Tátova volha

Jako milovník road-movie filmů jsem se na tohoto českého zástupce tohoto žánru dost těšil. Balzerová, Vilhelmová a k tomu jedna stará Carevna GAZ 21, hmmm to vypadalo slušně. Hned začátek se mi líbil, připomněl mi, že i já si takto před lety pouštěl stále dokolečka ze záznamníku vzkaz od někoho, kdo v té době už nebyl... Těch pár slov někým ve spěchu nahraných na tu malou kazetku, když jsem nebyl na telefonu mělo cenu zlata. Byl to kousíček něčeho co se smrti a času nepodařilo vzít sebou... --- Jenže pak dojde k nalezení kresby a výlet tátovou Volhou... Film se rázem změní na reklamu na Tatranky Opávia a kamera či dron s kamerou začne zuřivě přelétat nad malebnou českou krajinou, kde se silničkou sune červenobílý veterán. To vše ve slunečných paprscích mocně podbarveno jímavou hudbou Muchowa... A tak je to celou dobu až film začne nudit. Trochu z nudy vybočují jednotlivé zastávky, ale nějak to nebylo ono. A jak má rád Vilhelmovou, tady hrála hrozně. Její umělé úsměvy (všimněte si, že se celý film nepřirozeně culí) mne fakt vadily. Také mi vadilo to ,,řízení'' obou dam, kdy bylo zjevné, že neřídí... Točit volantem sem a tam z leva do prava když v zadním skle ubíhá rovná silnice, to jsem naposledy viděl ve videoklipu Ondřeje Havelky - Blue Moon, tam si z toho ale dělali právě tím kroucení volantu srandu, nebo v Nudě v Brně... Holt majitel Carevny miláčka nechtěl asi filmařům a herečkám půjčit, nebo bylo řízení tohoto ruského okopčeného Forda šedesátých let přeci jen pro ně náročné... Film se tak snaží při jednom hledání příbuzného sdělit starou pravdu, že i cesta může být cíl. Ukáže také celkem věrně, že se ženským kolem čtyřicítky se najednou samo něco přehodí a přeprogramuje v kokpitu a začnou se chovat naprosto iracionálně. Svým způsobem film celkem zachránil samotný konec. Každopádně na komedii tam těch fórů ke smání moc nebylo, na drama tam nebyly žádné emoce a jako videoklip s Volhou to bylo sakra dlouhé... Dávám tedy za tři naškrabané dopisy, ale je to jen tak tak... * * * (17.10.2018)

Nebylo to špatné, nijak zvlášť vás to nenadchne, ale ani neurazí. Příjemně se na to dívá, nenudí to a docela ubíhá. Myslím ale, že to mělo potenciál vyždímat ze situací víc komických prvků, ale i tak jsem se zasmála. Zlatý průměr. 3* (19.03.2018)

Páčil sa mi aspoň štýl rozprávania príbehu a atmosféra, ktorá bola taká príjemne nostalgicko-veselá. Obsahová stránka však jedna veľká bieda, nič také, čo by po dramatickej stránke výraznejšie zaujalo. Priemer. 60/100 (17.02.2021)

Film mile překvapil, přistupoval jsem k němu, díky námětu, s předsudky, ale ty byly rychle pryč. Velmi dobré herectví, scénář, povedené propojení žánrů a jako vždy skvělá hudba Honzy Muchowa. To vše u mě drží film v nadprůměru. Mám rád překvapení a ta filmová zvlášť. (25.03.2019)

Vůbec mi to nepřišlo jako komedie, vtipná tam byla akorát ta Holubová, a když se u toho člověk nemůže aspoň zasmát - což u Vejdělka zatím více či méně platilo - tak mi v podstatě odpadá důvod, proč to chtít vidět (kromě vyplnění prázdného večera), protože koukat v jeho podání na vážný film by se mi fakt nechtělo (kdybych to věděl předem) a celkově mi ten námět přijde silně nezajímavý, postavy nesympatické, a závěrečné rádoby šokující rozuzlení se mi nelíbilo, respektive ze mě nevykřesalo nějaké větší emoce, jako celý ten film, který mi přišel nejen tak nějak sterilně odtržený od reality, jak je u Vejdělka zvykem, ale též i dost nudný, a protivný svým soundtrackem. (05.01.2022)

Nehraje, prostě je, aneb jak jsem pochopil, proč je Balzerová nejmilovanější herečkou českého lidu. A pokud jde o Vejdělka, vzbuďte mě zase za 20 let. Anebo mě radši vůbec nebuďte. Stačí přečíst mi pár Psáno životem z Chvilky pro tebe a k tomu pustit nějaká propagační videa cestovních kanceláří a humanitárních organizací. Bez Muchowa, prosím. (Čtěte: Matty, xxmartinxx, Djoker.) (14.01.2023)

A nemanželský syn byl...zahradník? Vejdělek měl našlápnuto na nejlepší film své kariéry, konečně se vyhnul podbízivému komediálnímu šaškování, jaké provázelo jeho předchozí díla, a dal k dobru celkem nepříliš komediálně pojatý příběh matky s dcerou, které společně křižují v retro voze českou krajinu (a někdejší manželovy milenky a jednoho senilního kamaráda) za účelem nalezení stopy po nemanželském synovi, jehož existenci jejich milovaný manžel a táta v jedné osobě tajil, a nakonec si ji vzal do hrobu. Vejdělek rozehrává příjemný kousek, který jde odvážně proti proudu většiny současné kino produkce, je z něj totiž cítit nemalá retro vzpomínka na snímky předrevoluční, které nebyly určené jen pro jednu generaci diváků. A tudíž by prarodiče ocenili, když jim vnouče zaplatí lístek do kina. A ocenili by, že film je bude bavit dobrými dialogy, poutavou kamerou i typicky českými scenériemi. A v neposlední řadě jim komfort dopřejí kvalitní herecké akvizice. Paní Balzerová a paní Vilhelmová, jen se vzpírejte odpudivým seriálům typu Kryplovi (pan Postránecký nečetl scénář), Tátové na mrdu (paní Geislerová už podlehla) a dalším, a pečlivě si vybírejte scénáře, jako v tomto případě. Příběh je veden v perfektním rytmu, leporelo vedlejších postav je dokonalé, všechno šlape, až se to zadře v závěru. Vítr asi odvál zbytek scénáře, tedy přesně tu část, kterou se film končí. Sekvence, v níž Balzerová s Vilhelmovou odhalují legendu kolem levobočku, je napínavá a působivá jako nějaká detektivka, za poslední pětiletku jsem ničeho takového nebyl v českém filmu svědkem, jenže když je něco moc dokonalé, nekončí to už tak dokonale. Představte si dobře vystavěnou detektivku, z níž se ale nedozvíte kdo je vrah. Když to přeženu, tohle je něco podobného. Film závěr usekne a Volha mizí do pryč po udržované silnici za státní peníze, ačkoliv jako divák jsem si připadal tím nedomrlým zakončením nemálo ošizen. Dobrá, jsou tací diváci, co nedají dopustit na Účastníky zájezdu, určitá sorta nepohrdne Romingem, ženy v menopauze prubnou Ženy v pokušení, český senior pomyslně nasedne do starého vozu a nechá se unášet laskavým a dojemným cestováním po vlasti. A skutečnost, že to nemá dobré zakončení, třeba přehlédne. 7/10 (13.09.2018)

Dobře je za tři a tenhle film je s odřenýma ušima dobře. Námět povedený, scénář pokulhávající, většina hereckých výkonů velmi dobrá (Polívka v roli dementa hrát nemusí, takže působí značně přirozeně) a k tomu nádherná Volha. (11.09.2022)

Nebýt nádherné Volhy a pojetí v rytmu road movie, tak bych hodně trpěl. Jedná se totiž o snímek zacílený výhradně na ženské publikum, dokonce jen na jeho část.  Tatiana Dyková i ve svém pokročilém věku mnohdy předvedla, že stále dokáže zahrát ženu, o které se v bídě dá opřít to pověstné kolo. Zde ovšem ztvárnila antisexuální symbol a osobně nemám pocit, že tohle by byla herecká poloha, do které by jakkoli zapadala a její nominace na Lva nemůže být v mých očích zapříčiněna ničím jiným než jistě kvalitními kuřáckými dovednostmi. Celkový děj prostě není zajímavý a jeho vcelku obstojný spád je zapříčiněn pouze puncem road movie. Na žádném místě hrdinky nezkejsnou tak dlouho, aby divák stihl začít trpět nějakou nesnesitelnou nudou. Pokusy o humor v tomhle případě bohužel prosvištěly hodně kolem mě. [40 %] (07.06.2021)

Vilhelmovou moc nemusím, ale paní Balzerovou zbožňuju. Je to sice trochu fádní a depresivní, ale budiž. (08.09.2018)

"Tátova Volha" bude asi pre mňa jeden z najlepších českých filmov, čo som hodnotil od čias "Teorie Tygra". Možno za to môže aj fakt, že sú tu opäť Tatiana Vilhelmová s Eliškou Balzerovou. Ale myslím si, že najmä za to môže skutočnosť, že je film smutný na správnych miestach a je podľa mňa aj vtipný na správnych miestach. Funguje to veľmi dobre. Plus mám pocit, že reálne má film aj veľmi dobrý príbeh, ktorý človek chce sledovať. Áno, ide o road-trip dramédiu, no musím povedať, že v rámci tohto žánra ide o jeden z najpríjemnejších filmov, čo som mal možnosť vidieť. Pretože má srdce na správnom mieste, pretože kladie dobré otázky, pretože vzťahy sú tu veľmi dobre spracované a postavy medzi sebou skutočne vedú dobré dialógy. Možno narozdiel od "Teorie Tygra" som občas trošku premýšľal nad tým, či tu všetko dáva zmysel, no nebolo tu reálne nič také, čo by ma nejako výrazne otravovalo, alebo by mi prišlo nedomyslené. Reálne je to dobre napísané, má to srdce a dokáže to zapôsobiť. Tempo takisto príjemné a film má dobrý spád. Plus vidieť starú volgu je super a vyzerá fakt fantasticky. Staré autá majú väčšiu dávku osobnosti, než moderné. Myslím si, že film stojí za to vidieť. Čeknite si ho, spravte si názor a uvidíte. Rozhodne odporúčam viac, než januárové a februárové české komédie tohto roka. Takéto filmy by mali v Česku vznikať. Aspoň podľa mňa. Hodnotenie: A- (29.08.2018)

Jiří Vejdělek vzal dvě herečky, posadil je do auta, a předpokládal, že to stačí na film. Natočil tak jedno z nejnudnějších road-movie vůbec, což by si nakonec nezasloužilo ani auto vyrobené v SSSR. Tři hlavní herci se chvílemi úspěšně snaží zakrývat, že tu není co hrát, přehlídka hereckých hvězd ve vedlejších rolích to má jednodušší, ale jejich figurky jsou vlastně všechny snadno zapomenutelné. Ani komedie, ani drama, jen hodina a půl pěkných obrázků. (29.03.2019)

Hledání ztraceného syna. Vejdělkova ženská road movie nabízí, bohužel, jen samá schémata. Rakovina, nevěra, láska, lež, dávná tajemství, odpuštění... to všechno vytváří ve Vejdělkově filmu patřičně jímavé pozadí pro bilancování dvou žen, jejichž vztah prochází zkouškou upřímnosti a vzájemného pochopení. Problém je v tom, že Vejdělkova filmová tvorba nepřináší veskrze nic nového, neotřelého, zajímavého. Přehlídka osvědčených scénáristických, hudebních i hereckých postupů, včetně vytváření samoúčelného humoru, ovšem konvenuje průměrnému divákovi, který si již uvykl, že při návštěvě kina obvykle dostává to, co očekává. Tím je řečeno vše. (30.03.2019)

Smutno - veselý film do letného kina. Príbeh nenudí a neotravuje. Pekná kamera a vizuál. Hudba tiež nie zlá. Skvelé herečky zaručia, že aj to trápne, bude menej trápne. 3,5* (11.07.2018)

Jo, tohle se Vejdělkovi fakt nepovedlo. Nudná záležitost, u které se nemůžete smát, ale není to ani drama, u kterého byste si vychutnávali filmařinu. Vilhelmka tradičně špatná, ostatní trochu podle škatulky (Holubová, Polívka, Cibulková). Potěšila Maciuchová. Letní kino na Masarykově náměstí, Letní filmová škola Uherské Hradiště (30.07.2018)

Tragikomedie (mezi výbuchy smíchu uměřený stesk) až melodrama (vršení ran osudu) s ozdravným šibeničním smíchem. Rozbolavěnost je korigována jízlivým shazováním sentimentu. Zápletka je úmorná, ale pobaví detaily (návštěvě vnutí hrozné rukodělné výrobky). Krajina kameramana Smutného je osvěžující. I klasické zastávky běžné road movie jsou každá jiná. Pobaví i výměna ženských jedovatostí. Muži stojí spíše v pozadí až na sólo Polívky. (13.09.2018)

"Zlomené květiny". To už tady bylo v roce 2005. Ženy v pokušení jsou fajn, Václav je majstrštyk, ale tohle je slabá vykrádačka Jima Jarmuche. (30.09.2018)

Proč jsem vždycky, když nemám lautr žádná očekávání, spokojená?? Všechno hovořilo už předem proti- závěr pracovního týdne, kdy na vás něco leze (a chlop to néni), nikam se vám nechce, ale zároveň chcete udělat radost mamince a tak jdete na český film, který může dopadnout všelijak. Musím však pokorně přiznat, že přes jemně rozkodrcaný začátek se to rozjelo hladce a plynule a pak už se to nezastavilo. Humorné scény se krásně střídají s těmi dojemnými a nic, opakuji nic není přes čáru. Eliška Balzerová je madam par excellence a stala se receptem na úspěch. (18.03.2018)

Ve srovnání s Výletem je Tátova volha celkem fádní jízda. Líbilo se mi komorní pojetí a herecké výkony. (29.03.2019)

Jednu hvězdu za malebnou Smutného kameru (ale to se u šestinásobného držitele Českého lva v této disciplíně dalo očekávat) a jeden zábavně černohumorný dialog mezi někdejšími rivalkami v podání Balzerové a Cibulkové. Tolik k těm lepším věcem. A k těm horším... kde začít? Třeba v největší bolesti českého filmu, žánrové nevyhraněnosti. Chvilku se Tátova volha tváří jako antická tragédie (což podporuje tklivá klasická hudba), chvilku jako road movie, pak zas jako komedie... Postavy jsou jen načrtnuté figurky. Mužské role - všehovšudy dvě - jsou slabošské, ženské zase pouze karikatury na jednotlivé lidské typy. Slaboučký scénář předepisuje nějaké hraní jen Balzerové s Vilhelmovou, přičemž obě na mě působily, jako by je to ani nebavilo. Hlavní téma, jak si lidi vzájemně lžou, se v závěrečné katarzi odbude slovy "už mi nikdy nelži" a je hotovo. Hm. A humor za něco stojí, jen když sem tam (ale samozřejmě bezpečně a málo, aby se divák náhodou neurazil) sklouzne k trochu černějším tónům. No a ten product placement... ach jo. Já chápu, že u nás se bez něj peníze na film sehnat asi nedají, ale mně tak moc okatej PP prostě strašně vadí. Upřímně, to ať raději český film zajde na úbytě a zhyne, než aby se z něj stala hodinu a půl trvající reklama. A tam se přesně směřuje. (28.02.2018)