Reklama

Reklama

Bábušky z Černobylu

  • USA The Babushkas of Chernobyl
Trailer
Dokumentární
USA, 2015, 72 min (Alternativní 50 min)

Třicet let po černobylské katastrofě se štáb filmařů vydává do uzavřené zóny, aby zdokumentoval život několika starých žen, které byly z oblasti násilně evakuovány, ale tajně se vrátily a žijí tam dodnes... V místě, kde v roce 1986 došlo k dosud největší jaderné katastrofě na světě – v okolí Černobylu – existuje dodnes uzavřená zóna s režimem přísného dohledu. Je zde zakázáno jíst a kouřit venku, dotýkat se rostlin, konzumovat lesní plody, dotýkat se staveb. Přesto tu žije skupina převážně už velmi starých žen, které se po násilné evakuaci po katastrofě tajně vrátily do svých domovů. Filmaři navštěvují některé z nich, aby zjistili, že tyto moudré a odolné ženy si zde žijí v poměrném klidu a spokojenosti. Vláda jim to částečně umožňuje, protože se domnívá, že v dohledné době zemřou sešlostí věkem, a to dříve, než by mohly zemřít na následky ozáření. Radiace je tu na některých místech stále vysoká, tyto ženy z ní ale strach nemají. Vesměs za sebou mají tvrdý život, mnohdy doprovázený hladověním, kterého se paradoxně bojí mnohem více než radiace... Epicentrum výbuchu, kolem něhož jsou ustanoveny dvě zóny – jedna ve vzdálenosti deseti a druhá třiceti kilometrů – je kryto sarkofágem, z něhož ale radioaktivní prach už třicet let uniká. Plánuje se proto nový kryt, který by měl vydržet prakticky neomezenou dobu – snad i déle než pyramidy ...
Valentina Ivanovna, zdravotní sestra, byla povolána do nemocnice ihned po katastrofě. Strávila tam mnoho času a viděla mnoho mrtvých. Později sama onemocněla rakovinou štítné žlázy - jediným onemocněním, které je s Černobylem jednoznačně spojováno – uzdravila se a dodnes žije v místě, kde se narodila a prožila celý život. Stejně jako pro další bábušky je to pro ni velice důležité. Ženy se navzájem navštěvují, zazpívají si spolu i zatančí. Rády se napijí a vždy pro návštěvu připraví bohaté pohoštění, přestože převážně žijí jen z toho, co si samy vypěstují anebo uloví. V oblasti pravidelně probíhá sběr vzorků půdy a vody, stejně jako měření radiace přímo v domech. Ta ovšem závisí na mnoha faktorech, kromě jiného i na počasí a síle větru. Zjištěné údaje jsou zveřejňovány na budově pošty v Černobylu. Bábuškám jsou také rozváženy důchody, ovšem v zimě, když jsou cesty nesjízdné, si na ně občas musí pár měsíců počkat... Analýza odebraných vzorků pravidelně ukazuje stálé zamoření. To ale místní obyvatelky rozhodně nemůže přimět k tomu, aby se odstěhovaly. Jsou hrdé na svou nezávislost, na to, že se dokáží samy o sebe postarat a nejsou nikomu na obtíž. Jsou zvány na lékařské kontroly. Valentina Ivanovna se tak dozvídá, že je zdravá, hodnoty škodlivin v jejím těle zůstávají v normě. Mladý lékař vysvětluje, že zde hrají významnou roli i socio-psychologické faktory: bylo statisticky dokázáno, že lidé, kteří se do své domoviny vrátili, se dožívají vyššího věku než ti, kteří byli evakuováni a donuceni žít jinde. Štáb navštěvuje i Pripjať, dnes nazývaný „město duchů". Původních obyvatel v celé oblasti pomalu ubývá, bábušky vymírají. To ale nic nemění na tom, že své volby – vrátit se domů navzdory nebezpečí – nikterak nelitují ... (TV Prima)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (48)

6thSun 

všechny recenze uživatele

Dokument o babkách, jež se rozhodly neodejít ze zamořené zóny, takže by člověk čekal, že budou mít nejméně tři ruce nebo tak něco, jenže ony nezáří radioaktivitou, ale úsměvy a vesele baští jablka, maliny i brambory, co všude kolem rostou, a chytají ryby a krmí zvířata, co v pohodě kolem fungují. Do toho přednášejí vědci různé rozumy, jak je to tam hrozně nebezpečný, babky si z toho ovšem nic nedělají a ještě hlásí věty jako: "Tady je vzduch čistý, ne jako u vás ve městě, kde auta vypouští celou periodickou tabulku." nebo (před konzumací alkoholu) "Sbohem mozku, uvidíme se zítra!" Tyhle bábušky prostě díky své přirozenosti přirostou k srdci, až má člověk chuť všeho nechat a rozjet se za nimi na návštěvu. ()

tahit 

všechny recenze uživatele

Babušky jsou ukázány, tak, jak jsou, říkal jsem si, už to, že žijí, je skoro zázrak. I přes nepřízeň osudu, jenž postihl Černobyl, jsou vděčni za každý prostor k životu. A dovedou se těšit z velkého daru života. Nevyhnutelné věci prostě umí přijmout a žít dál, jak nejlépe to jde, bez zbytečného spěchu. Víc už snad není třeba nic dodávat. ()

Reklama

Stoka 

všechny recenze uživatele

Zhruba kolem 100 lidí, žije v zakázané zóně poblíž Černobylu a jsou to především ženy (bábušky). Byly násilně evakuovány před smrtícím nebezpečím, ale zpátky se vrtátily tam, kde jejich život započal a tam, kam jich jejich srdce doprovází. Kolem je ještě spousta radiace a Bábušky si tam dále spokojeně žijí. Sami si pěstují zeleninu, chodí na ryby, do lesů na houby atd. kdo by to do nich řekl, ale ruku na srdce - co jim zbývá. Prohlásily: Bojíme se více hladu, než radiace. Dokonce samotné Bábušky jsou radioaktivní, to je něco šíleného. Každopádně jim dávám velký palec nahoru. ()

nascendi

všechny recenze uživatele

Zakázaná zóna okolo Černobyľskej JE je lákavým miestom pre výskumníkov. Poznatky o tom, ako príroda a staré ženy reagujú na množstvo rádionuklidov v prostredí sú veľmi cenné. V zakázanej zóne sú kapitálne kusy zveri, veľké ryby vo vodných tokoch a bábušky, ktoré prežívajú aj v týchto podmienkach. Nie snáď preto, že by rádioaktivita bola prospešná, ale preto, že zóna bola vyľudnená a ničivý vplyv človeka na čas ustal. A bábušky sú už také staré, že bude ťažké zistiť, ako sa na veku dožitia podpísala rádioaktivita a ako pocit, že sú doma vo svojom prirodzenom prostredí a nie presadené do nejakého domova dôchodcov 200 km ďaleko. Film nepovažujem za vydarený, ale vďaka aj zaň. Neprajem nikomu dožiť sa doby, keď celý svet bude jednou zakázanou zónou. Hlupákov na vedúcich postoch, ktorí koketujú s myšlienkou vyskúšať to je stále viac. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Příjemné nahlédnutí do zakázané zóny, kam se navzdory katastrofě vydalo několik postarších paní prožít život, který zde zahájily. Před zhlédnutím jsem neměl tušení, že tato zóna má své obyvatele a že se z tohoto místa stala turistická atrakce. Celkem zajímavý byl i vědecký pohled ukazující, že jsou tato místa velmi nebezpečná. Díky své neznalosti si z toho paní nic nedělali. Střechy mají z azbestu, na oběd si dají radioaktivní houby a stejně se hravě dožijí osmdesátky. Zřejmě za to může alkohol, který dle vlastních slov nepijí, aby se opily, ale aby byly zdravé. Celkem mě překvapilo, že se na Ukrajině měří radioaktivita v Rentgenech, měl jsem za to, že se používají Sieverty. Možná jsou jen zaostalí. Příjemná dávka radioaktivní radosti ze života. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama