Vzplanutí

Vzplanutí je opravdu jiné než hollywoodský mainstream. Není to snímek, na který by se chtěl člověk dívat každý den, ale jedná se o dílo s neoddiskutovatelnou cinefilní aurou, s trpělivým a nečekaným vedením divácké pozornosti a se sociálním přesahem, u něhož se vyplatí vydržet až do konce. Po zhlédnutí vám nebude dvakrát příjemně, ale svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem - a tenhle film o tom dokáže velmi podnětně a procítěně pojednat. (15.03.2019)

Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] (21.06.2019)

Krásně nejistej film, u kterýho jsem neměl páru, jaká že mě to zvláštní síla vlastně drží u filmu, kterej má dvě a půl hodiny, nic moc se tam neděje, ale přitom se na to tak dobře kouká. Jenže mám za ušima, vím jak maj jihokorejci rádi pomsty a tak čekám, jestli se dočkám šokujícího finále. Nakonec říkám, že to byl filmařsky neskutečně dobře zvládnutej film, zastřenej trochou halucinací. 80% (25.01.2019)

"Burning" bol skutočne zaujímavým filmom. S vynikajúcim záverom, dobrými momentkami a skvelou atmosférou, ktorá ma držala až do poslednej scénky. Možno by som síce chcel vedieť čo sa nakoniec reálne s Hae-mi stalo a ako to bolo s niektorými momentkami, no mám pocit, že niečo z toho mohli byť aj proste metafory. Nebudem to rozoberať, no taký je môj celkový dojem z filmu. Jong-su je skvelý protagonista, hoci mám pocit, že niektoré časti jeho života sú tu trošku navyše. Najmä časti zo súdneho procesu. Nemám pocit, že by to moc pridávalo filmu. Tá tajomnosť je skvelá, atmosféra veľmi dobrá a hold v Južnej Kórei sa točia skvelé filmy. A tento je na tom rovnako. Posledná polhodina je pre mňa highlightom filmu a hoci nám neodpovedá na všetky otázky, myslím si, že tie dôležité pochopíme. Určite stojí za pozornosť. Hodnotenie: B+ (16.04.2019)

Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš svátečním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem. (06.07.2018)