Scott Barley vykouzlil jsou naprosto jedinečné a ve spojení s obrazovou stránkou to opravdu v člověku evokuje podivnou osamělost. Tenhle film je jako kdyby šel člověk do galerie na drogách a zdálo se mu, že se všechny obrazy hýbou až na to že se to opravdu všechno odehrává před vámi na obrazovce. Je to názorná ukázka toho, co se všechno dá s filmem dělat a jak se tohle médium dá tvarovat do naprostého uměleckého extrému. Ani se nedivím, že renderování některých záběrů trvalo několik měsíců a na víc to, že je to celé natočené na iphone, vyjma některých obrazů, které Scott Barley nakreslil a zakomponoval do celého filmu, je prostě až k neuvěření, že tohle celé dokázal stvořit jeden člověk. Scott Barley je rozhodně jméno, které bude stát za to do budoucna sledovat. 80% ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama