Vražda v Orient expresu

Ač je původní příběh do Agathy Christie dokonalá detektivka, která bude aktuální i za sto let, tak zde se uchýlit k pětihvězdičkové náloži je bohužel takřka nemožné. Příběh je skvělý, zpracování v čele s kamerou hodně nápadité, CGI efekty kupodivu fajn, ale Kenneth Branagh to tady prostě pojal tak ve velkým, že do filmu nejen natáhl sérii skvělých herců, ale také z Balkánu udělal Italské Dolomity. K tomu rozuzlení mi ke konci příliš nesedlo. A to i přesto, že jsem věděl, co se bude dít. Styl Poslední večeře vrcholilo i herecky, kdy se z některých postav svým divadelním expresivním výstupem staly karikatury a to mě trošku zamrzelo. Celkově vzato sice dobrý film, ale může děkovat za předlohu. (18.02.2018)

V některých ohledech je to asi nejlepší poirotovská adaptace, především díky tomu, že disponuje naprosto perfektní áčkovou skladbou herců - ve všech rolích, které mají víc jak tří věty, hrají herci takových kvalit, že v jiných detektivkách by hráli roli hlavní a navíc je to celé evidentně tak drahé, že některé scény jsou snad až zbytečně opulentní. Jenže problém mám s tím, jak je Poirot uchopený jako postava, jeho kouzlo tkví v tom, že jakákoliv akce, nebo i jenom fyzická aktivita je pro něj nepříjemná, nepřípustná a je to ve skrze podivín. A Branagh ho sice hraje skvěle, ale není to Poirot, ten tu běhá a pronásleduje podezřelého, bez opory leze po střeše zasněženého vagonu a jeho výstřednost je tu dílem jen pár scén, nikoliv toho, aby to z postavy vyzařovalo a za návrh té odpornosti, co má přimontovanou pod čenichem a kterou se všichni snaží vydávat za knír, by si někdo zasloužil hodně nepěkné věci. Jenže ono je to fakt perfektně natočené a výtečně vygradované. PS: to že z dr. Arbuthnota udělali černocha je změna, která dokonale podporuje charakter postavy a skvěle se hodí k jeho osobnímu příběhu (30.03.2018)

"DID WE DIE?" ----------- Detektívky, zvlášť tie anglické, ma moc neberú, nezmenil to ani Lumet v prvom vlaku zo sedemdesiateho-štvrtého a ani Branagh v najnovšom Orient Expresse, aj keď ako herec hrajúci Poirota áno. Zamrznuté krajinné prostredie a tajuplná vražda mali filmu zabezpečiť poriadne chladnú atmosféru, necítil som však nič. Možno miestami nádych steampunku, tam to ale skončilo. Viac atmosferický je už aj Dafoe a to je teda čo povedať. (10.02.2018)

Vcelku kvalitní a důstojná filmová adaptace již několikrát zfilmovaného legendárního krimi románu Agathy Christie... Tenhle film bude samozřejmě nejlépe fungovat na diváka, který ještě nečetl literární předlohu, ani neviděl dřívější filmové zpracování, když znáte zápletku a především rozuzlení, ztrácí zážitek na intenzitě, i tak jsem měl ale pocit, že se dívám na opakování již dříve viděného filmu, což je v tomto případě důkaz, že Poirotovská franšíza byla natočena dobře... (12.02.2018)

Proslulého detektiva, jehož Kristova Agáta ve svých knihách prudérně označovala jako výstředního mužíka, nekompromisně pojal film jako belgického homosexuálního autistu jménem Erkül s vytepleným žabožroutským přízvukem. Nejprve jej Finly představil jako progelovaného plachého řiťopicha, poté Ustinov jako slizkého tlustého buzeranta, aby jej nakonec naprosto ikonizoval a uzurpoval pro sebe Davča Süšé jako rozkokošně sympatického cükrouššše, co chodí, jako by měl v prdeli pravítko, a obsedantně si voskuje dle vlastního mínění módní homoknír. Až teď, autorčině popisu proporcionálně zcela neodpovídající, dobře stavěný, vysoký, vzpřímený elegán Ken postavu alespoň trochu vychladil, dehomogenizoval a vnesl do ní kapku heterošarmu, takže se u jeho sledování přirozeně sexuálně orientovanému divákovi už tolik panicky nestahuje konečník. Pod nos si sice nalepil obskurně ohyzdnou jitrnici, nicméně „bon“ a „manifique“ zní z jeho úst dostatečně machisticky, a ne jako výzva k homofelaci. A vůbec je v roli naprosto skvělý, přirozený a sympatický, jakož i zbytek osazenstva toho snobského Pendolína z Istanbulu, tedy až na tu násilně topornou a neskonale odpornou Džedáj rytířku, která asi přeblafla nějakého vlivného agenta, nebo ukojila Kennethovy zoochoutky. A co jinak říct k x krát přečtené a viděné swingrsvraždě, když z ní nakonec nepřekvapivě nevypadlo, že vrahem je vlastně zahradníkův mongoloidní pomocník jménem Rupert? Inu, důstojné zpracování, výborná režie, vymazlené digitální kulisy a zplastikovaná, sekunďákem poslepovaná Fajferka je v šedesáti asi stokrát píchatelnější, něž když v pětadvacetidvaceti anorekticky valila pydlooké bulvy na Tonyho Montánu. (12.11.2017)