Vzplanutí

Hodně pomalé až zdlouhavé vyprávění, ale s příjemně tajuplným feelingem a hezkým “kinematickými” vizuálním drajvem. Hlavně na to, jak komorně je pojmuto a nakolil antižánrově se nakonec s příběhem vypořádá. (05.07.2018)

Jeden z nejlepších filmů tohoto roku je zároveň tím nejhůře polapitelným. Šestý celovečerní snímek bývalého spisovatele a korejského ministra kultury Lee Chang-donga lze sledovat jako sociální drama, kousavou komedii o jihokorejské high society nebo tísnivý thriller. Dvouapůlhodinová adaptace desetistránkové povídky Harukiho Murakamiho „Barn Burning“ je ale především filmem, který svým příběhem i strukturou vyjadřuje touhu po vytrácejícím se (vyšším) smyslu. Pokračování zde. 90% (27.12.2018)

Ze začátku mě přišlo spousty scén a dialogů rozvláčných, ale postupně se to rozjíždělo na plný oprátky a já Chang-dong Lee žral každý záběr. Ve filmu si našla místo i obrazové umění, protože záběr na tančící a slíkající se Jong-su při západu slunce byl hypnotický. Pan režisér je mistr hry s divákem, protože jsme s kolegou freddy jsem u halušek s brynzou došli ke třem výkladům závěru filmu. (21.06.2019)

představte si, jak držím dva prsty, od sebe navzájem vzdálené tak nepatrně, že je jen sotva znatelná nějaká mezírka. tak takhle blízko bylo od implicitního k explicitnímu, co se vyprávění týče. všechny indicie tak nápadně nastrčené a tak výmluvné, že i když se sice o doslovnosti hovořit nedá, už to k ní nemůže mít blíž. v tomto směru se má, možná nemístná očekávání, vyvěrající z dřívějších setkání s žánrově a námětem příbuznými jihokorejskými snímky jako Kvílení a Vzpomínky na vraždu, uspokojit nepodařilo. čili si nejsem jist, zda dobře rozumím tomu, o jaké nedořečenosti a nepolapitelnosti se v souvislosti s filmem tak často píše. leda bych tedy pátral do detailu po každé motivaci a zakresloval si souvislosti mezi všemi těmi drobnými popiskami, kterými Lee charakterizuje postavy, ale takové snažení se mi jeví jako předem marné a relativně bezúčelné a to nejen s ohledem na konkrétní případ Vzplanutí, ale vlastně i obecně na základě přesvědčení, že jediná dobrá charakterizace je ta v posledku ne zcela uchopitelná a jediný dobrý systém motivací je ten neúplný. to je ta další, abstraktnější mezírka, kterou chci, aby si čtenář představil, ta, která odděluje věrohodnou práci s postavami od nevěrohodné, a Vzplanutí jí ilustruje přímo učebnicově. čili v kontrastu k jiným ohlasům naopak v tomto směru mé nároky snímek uspokojil. nemluvě o důmyslné kameře, kterou bych si - a tady toto je spíše jen tušení či učený odhad, chcete-li - troufal připsat na vrub spíše přímo Chang-dong Leeovi a jeho režijnímu vedení. a s tím souvisí i nastavení relativně pomalého, ale vlastně perfektně vyváženého tempa, které umoňuje se pohroužit, aniž by přitom divák podlehl byť jen na okamžik zcizujícímu účinku nudy. (06.02.2021)

Empatický dotek do milostného trojúhelníku vytváří Chang-dong Lee dokonale. Pomalou esteticky vyváženou kamerou zachycují každý detail. Kamera plyne svým časem a prostorem, kdy se stává obraz vizuální galerii, která mě fascinuje dlouhé roky. Scéna se západem slunce a tanci Hae-mi považuji za hypnotickou dávku na kterou jsem čekal velmi dlouho. [AFF 2019] (17.06.2019)

Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš svátečním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem. (06.07.2018)

Korejský mysteriózní film podle povídky Haruki Murakamiho, kterou jsem nečetl. Ale i kdyby to nebylo napsáno v anotaci, možná by mě napadlo, že je to od něj, protože to nese jeho typický rukopis. Jde o milostný trojúhelník nesmělého začínajícího spisovatele, záhadného boháče ve stylu Velkého Gatsbyho, a potrhlé femme fatale (a možná patologické lhářky), která jednoho dne zmizí. Na to, že to mělo dvě a půl hodiny, to uběhlo skvěle. (16.08.2018)

Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] (21.06.2019)

V posledných mesiacov, možno aj rokoch sa mi nedarí nájsť kórejský film, ktorý by ma naplno pohltil, čo v predchádzajúcich rokoch nebol problém. Môžeme začať tým, že toto je niečo iné ako tvorba z hollywoodu. Réžia je naozaj zručná, len tá neistota trvá akosi pridlho a režisér nedáva divákovi mnoho scén, kde by sa "chytil" a nadšene očakával kde asi je tá záhadná Hae-mi...Scéna tancujúcej polonahej Hae-mi pri západe slnka bola hypnotická, ale najviac tomu pomohla pomalá džezová hudba, ktorá tam výborne sadla. Pri občasnom nepríčetnom pohľade hlavného hrdinu diváka môže napadnúť, že žiadna Hae-mi vlastne neexistuje, ale to by mnohé scény a dialógy musely vyzerať inak. Verzia č. 2 je že hlavný hrdina sa chcel aktívne zúčastniť na činoch, ktoré potom pretavil do svojej pripravovanej novely a na verziu č. 3 sa musíte spýtať súdruha Enšpígla, ten na to pri ochutnávaní halušiek prišiel. Pri trochu jasnejšom rozuzlení, by som hviezdu pridal, no pri podobných filmoch mám pocit, že nie som o nič múdrejší, než pred sledovaním filmu. 60%. (08.05.2023)

Vzplanutí je opravdu jiné než hollywoodský mainstream. Není to snímek, na který by se chtěl člověk dívat každý den, ale jedná se o dílo s neoddiskutovatelnou cinefilní aurou, s trpělivým a nečekaným vedením divácké pozornosti a se sociálním přesahem, u něhož se vyplatí vydržet až do konce. Po zhlédnutí vám nebude dvakrát příjemně, ale svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem - a tenhle film o tom dokáže velmi podnětně a procítěně pojednat. (15.03.2019)

Děj je vyprávěn velmi plouživě a má mnoho odboček, které s hlavní dějovou linkou mohou i nemusí mít přímou souvislost. Pomalé podivné drama se v druhé polovině snímku mění v pomalý podivný thriller, jehož závěr vás nechá ještě dlouhou dobu po zhlédnutí přemýšlet, co se to v tom filmu vlastně stalo. A musím říct, že ani po několika hodinách mi to ještě není vůbec jasné. Režijně a herecky bezchybné. [KVIFF 2018] (08.07.2018)

Korejská kinematografie mě poslední dobou vážně hodně baví. Naprosto super temné drama. (13.10.2019)

"Burning" bol skutočne zaujímavým filmom. S vynikajúcim záverom, dobrými momentkami a skvelou atmosférou, ktorá ma držala až do poslednej scénky. Možno by som síce chcel vedieť čo sa nakoniec reálne s Hae-mi stalo a ako to bolo s niektorými momentkami, no mám pocit, že niečo z toho mohli byť aj proste metafory. Nebudem to rozoberať, no taký je môj celkový dojem z filmu. Jong-su je skvelý protagonista, hoci mám pocit, že niektoré časti jeho života sú tu trošku navyše. Najmä časti zo súdneho procesu. Nemám pocit, že by to moc pridávalo filmu. Tá tajomnosť je skvelá, atmosféra veľmi dobrá a hold v Južnej Kórei sa točia skvelé filmy. A tento je na tom rovnako. Posledná polhodina je pre mňa highlightom filmu a hoci nám neodpovedá na všetky otázky, myslím si, že tie dôležité pochopíme. Určite stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (16.04.2019)

Zvláštní milostný trojúhelník i hra se žánrovými pravidly v pomalém, ale pečlivě vystavěném vyprávění. (06.07.2018)

Komentáre neklamú ... bolo to pomalé, nedialo sa tam nič prevratné, ale hneď od začiatku to dokázalo zaujať a pred koncom to dokonca ožilo. Malo to zaujímavú atmosféru a kus Murakamiho v sebe. (10.03.2020)

Romanticko thrillerový obrázok, romantický v prvej polovici, thrillerový maximálne v posledných desiatich minútach. Romantický ale len tak sucho korejsky. Trochu som bol v rozpakoch pri milostnej scéne v úvode, kde pri porovnaní hrudníkov nebolo jasné, kto je muž a kto žena. Aj tak to bola ale najvzrušujúcejšia scéna prvých dvoch hodín. Koho to dovtedy neunudí, je majster obdivovania korejských panelákov. Korea vie točiť filmy, ale najväčším pozitívom tohto bolo, že tam nejedli psy. (22.10.2018)

Príjemný mysteriózny feeling utopený v strašidelnej minutáži. (18.02.2019)

Film potvrzuje pověst východních Asiatů coby nevyzpytatelných, neproniknutelných, odtažitých introvertů a povrchních duchoprázdných husiček, kteří vám nikdy neřeknou co si doopravdy myslí nebo co pociťují, u nichž si třeba Evropan nemůže být vlastně vůbec jistý tím, jestli oni vůbec na něco myslí, jestli vůbec nad něčím přemýšlejí a něco pociťují, jestli vůbec mají mysl a duši podobnou té naší, nebo nějakou jinou, cizorodou, s námi zcela nepříbuznou. Pomalý, klidně plynoucí film o němž dlouho stále nevíte, zda se z něho vyklube thriller nebo artová dušezpytná sonda o lidské osamělosti a odcizení, a k jehož sledování je dobré se vnitřně co nejvíc zastavit nebo aspoň zpomalit a nechat se prostoupit jeho melancholickou poetikou a zvláštní odosobněnou atmosférou. DŘEVORUBCŮV SPOILER: No a co se interpretace týče tak je snad nad Slunce jasný, že ten bohorovnej hajzlík Ben s tím svým povýšeneckým úsměvem tu ubohou bezvýznamnou blbku Hae-Mi vodkrágloval a zahladil po ní stopy, protože už skrz tu fůru prachů nevěděl co roupama dělat a protože chtěl ve svý vnitřní prázdnotě a sebestředný nadutosti zakusit nějakej existenciálně výjimečně silnej pocit. Jsem teď strašně rád, že mu Negan ve Walking Dead vyrazil baseballkou voko i mozek z tý jeho hnusný hlavy! (03.10.2019)

V první hodině jsem se kousala nudou. Naštěstí se potom dostavila zápletka a nečekané rozuzlení příběhu. V divákovi film zanechává pocitovou stopu. Zajímavý a dobře odvedený počin. (13.07.2019)

Konečne adaptácia, ktorá v sebe nesie znaky klasických Murakamiovských diel. Chang- dong Lee bol svojimi predchádzajúcimi filmami skôr zastáncom silných príbehov, kedy poukazoval na rozklad rodiny a hodnôt. Jeho sociálne drámy neboli pekné a hovorili o dobrých ľuďoch s tragickými osudmi. Burning je ale viac divácky prístupnejší a hlavne zostáva vám z neho taký ten pocit, čo máte pri filmoch, ktoré vám vaše teórie ( ktoré zdieľate s hlavnou postavou) zostanú bez potrebného vysvetlenia. Film je natočený dobre. Postavy medzi sebou fungujú tiež. Samota, odcudzenie a hľadanie ženy, ktorá nie je, bol hoci v Juhokórejskom prostredí, zaujímavý cinefilný zážitok. Filme nie je dokonalý, ale zarezonuje. Jeden s tých lepších manifestov o túžbe kontaktu a nájdený si svojho miesta. Koniec je trošku na silu. Ale stále spokojnosť. Bodaj by aj iný tvorcovia mali gule spraviť ďalšiu Murakamiho adaptáciu. Takto zostáva len Burning. Čo ale nie je vôbec na hanbu. A oceňujem dlhé zábery, odhalené ženské prsia a Magic hour. (18.01.2019)