Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1964 vznikla v Československé televizi idea oslavit 400 let od narození velkého anglického dramatika W. Shakespeara (1564–1616) zaznamenáním vybraných monologů a částí jeho her v interpretaci našich největších hereckých osobností, přičemž většina ukázek pochází z představení, které byly v té době inscenovány na Národním divadle. Ve spolupráci s Divadelním ústavem vznikl cyklus, jehož první část divákům chceme představit právě v roce, kdy si připomínáme čtyři sta let od úmrtí velkého dramatika.... Záznam, který diváci mohou poprvé po padesáti letech od premiéry zhlédnout, vznikl rekonstrukcí z dochovaných filmových materiálů a negativů.

V první části shrnuje přední český anglista, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Zdeněk Stříbrný dochovaná fakta ze života dramatika a z jeho díla upozorňuje zvláště na vznik dvou komedií, které jsou zařazeny v ukázkách – Veselé paničky windsorské (z inscenace, která se v Národním divadle hrála v letech 1962- 1965 v režii J. Pleskota) a Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete. V podání Libuše Havelkové uvidíme z první komedie scénu, v níž panna Čiperná zve rytíře Falstaffa na dostaveníčko se dvěma měšťankami, v následující scéně si Falstaff v podání Jana Pivce „líže rány" poté, co byl vyhozen i s košem špinavého prádla do řeky. Třetí monolog byl vybrán ze hry Večer tříkrálový, která se v šedesátých letech hrála na Národním divadle pod názvem Cokoli chcete (opět v režii J. Pleskota). Vybrána byla scéna, kdy Malvolio (v podání Otomara Krejči) obdrží falešné milostné psaníčko a naparuje se v domnění, že se stane manželem hraběnky Olivie a získá tím neomezenou moc nad ostatními. Ukázky byly inscenovány v televizním prostředí.

Druhá část cyklu je věnovaná Shakespearově tragédii Romeo a Julie. Nejprve přední český anglista profesor Z. Stříbrný diváka provede historií inscenování této slavné tragédie na našich jevištích až po současnost šedesátých let – tedy slavnou inscenaci Národního divadla v režii Otomara Krejči a v novátorském překladu Josefa Topola s Janem Třískou a Marií Tomášovou v titulních rolích. Premiéru měla 25. 10. 1963 a do derniéry 11. 9. 1967 se odehrálo 110 repríz. V zařazených ukázkách můžeme vidět některé vybrané scény v podání J. Třísky (Romeo), O. Scheinpflugové (chůva), L. Munzara (Merkuzio) a R. Lukavského (bratr Lorenzo). Ukázky jsou inscenovány v televizním prostředí.

V předmluvě ke třetímu dílu cyklu se profesor Stříbrný nejprve věnuje literatuře, která o velkém dramatikovi vznikla. Moderním a ve své době objevným pohledem rozebírá tragédii Hamlet, kterou dramatik vybudoval na půdorysu „tragédie pomsty" a z dnešního pohledu ji lze přirovnat k detektivce. Následně rozebírá přelomovou inscenaci Národního divadla v titulní roli s R. Lukavským, která měla premiéru 27. 11. 1959. V režii J. Pleskota a v současném překladu Z. Urbánka inscenace představila titulního hrdinu nesmrtelné tragédie jako myslící bytost, individualitu. Uvidíte vybrané úryvky z této slavné tragédie v mistrném podání Radovana Lukavského a Vítězslava Vejražky. Ukázky z této inscenace byly pořízeny v televizním studiu.

Profesor Stříbrný v předmluvě ke čtvrtému dílu reflektuje, jak se dramatikova díla zobrazují v různých dobových médiích – rozhlase, filmu, televizi. Chopili se jich různí tvůrci zvučných jmen O. Welles, G. Kozincev, J. Trnka, L. Olivier... A vnímavý současný divák si může domyslet paletu mnoha tvůrců a zpracování, které vznikly v dalších padesáti letech... Úvodem zazní Antoniův monolog nad Caesarovým hrobem v mistrném podání Otakara Brouska z tragédie Julius Caesar. Následuje ukázka ze slavného Othella s jedinečným Janem Pivcem jako proradným Jagem a Vítězslavem Vejražkou v monologu Othella před jeho tragickým činem. Následuje ukázka z komedie Sen noci svatojánské, v níž se zaskvěla Vlasta Fabianová v roli Titánie. Obě poslední představení měla v Národním divadle premiéru v roce 1963.

Profesor Stříbrný v posledním dílu cyklu vypráví o polemikách, které provázejí Shakespearovu osobnost, neboť někteří badatelé i kvazibadatelé se domnívají, že autorem slavných děl byl někdo jiný. Žádná taková domněnka není potvrzována dochovanými archiváliemi nebo fakty, rozborem díla atd. A toto Stříbrného tvrzení platí dodnes... Poslední ukázky jsou z děl Richard III. v titulní roli s R. Kovalem, Macbeth – s M. Vášovou coby Lady Macbeth, ve slovenské verzi s L. Chudíkem v roli Macbetha. Monolog ze hry Král Lear přednese opět M. Vášová v roli Goneril. Slavným monologem Merkucia o královně Mab z tragédie Romeo a Julie v podání L. Chudíka celý cyklus končí. (Česká televize)

(více)

Recenze (3)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Mimořádný cyklus skromných rozměrů, významný nejen vystoupením plejády předních českých hereckých osobností v jejich nejslavnějších jevištních rolích, ale také účastí prof. dr. Zdeňka Stříbrného (1922 - 2014), jednoho ze zakladatelů moderního českého shakespearovského bádání, dosahujícího světové úrovně. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Mohl bych podrobně analyzovat herecké výkony v Shakespearovských monolozích, rád bych se ale v komentáři zaměřil taky na svůj osobní přínos ze zhlédnutí tohoto televizního cyklu. Shakespeare nikdy nebyl mým oblíbeným autorem, byť rozhodně patřil k tomu zajímavějšímu z hodin středoškolské literatury. V době před dvěma lety, kdy cyklus oprášili na ČT art, jsem pochopitelně neměl velký zájem se na to dívat. Nicméně jsem rád, že jsem si dokázal jsem najít na to chuť a čas i patřičně ocenit. Rozhodně jde o víc, než epochální muzem hereckých výkonů ze Shakespearovych her. Velkou zásluhu má na tom účast (zde v hlavičce neuvedeného) profesora z Karlovy Univerzity, dr. Zdeňka Stříbrného, jehož krátkymi přednáškami plnými zajímavých informací každý díl cyklu začíná. Ve spojení s následujícími monology (včetně ukázek z komedií v prvním dílu) mi tenhle pohled na Shakespeara toho přinesl mnohem víc než tenkrát vnucené středoškolské učivo. Především pan Stříbrný všemi informacemi poukázal na nadčasovost autora. Tu vnímal také Otomar Krejča v Národním divadle, který zrealizoval v období "zlatých šedesátých" slavné představení Romea a Julie s tehdy novátorským pojetím herectví a režie. Takový monolog Merkucia v podání Luďka Munzara působí i po 50ti letech velice moderně a překvapil taky mladý Jan Tříska. Již zmíněný Krejča se zde předvedl i herecky v rovněž zajímavé ukázce z komediálního Večeru tříkrálového. Z herců mě nejvíc upoutal Radovan Lukavský v roli Hamleta; bez kulis a historické složky v tomto studiovém provedení vynikl nejen vynikající Lukavského výkon, ale taky veškerá nadčasovat myšlenek z Hamleta. ,,Být velký neznamená bouřit se bez velkých příčin, ale ze všech sil vést boj o pouhé stéblo slámy tam, kde byla ohrožena naše čest." Fascinující! Plný počet nedávám, že byli prostě zde na druhou stranu i pasáže-monology (především Koval, Vejražka), které mě úpřimně nebavily. ()

Reklama

Reklama