• Martin741
    ****

    Posledny normalizacny film reziserky Renakovej -Kralovej /Tony, tobe preskocilo, Kam doskace ranni ptace/ a velmi dobry film. O tom, ako mladenec si chce kupit gitaru a zhana financie na vlastnu past. Normalizacnej komuniostickej propagandy tu bolo len minimum, dialogy su vyborne, herci mne neznami : 70 %(31.12.2016)

  • PB2
    ***

    Divný film. Dětské filmy bývají veselé, tenhle veselý není. Týpek se snaží vydělat na kytaru, dělá co může, malá segra mu pomahá hraním v restauracích (a on ji nakonec podrazí), dokazuje tatovi, jaký je břídil a stejně na konci zjistí, že ta kytara je už pryč... Jestli je tohle normalizační (v roce 89???) moralita, tak teda nevím, co se z ní měla mládež naučit? Že nemají věřit nikomu?(12.9.2011)

  • Pitryx
    *

    Synek by potřeboval řádně přes držku, takhle si otvírat hubu na rodiče. To mně by to naši hned obrátili kousavým dozadu. Jasně, že mne název varoval, oč půjde. Ale zase ke škrábání brambor, že… Tohle snad nemohlo zaujmout ani věkovou skupinu té doby, natož dnešní. Takže jako jediná v celém filmu zaujala malá Magdalena Učíková. Plusové hodnocení je pro ni.(12.9.2016)

  • pytlik...
    *****

    Příjemné překvapení. Postavy a dialogy nebyly klišoidní, právě naopak, dalo by se říct, že působily velmi důvěryhodně a přirozeně, snad s výjimkou Magdalény, takový tvor se na Zemi ani na přilehlých družicích ještě nevyskytl. Za zmínku také stojí perfektní výrok od krásné Martinovy spolužákyně, že totiž úlohou ženy je ležet na sofa a vonět. Vzhledem k tomu, že muž by měl být ženiným pravým opakem, dá se odvodit, že ideální chlap se neválí a smrdí. Cheché, z tohoto pohledu jsem jen poloviční muž, ale schválně nepřiznám, jakou část definice nesplňuju. Velkou úlohu také ve filmu hrají tehdejší výkřiky nejmodernější socialistické techniky, počítače IQ 151. My jsme je měli ve škole taky, v každé třídě několik, né že bychom na nich pracovali, ale školník je nám tam dovezl vždy, když přestalo v zimě fungovat topení.(8.2.2014)

  • blackrain
    ****

    Nebylo v roce osmdesátdevět už na výchovu mládeže trochu pozdě. Distributor se svým oficiálním textíkem poněkud zaspal dobu. Hynek měl chytrou a skvělou mladší sestřičku. Ta byla teda číslo a v bráchovi se viděla. Taky jsem si jednou takhle otevřela pusu na rodiče, že něco nutně potřebuju. V ten moment jsem chytla druhou o zeď a byl klid. Hynek dělal všechno možné i nemožné, aby tu kytaru měl a nakonec zjistil, že ji nepotřebuje. Ta strastiplná cesta za kytarou mu dala mnohem víc, než si v tu chvíli sám uvědomil. My jsme ve škole měli Consuly. Počítač měl temně zelenou obrazovku a text se na ni objeval bílý. Hráli jsme na něm hry a psali texty. O nějakém programování nemohla být ani řeč.(27.10.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace