Měsíc nad řekou

Krška dokáže vystihnout Šrámkovského ducha, i když jsou jeho filmy teatrální a uvízlé v časové smyčce. Což je však úplně jedno, jelikož to, co dvojice těchto filmů skrývá pod těžkopádnějším povrchem je svěží až bouřlivé. V tomto případě jde hlavně o liníii Cupáka a Medřické, která několikrát převyšuje ne tak intenzivní historku o nenaplněných ideálech mládí, před které je nyní třeba znovu se rekapitulačně postavit. Medřická podává výborný výkon, nemohl jsem z ní odtrhnout oči, Cupák mě přesvědčoval v průběhu děje. Herectví zúčastněných zde sice ulpívá v divadelní manýře, ale v podání mistrů, což zážitek nijak neznevažuje (oproti nevyrovnanějším výkonům ve Stříbrném větru). Navíc zde Krška nádherně pracuje s dekoracemi interiérů a prostředím malebného Písku, jde o skutečnou poctu tomuto neobyčejnému městu. Ze šrámkovské dvojice tento snímek přeci jen na mě zapůsobil o něco více. (19.11.2009)

Krásný starý český film, který zpracovává Šrámkovu divadelní hru. Herecké výkony byly vynikající, jak jinak, když se jedná o ty staré pravé české herce, kteří prostě uměli hrát na rozdíl od některých dnešních. Místy se mi nelíbilo, jak se Slávka neboli Eva Medřická povyšovala a byla taková rozkazovačná a jako nějaká matka, která pořád peskovala mladého Vilíka. Jinak vážně krásný film. Skvělá atmosféra a příjemná hudba. (20.11.2009)

Fráňa Šrámek má v české literatuře zcela ojedinělé postaveni, neboť je básníkem v pravém slova smyslu generačním, a přece, jak to bylo vyjádřeno jeho jmenováním národním umělcem, jeho dílo má živý vztah k dnešku. Krška filmoval Šrámka proto, že v jeho překrásné lyrické komedii mohl plně rozehrát to, co v našem filmu bylo dosud vzácné — vnitřní citové vztahy člověka k člověku, a odkrýt krásu citového okouzlení mladých duší. Právě proto, že nechtěl, jak sám doznává, Šrámka formulovat a aktualisovat, ale že chtěl věrně zachovat atmosféru literární předlohy, že chtěl zdůraznit její životnost, pravdivost i kritičnost, vytvořil vskutku básnické filmové dílo lyrické intonace. Při filmovém přepisu zasáhl Krška podstatněji pouze do postavy Vilíkovy; Šrámkův Vilík prožil první světovou válku a ve střetnutí se Slávkou ztrácí sebejistotu předčasně vyspělého muže; Krškův Vilík setkáním se Slávkou na samém počátku svého rozletu dozrává. Tento záměr Krškův pochopil plně chlapecký představitel Vilíka — Eduard Cupák. Ostatní postavy filmu, zejména Slávku Hlubinovou, v mistrovském podáni Dany Medřické, vede Krška více méně přesně po šrámkovské linii. Filmový přehled 33/1953 (08.11.2008)

Při vší úctě k Fráňovi Šrámkovi – toto krátké lyrické dílo se mu nepovedlo, přišlo mi velmi plytké. Byl jsem proto zvědav, jak si s něčím, co nemá pořádný příběh ani děj, poradí filmaři – a nebyl jsem ani zklamán, ani potěšen. Jak se říká, co je od začátku špatné, nemůže být nikdy dobré a jen z čisté vody dobrá polévka uvařit nejde. (02.10.2010)

"Po této zemi se musí chodit a ne lítat někde v oblacích," říká jeden z abiturientů Jan Hlubina v podání Zdeňka Štěpánka. Samotný film svou poetičností a básnickou mluvou jako by se vznášel desítky metrů nad zemí. Místy poněkud patetické, přesto docela kouzelné. O úsměvu Dany Medřické to platí zcela určitě. (24.11.2019)