Vražda v Orient expresu

Pokud jste viděli Lumetovu adaptaci ze 70. let a výtečně pojatou verzi se Suchetem, bude vám Branaghův film připadat jen jako moc hezky vypadající zbytečnost - není tu totiž nic výrazně nového, jiného nebo inspirativního (snad kromě Branaghovy stylizace samotného Poirota, ale to mi přijde poněkud málo). Ale dalším poirotovkám v tomto duchu bych se určitě nebránil (tradiční detektivky v posledních letech v kinech zoufale absentují). 60 % (16.11.2017)

Při sledování jsem měl oproti velký části diváků (troufl bych si i říct, že většině) značnou výhodu v tom, že jsem jakožto správný kulturní barbar nečetl předlohu ani neviděl žádnou z filmových adaptací (nebo alespoň ne natolik, abych si pamatoval jakékoliv rozuzlení jakéhokoliv Poirotova případu), tudíž jsem neměl absolutně tušení (kromě typického diváckého odhadu) jak to skončí. O to víc jsem byl překvapenej, že se mi to opravdu líbilo a závěr zatlačil na emoce mnohem víc, než bych čekal. Herci do jednoho skvělí a je vidět, že Branagh si to užíval jak v roli hlavní postavy tak i v sedle za "režisérskou kamerou" (kde zřejmě moc času ani nestrávil, když byl většinu času před ní). Musím pochválit i supr atmosféru a příjemnou hudbu. Jediná výtka putuje s občas podivnýmu vizuálu (na můj vkus až moc digitální) a k nějakým podivným scénáristickým obratům, který do filmu nejspíš patřily, ale mě trochu rušily. Nicméně vzhledem k mý neoblibě "starých detektivek" velký překvápo a Smrt na Nilu si rozhodně nenechám ujít. (21.08.2020)

Je rozhodně dobře, že se VRAŽDA V ORIENT EXPRESU dočkala další interpretace. ___ Zaprvé z filmařských důvodů, protože podobně jako v poirotovských filmech sedmdesátých a osmdesátých let Branagh úspěšně vytěžuje potenciál napětí plynoucí ze střetu makroperspektivy a mikroperspektivy. Makroperspektivou myslím vizuálně atraktivní lokality, velkolepé stranové i hloubkové kompozice plynoucí i ze zvoleného 70mm filmového materiálu a především luxusu v kontrastu s divokými kraji, jimiž vlak projíždí (obdivuhodná je i práce s proměňujícími se pohyby kamery, barvami a vztahem mezi rámováním a prostředím). Mikroperspektivou pak míním pro Christie typickou hru s drobnými aspekty fikčního světa v analýze společenských a psychologických vazeb mezi postavami, jež všechny mohou být vinné... i když tady je to obráceně, zdánlivě nikdo neměl důvod vraždit (jestli vznikne i SMRT NA NILU, tam hra s motivy naopak vystupuje do popředí). ___ Zadruhé je ale Branaghův snímek ozvláštňující i jako interpretace předlohy, zejména pak kvůli onomu závěrečnému testu morálního rozhodování, jemuž vystaví Poirot podezřelé - aby našel odpověď na test morálního rozhodování, jemuž je ve svých očích vystaven on sám. ___ Zatřetí shledávám pozoruhodným už samotný fakt, nakolik je Branaghovo pojetí Poirota herecky mnohem komplexnější než u předchozích variant. Svádí pozornost k velkému kníru a "aspergerovským" detailům typu porovnávání vajíček při hledání souměrnosti, ale tyto detaily spíše klamou, protože z hlediska uchopení vnitřní integrity postavy má vlastně jeho pojetí postavy méně karikujících rysů než u předchozích interpretů, jakkoli ona Suchetová uctivá a vlastně laskavá karikatura starosvětských hodnot, jež Hercule Poirot reprezentuje, je samozřejmě mnohem přijatelnější než Branaghův nikoli roztomilý, rtuťovitý nebo od reality lehce odtržený bonviván, nýbrž chladně uvažující, dost odměřený a jako společník ne úplně příjemný profesionál. (29.08.2018)

Přiznávám že jsem velká fanynka Agathy Christie a Poirota v podání Davida Sucheta, takže ač jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem se přenést přes toto moderní zpracování, kde Poirot běhá, pere se, střílí se po něm (a trefuje), šlape do trusu a šlape do něj schválně znovu, vyšetřuje vskutku nepoirotovsky. A tak dále a tak dále. Tohle prostě není Hercule Poirot. Kdyby se předlohou jen inspirovali a detektiva nazvali třeba Jarda Vomáčka, tak je to fajn a asi by bylo snazší se přesné přes tohoto nového Poirota, ale nope. Navíc i když to mělo takové krásné obsazení, tak mi herecké výkony přešly tak uťáplé, že jsem se vlastně neměla na koho soustředit a poměrně jsem se během filmu nudila (kromě scén, kdy se Poirot odpoirotil, neb jsem se rozčilovala a fanynka klasiky ve mně se bouřila). Přiznávám, že vizuál to mělo krásný, ale tím to hasne. Za mě určitě zklamání na plné čáře. (11.02.2018)

Opravdu velká škoda. Zběsilé, umluvené, bez možnosti představit víc postavy, nebo se do nich vcítit. Barevné a veké, začátek v Jeruzalémě bych úplně vypustil a věnoval se hlavní lince. Nejemocionálnější Poirot s opět jiným přístupem k lidem ve vlaku, ale co je na tom, když lidé, kteří klasický film neviděli tolik, jako já (i snímek s Suchetem je famózní), budou po téhle jízdě nahoru a dolů říkat něco jako "Agáto, ty už to nehul." Chtělo jen trochu zpomalit a vše ve filmu by působilo opravdovějším dojmem. (13.11.2017)