Režie:
Václav KrškaScénář:
Josef BoučekKamera:
Josef StřechaHudba:
Milan ZelenkaHrají:
Vlasta Fabianová, Ladislav Boháč, Klára Jerneková, Viktor Preiss, Václav Vydra ml., Oldřich Vízner, Miroslav Masopust, Ela ŠilarováObsahy(1)
V dramatizaci podle povídky Fráni Šrámka ožívají oblíbené autorovy motivy: střet mladého myšlení se stářím okoralými emocemi, kde touha a láska naráží na citu neschopné, prázdné srdce. V rodině profesora (V. Vydra), jeho ženy (V. Fabianová) a dcery Pavly (K. Jerneková) se ubytuje gymnaziální student Hanka (V. Preiss). Mladík rozvíří už dlouhý čas zatuchlé, studené rodinné prostředí, kde mezi příbuznými nepanují vřelé vztahy. Snaží se dívce ukázat, že má právo na svůj vlastní, radostný, plný život. Její matka je ale poznamenaná vlastními zážitky, nedokáže odpustit svému muži jeho dávnou chybu, ani vlastní dceři dopřát právo na štěstí. Přesto se mladíkovi podaří vyprovokovat v dívce touhu po činu… (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Teda, ten konec mě málem rozzlobil. To mi nemaj dělat, tak romanticky naladit a pak tohle... Příběh, byť na papíře jednoduchý, je křehký a poetický. Vystihuje dokonale komplikovanost lidí, střet protichůdných pocitů a tužeb. Choval jsem naději, že živelnost a prostá radost ze života Preissova studenta dokáže proniknout a rozbít tu krustu, kterou si kolem sebe matka a dcera vystavěly, každá z trochu jiných důvodů, ale obě stejně silně. U dcery se to skoro podařilo, ale právě to probudilo matčinu skrývanou zášť k životu. Ta svůj pocit křivdy přenese na ostatní, zničí cizí radost v jejím zárodku, i když jde o vlastní dceru. Ani ta se nesmí povznést dál než matka, i ona musí pocítit matčinu skrytou zášť. Pak přijde lítost nad vykonaným dílem, ale již je pozdě. Skládám hold ústřednímu kvartetu Preiss, Boháč, Fabiánová a Jerneková, opravdová nadpozemská bytost, kvůli které bych se snad i veršovat naučil, ačkoli to nesnáším. ()
Výborně zahraná televizní hra o jedné nenaplněné lásce, velké nenávisti a léty živené ukřivděnosti, kterou na malém prostoru rozehrávají čtyři velcí herci. Pro málo obsazovanou Jernekovou jedna z nemnoha příležitostí ukázat svů talent. Černobílá záležitost, která jasně vychází ze stylu Fráni Šrámka a připomíná předvedeným herectvím a dialogy Stříbrný vítr. Celkový dojem 80 %. Klasika, kterou ocení fajnšmekři charakterního herectví. ()
Překrásně zfilmovaný Šrámek. Václav Krška uměl jeho lyriku převést na plátno i televizní obrazovku se vším všudy. ()
Televizní inscenace, která bohužel přepřesáhla rámec svého formátu, byť jsou herecké výkony zdažité. ()
Výborné výkony K. Jernekové a V Preisse v hl. rolích, jakož i V. Fabiánové a L. Boháče ve vedlejších. Příběh rozvíjejících vztahů mezi mladými vzájemně a zasahovaní starší generace, v tomto případě negativní vliv matky. Spíše vhodné trochu pro "staromilce" mající rádi příběhy typu Měsíc nad řekou a Stříbrný vítr. ()
Skvělá Vlastěnka Fabiánová.....jedna z největších čes.hereček všech dob.! ()
Přeněžný stíne ztepilý, mohu jít s vámi, smím? Byť krásou vaší opilý, jsem také jenom stín... Osudové setkání dvou velkých píseckých patriotů, jejichž společné umělecké prolnutí překračuje stín všedního života, lze bezesporu považovat za jednu ze zásadních stop v dějinách novodobé české kultury. Komorní televizní hra Popel je lyrickým příběhem o snech a tužbách, ale také o dávných křivdách a hledání sebe sama. V první řadě je to ovšem herecký koncert Vlasty Fabianové a Ladislava Boháče, tónovaný v jemných, lehounkých odstínech tohoto pozdního partnerského intermezza, plného starých křivd a bolestných slov i pohledů, v jehož stínu se neztrácejí ani vynikající kreace křehké Kláry Jernekové a mladicky rozpustilého Viktora Preisse. Inu, kdo by se alespoň jednou v životě nezaposlouchal do těch nádherných veršů, které se psávaly na otevřených oknech, když měsíc svítil a čerstvý větřík probouzel v srdcích nekonečnou fantazii... ()
Věčný jinoch Václav Krška nezazpíval svou labutí píseň sólo, ale právě tak, aby zpíval šťastně, tedy v duu. A s tím, s nímž si tolik rozuměli: s Fráňou Šrámkem. Každá scéna, ba každý záběr se chvěje naléhavostí. Vše se odehrává na krok od naprosté zkázy. A každého svádí hlubinně vkořeněné bolestínství od toho, aby vše příšerné zvrátil a jen se nelitoval a neoplakával se. A přitom by nedalo moc práce, aby se to podařilo. Vždyť i Krška pozdvihl dva z nejubožejších adeptů herectví – vyloženě nenadaného Marcela Vašinku a šťastně sterilizovaného Viktora Preisse – k tomu, aby podali své životní výkony. Na začátku – a bohužel nevědomě – se vydali, a žel nakonec se vrátili ke schematické, obživné rádoby hře – ke všem těm normalizačním špínám, kabaretům, nepohádkovým pohádkám a zločinům na kráse a na umění… Ohniskem filmu je ale Klára Jerneková, jež se naprosto geniálně vcítila ve svou postavu a zabila ji – přímo tak, jak si to ta křehká písecká panna přála… Tváří v tvář tomuto vytrácení bych snad dokázal obětovat i to své… ()
Takový to překvapení, že i Viktor Preiss byl někdy mladej cipísek. Zatímco Klára Jerneková už zamlada byla stará mladá. ()
Herecký koncert Vlasty Fabiánové, které skvěle sekunduje Viktor Preiss. Šrámkova poetika, podpořena středostavovským krásným Pískem. Bravo. ()
Asi nespravedlivě podhodnocuji, ale já Šrámkovu operetní poetiku prostě nemůžu. ()
Starosvětská inscenace starosvětského příběhu. 1) Nabízí se srovnání se Stříbrným větrem. Stejný autor, stejný režisér, a, věru, nezaměnitelný rukopis obou tvůrců._____ 2) Koukal jsem, jaký byl 22letý Viktor Preiss (student Hanka) charismatický a hezký kluk._____ 3) Přes melodramatické prvky se herci dobře přenesli._____ 4) Zaujala mě i 24letá Klára Jerneková (dcera Pavla), ale všichni herci bez výjimky odvedli výborné výkony. ()
Po ubíjející produkci české kinematografie v posledních desítkách let, jsem si chtěl alespoň komorně připomenout, že se zde kdysi točily dobré filmy, a to i pro televizi. Připojuji se k šesti uvedeným komentářům, které byť krátké a jednosměrné, nepotřebují další doplnění. ()
Mladý student vyruší svým jednáním ze svého stereotypu nejenom rodinu kde bydlí, ale i učitelský sbor. 50% ()
Další počin Kršky a potýkání se s Fráňou Šrámkem. Nečekejte happy end. Točeno povětšině v Písku, exteriérů tam mohlo být víc. Koncert Fabiánová a Preiss. ()
Nevyléčitelný poetik Fráňa - to je hodně trefné. A přesto (nebo právě proto?) to na malém prostoru čb inscenace funguje možná ještě lépe než v barevném filmu. ()
I ta Offenbachova Barcarolle se tam krasne hodi... :) prijemna poeticka hodinka s atmosferou starych casu. Pekne... ()
Krásná proměna, radost pohledět... (P. S. Komu z vás je povědomá hudba z úvodních titulků, vězte, že jde o brazilskou hymnu... to bych nečekal.) ()
Stačí jeden Stříbrný vítr, další "stříbrné větry", pokud nejsou filmem vhodně přetransformované do lidovější = ne tolik poetické/básnické podoby, už působí teatrálně a otravně. Šrámek je totiž skrytě silně naturalistický a pravděpodobně před kritikou/cenzurou apod. své doby ukrývá svůj naturalismus/eroticismus pod silnou vrstvu poetiky a romantiky. ()
"Jste to Vy nebo ta druhá, co teprve přijde? .. Ta třetí!" Kvalitní televizní romantické drama, které si zaslouží i tu čtvrtou... ()