Nico, 1988

Nápad dobrý, písně velmi dobré, zpracování příliš chladné (včetně dramatických i entusiastických okamžiků) a těžkopádné, český dabing jako obvykle zkazil, co se ještě zkazit dalo. Zajímalo by mě také (víc než u jiných filmů) jaký byl vztah Susanné Nicchiarelliové k Nico; pokud podobný jako můj, pak bychom se přece jen mohli domluvit. Kromě peripetií doprovázejících život muzikantů mě zaujalo vyzdvihnutí jejích koncertů v ČSSR (mluví se o pražském, já mám kazetu z brněnského, 3. října 1985; dostal jsem ji hned v tomto roce od Petra Cibulky). Pozn. Všech 16 písní na soundtracku tohoto filmu zpívá Trine Dyrholmová, a vidím to jako přínos. (03.10.2019)

Nico vlastně není kdovíjaká hvězda, kvůli které byste své děti měli donutit přemýšlet nad hudbou minulosti. Byla to taková diva, kolem které se točili největší umělci tehdejší doby. Zřejmě je uměla uhranout, možná i nadchnout. Těžko říct. Tenhle film mi to ale zodpovědět nedokázal. Trine Dyrholm se snažila sebevíc, ale tak zfušovanej životopisnej film jsem fakt hodně dlouho nezažil. Nezáživnej, nudnej, nic neříkající, přeskakující z jedné časové osy na druhou, aniž by dával jakoukoliv logiku. (24.11.2018)

Nico, niekdajšia modelka a ikonická kráska umeleckej bohémskej komunity okolo Ady Warhola. Film však ukazuje predovšetkým záver jej kariéry. Vidieť, že Nico sa ani na staršie kolená nevzdáva undergroundového štýlu života a spôsobu interpretácie piesní. Nico bola celý svoj život odlišná. Preto ľuďom stádovitého zmýšľania a uniformovanému totalitnému režimu prekáža/prekážala. Napriek tomu sa nebála v čase pokročilej heroínovej závislosti vystupovať v socialistickom Česko-Slovensku. Hoci mohla tušiť, že tu žiadanú drogu sotva dostane. Prebúdzanie niekdajšej ikonickej krásky smerom od zvodnej sexy krásky k zrelej umelecky od okov krásy oslobodenej žene, ktorá hrdo nesie zástavu sólovej dráhy svojbytnej speváčky pohŕdajúcej pop-hviezdnym spôsobom života. I za cenu sebazničenia. Nevzdanie sa umenia, napriek rokom, krízam i spackanému vzťahu k synovi. P. S. V jednom komentári tu je napísané, že feťácka krava. Som zvedavý, koľko bude o 20-30 rokov počuť o životných výkonoch autora komentára. Pretože drvivou väčšinou je za takýmto typom kritiky človek typizovaného stredného prúdu, neznášajúci akékoľvek kreatívne odchýlky v živote, ani v umení. P.S. 2: Vedeli ste, že Nico si strihla i malú úlohu v svetoznámom filme Federica Felliniho Sladký život (La dolce vita)? Áno, La Dolce Vita! (25.08.2020)

„Mladí lidé jsou nudní." „Jo, ale patří jim náš svět." „Ty tomu fakt věříš?" „Ne." Stárnoucí, unavená, závislá na heroinu...hvězda undergroundového nebe. Hvězda, co už nechce být kynoucí smažkou, nýbrž stárnoucí elegantní dámou. Jenže na to už jí čas nezbyl... Nejde o žádné strhující drama ze života výjimečné zpěvačky. Čas ve filmu plyne pomalu tak, jako Nico mluvila. Poslední chvíle života jsou prokládány písněmi, nesmrtelnými songy. Naprosto uhrančivý je koncert v Praze, kde mělo zaznít více skladeb. Klidně bych mu dal i více jak čtvrtinu filmu. „Velvet Underground? Tam jsem dělala jen křoví s tamburínou. Moje kariéra začala, když jsem se osamostatnila." Film pro ty, co měli a mají písně Nico rádi. Kolemjdoucího diváka zřejmě neosloví. My Heart Is Empty. (31.05.2021)

Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018] (01.07.2018)

Další naprosto zaměnitelný hudební životopis bez nápadu. Snad jen scéna pražského koncertu mě trochu probudila. Třetí hvězdičku dávám jedině za Trine Dyrholmovou, bez které už by to určitě bylo zoufalé. Bohužel viděno s českým dabingem, který byl na palici – kolikrát tam obě postavy mluvily česky, a já jsem nechápal, proč si nerozumí. (50%) (13.01.2023)

O speváčke Nico som pred týmto filmom asi nikdy nepočul a z filmu sa dozvieme o jej živote iba hlavné útržky. Avšak výpoveď jej pocitov z posledných rokoch ma veľmi upútala a asi v druhej polovici filmu som sa s chuťou započúval aj do textov piesní, hoci undergroundový štýl hudby mi nikdy nebol veľmi blízky. Film neztráca na tempe, skvelo kombinuje zážitky z koncertov s pocitmi v súkromí či rozhovormi s novinármi a popri ukážke rebelského života takmer na dne prichádza aj zaujímavá myšlienka o vlastnom "znovuzrodení", či nájdení seba sama. Ako absolútna perlička pre tunajšie publikum čaká potom časť odohrávajúca sa v socialistickom Československu v 80. rokoch, kde očakávané veľkolepé vystúpenie končí zásahom zo strany Verejnej bezpečnosti. Taktiež bol dobrý nápad uprostred ciest naprieč štátmi použiť ako kontrast k undergroundovej hudbe vtedy populárny hit Big In Japan skupiny Alphaville, ktorý pri záverečných titulkoch zaznie znovu vo veľmi zaujímavej, nekomerčnej úprave v podání samotnej Nico (resp. Trine Dyrholm). Celkovo pomerne silný dojem z filmu o bilancovaní slávy na pozadí drôg, alkoholu a zmárneného života. (80%) [Kino Úsmev, Košice - Projekt 100 ] (08.10.2018)

Zpěvačka říká "Vybírám si své publikum " a " Netoužím, aby mě milovali všichni". A film také se nesnaží zavděčit každému a režisérka Nicchiarelli se snažil vzít si její slova k srdci. Ukazuje zpěvaččin styl při vystupování a její temnější stránky kdy bojovala už jako starší s depresí a drogami . Měl jsem pocit, že nikdo není tak osamělý jako Christa Paffgen i když je stále obklopená davem. Ale myslím, že režisérka z jejího životopisu udělala trochu fikci. Jsou zde hezké písničky. (13.05.2020)

Chápu záměr tvůrců ukázat Nico jako "opravdovou" Nico. Tedy ne jako hezkou panenku, která šla z postele do postele podle toho, jak listovala encyklopedií Největší rockové hvězdy. Nevybrali si proto její nejznámější období, ale ukázali Nico zestárlou, "konečně autentickou", tentokrát ne v efektním světe slavných hudebníků, ale jako ženu, která nezávisle tvoří vlastní hudbu bez ohledu na to, jestli se publiku líbí nebo ne. Tvůrci k tomuto zobrazení využili trochu halucinogenní flashbacky a téměř polodokumentární snímání nepříliš veselé současnosti. Žel, zcela bez nápadu, zcela bez tahu na branku. Děj je utahaný a nudný, nic moc neříká, jen zobrazuje různé scény. A navíc mě její hudba nijak neuchvátila. Byť oceňuji scény z koncertu v Československu, jakkoliv na mě nepůsobily přesvědčivě (ale lidi ze Západu takhle mohli ČS komunistickou realitu vnímat). SHRNUTÍ: Sex, drogy a rock n roll si vždy vyžádají vysokou cenu. A ona ji zaplatila s plným vědomím. (07.12.2020)

No dobře, tohle byl každopádně zvláštní snímek. Přiznám se, že jsem o Christě Päffgen nikdy předtím neslyšel. A čekal jsem, že pro mě film její osobu objeví, a to se tak úplně nestalo. Nemůžu říct, že bych žil i nadále v blahé nevědomosti, ale do psaní jejího životopisu bych se raději nepouštěl, protože těch bílých míst tady zůstalo příliš mnoho. Uznávám; tvůrci se přece jen soustředili na finální etapu zpěvaččina života a občasné flashbacky byly až překvapivě informativní, ale i tak si myslím, že by si její osoba zasloužila obsáhlejší útvar. No, a když tohle píšu jen na základě toho, co jsem o jejím životě právě zjistil díky této záležitosti, je jasné, že mě snímek nemohl úplně zklamat; spíše u mě vyvolal zvědavost, a za to si třetí hvězdičku zaslouží. Oceňuji i výkon Trine Dyrholm v titulní roli. / Poučení: Drogy jsou fuj. (18.10.2022)

All Tomorrow's Parties (06.01.2023)

Nico fetovala, moc se nemyla, občas někde zazpívala. A pak spadla z kola a umřela. Podle anotace snímek pojednává také o snaze Nico znovu se sblížit se svým synem. Ale i to zde vypadá tak, že Nico přijede za synem do léčebny, řekne mu, ať s ní jede na turné -> syn s ní jede na turné. Tvůrcům se bohužel "povedlo", že ani na dramatických životních momentech jako by vlastně nebylo nic moc dramatického. Film vám zřejmě nezpůsobí silnou katarzi jakou známe například ze snímků o Edith Piaf. Proč tedy dávám nadprůměrné hodnocení? Proč se mi film vlastně líbil? Pro fanoušky Nico jde o něco na způsob její ilustrované biografie. Hlavní představitelka - byť originálu ne příliš podobná - je ale jinak opravdu výborná. Nebojí se z plátna tzv. smrdět. Obzvlášť sugestivní je v hudebních číslech, které jsou nově (ale s vkusem) instrumentovány. Tyto výstupy pro mě patří k vrcholům filmu a herečka se svým sytým altem předvádí výkon lepší, než Nico sama (jak známo, zpívala vždy trochu falešně). Pro našince je tu navíc takový bonbónek v podobě vystoupení zpěvačky v Praze. My ten příběh známe z naší strany - jaká to byla událost, když v naší kleci v roce 1985 vystoupila undergroundová superstar. Tady ovšem vidíme stranu druhou - Nico jsou představování jacísi opelichaní androši a ona jen kroutí hlavou - kam jsem se to proboha dostala... Pro fanoušky Nico se tu zkrátka řada zajímavých věcí najde. Pokud ji máte rádi, užijete si i film. A když ne, tak ne. (21.03.2019)

Ked sa povie Niko, vacsina ludi si vybavi Seagalovku z roku 1988 - pricom tento film Nico je o spevacke Christy Paffgenovej - ta beha medzi mestami Praha -Pariz - Norimberk a Manchester. Dialogy vyborne, kulisy na urovni - mam rad takeo filmy, reziserka Susanna Nicchiarelli sa ukazala v dobrom svetle . 70 % (09.02.2019)

Nico je zcela urcite mou nejoblibenejsi zpevackou a videt tento film pokud mozno "hned" byla ma povinnost. Film neni dokonaly a pokud nejste fanouskem samotne Christy nebo alespon Velvetu (o nich je ve filmu minimum), snimek nejde asi doporucit beznemu divakovi, ale skalni si prijdou na sve. I kdyz osobnost teto zpevacky mela urcite vetsi potencial nez film samotny. Mozna se jeste dockam neceho z jeji rane tvorby. Vyborna hudba, videno v ostravskem Artu, dva divaci. Toho druheho neznam.-). (10.04.2018)

Nic než koncert noci. Nikotin života. Vandrovnice intimity. Hází rusalčími vlasy. Hlasitá Černá růže baladické zvlčilosti. Burácivý "odér" múzy, procítěné intonační opiáty. Do hlav klubových pijáků, "kůži" psychedelie roklin. (07.01.2023)

Film byl pro mě jednoznačně zklamáním a velkou nudou. Myslím si, že by se stěží uchytil i v rámci sekce "životy slavných" vysílaných v televizi, natož pak na plátně kina, navíc ve formátu 4:3 (?). Do uší bijící byla zejména naprostá dialogová plochost, šablonovitost a věčné mudrlanství mnoha postav. Poslední dva roky života Nico, pardon Christy, nabízely několik situací (pokračující drogová závislost, vztah matka-syn, koncerty za železnou oponou atd.), které by si samostatně zasloužily větší prostor, ale zde byly pouze lehce načrtnuty a klouzalo se dost po povrchu a poměrně kýčovitě s mnoha již řečenými životními "moudry". Dvě hvězdičky dávám za fenomenální verzi kýčovitého kolovrátku Big in Japan. (14.03.2018)

Vyfetovaná, vyskákaná, vykalená stárnoucí hvězda v melancholické biografii - respektive zachycení její pozdní smutné fáze v dobovém filmu, který je technicky a vizuálem mírně nadprůměrný, ale moc příjemně se na to nekoukalo, jinak mne to pobavilo jen ve scéně v Praze, kdy byl hlavní hrdince představen Vladimír československá básnická a hudební hvězda. (08.01.2023)

Tato zpěvačka koncertovala v Brně, což je plus. Minus je, že ve filmu to nebylo. (17.10.2023)

Kráva feťácká. Hnusnej film, hnusna hudba, hnusná Nico. (21.01.2019)

Utahaná rekonstrukce části života unavené a poničené ženy, která kdysi okouzlovala. (29.05.2022)